Za krásami Jordánska

Potřebujete pouze pas platný alespoň 6 měsíců po plánovaném návratu, nezapomeňte si včas zkontrolovat platnost dokumentu. 

Bezpečnost

Přístup k cizincům je v obecné rovině velmi tolerantní, přesto nelze opomenout, že Jordánsko je muslimskou zemí. Adekvátně tomuto faktu je zapotřebí přizpůsobit jak chování vůči místnímu obyvatelstvu (nevhodná je např. konzumace alkoholických nápojů na veřejnosti), tak i oblečení (nedoporučuje se výstřední oblečení, a to zejména ve venkovských oblastech).

Elektřina

Elektrický proud je 220V/50 Hz. Zásuvky jsou dvoukolíkové kruhové a nejsou zcela kompatibilní s evropským standardem, a proto se doporučuje adaptér. Dle zkušeností je bez velkých problémů jednoduchá vidlička bez uzemňovacího kolíku.

Fotografování

Je třeba zvažovat především focení lidí, konkrétně žen. Je potřeba si vyžádat svolení a je běžné, že za snímek bude požadován bakšiš. Focení památek je venku a povětšinou i uvnitř volné.

Měna

Místní měnou je jordánský dinár, 1 JOD (1000 filsů) = cca 34 Kč. Kurz JOD vůči Kč se vyvíjí v návaznosti na vývoj kurzu USD, na který je JOD navázán (100 USD = 71 JOD). Jeden dinár se dělí na 10 dirhamů, 100 piastrů a 1000 filů.

Orientační ceny

 V Jordánsku je levněji než v Izraeli, ale dráže než v Egyptě. Spropitné v restauracích činí zpravidla 10% z celkového účtu. Hotelovým zřízencům se zpravidla dává jeden dinár. V taxi zaokrouhlíme požadovanou částku k nejbližší celé hodnotě. Při nákupu suvenýrů je třeba smlouvat, je ale velmi obtížné přinutit obchodníky, aby slevili z původní ceny.
Minimální útrata denně se pohybuje kolem 20 USD denně, ale pokud si chcete více užít, lépe se najíst a dobře bydlet, počítejte zhruba se čtyřnásobkem. Ubytovací zařízení jsou snadno dostupné zejména v Ammánu a Aqabě, kde jsou také hotely vysokého mezinárodního standardu, v nichž vám nabídnou i tvrdý alkohol. Vždy je lepší zajistit si rezervaci. V ostatních částech Jordánska už není takový výběr hotelů, ale ubytovat se můžete v méně honosných zařízeních nebo v soukromí.

Celní předpisy

Bezcelně lze do Jordánska dovézt osobní věci v objemu přiměřeném předpokládané délce pobytu, 1litr alkoholického nápoje, 200 ks cigaret. K proclení je nutno přihlásit předměty obchodního charakteru. Je zakázáno dovážet zbraně, střelivo, výbušniny, všechny druhy jedů a narkotik, pornografické publikace a zboží. Povinná směna valut při návštěvě Jordánska neexistuje. Zbylé JOD je možno před odjezdem směnit na směnitelnou měnu.

Doprava

V Jordánsku existuje rozsáhlá silniční síť, její úroveň je relativně dobrá. Poplatky za použití dálnice se nevybírají, dopravní značení je až na výjimky dvojjazyčné, tj. v arabštině i angličtině. Dopravní předpisy v evropském pojetí se nedodržují, při předjíždění, najíždění na křižovatky, zatáčení apod. se místní řidiči chovají více méně intuitivně. V případě nehody je v 99% případů na vině ten, kdo má poničenou přední část vozidla.

Stravování

Místní stravovací zařízení se až na výjimky vyznačují poměrně dobrými hygienickými standardy. Takřka všude jsou přítomné místní podniky rychlého občerstvení, kterým je buď šawarma (grilované jehněčí, hovězí nebo kuřecí maso zabalené do chlebové placky) nebo falafel (karbanátek z mleté cizrny). Ve větších jordánských městech jsou rozšířené rovněž mezinárodní řetězce typu McDonald's, KFC, Pizza Hut, apod.

Klima

Jordánsko je zemí se středomořským klimatem, díky němuž zde panují po celý rok příznivé podmínky. V letních měsících dosahují teploty vyšších hodnot zejména v pouštních oblastech, ale například v Ammánu činí průměrná teplota v období květen-říjen pouhých 23°C. Zimní měsíce (listopad-duben, průměrná teplota 16-22°C, občasné srážky) jsou vhodné zejména pro ty, kteří svůj pobyt hodlají věnovat turistickým akcím, od května do října lze trávit dovolenou i na mořských plážích.

Příroda 

Borové lesy na severu postupně přecházejí v obdělávané svahy jordánského údolí, které jsou zarostlé cedry, olivovníky a eukalypty. Dále na jih směrem k Mrtvému moři není vegetace schopna přežít a krajině dominují bahno a slané bažiny. V pouštních oblastech žije typická fauna – velbloudi, pouštní lišky, zajíci. Kopce na severovýchodě od Mrtvého moře jsou domovem kanců, jezevců a koz. Jordánsko je známé svým bohatým podmořským životem, v Aqabském zálivu žije obrovské množství tropických ryb a korálů. V přírodní rezervaci Shaumari přežívají gazely.

Státní zřízení, obyvatelstvo, ekonomika, jazyk

Jordánsko sousedí na severu se Sýrií, na severovýchodě s Irákem, na východě a na jihu se Saúdskou Arábií a na západě s Izraelem. Je rozděleno na tři geografické zóny: úrodné Jordánské údolí, které se rozkládá na západě země; plošinu East Bank (Východní břeh), kde je soustředěna většina velkých měst: a East Bank, poušť rozkládající se směrem na východ do Sýrie, Iráku a Saúdské Arábie. Oficiální název zní Jordánské hášimovské království. Jordánsko je konstituční monarchií, hlavou státu je král Abdullah bin Al-Hussein (Abdullah II.), hlavou vlády je premiér Hani al-Mulki. Hlavním městem je Ammán. Rozloha státu je 89,206 km2, žije zde asi 5.46 milionů obyvatel. Národnostní složení je tvořeno z 90% Araby, dále Čečeny, Armény a Beduíny. Hlavním náboženstvím je islám, v zemi žijí 4% křesťanů. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou těžba ropy, nerostných surovin, zemědělství a cestovní ruch. Hrubý národní produkt je 3.500 USD na osobu, hlavními hospodářskými partnery jsou Indie, Saúdská Arábie, SAE, Evropská unie, USA a Irák. Úředním jazykem je arabština a angličtina. V Jordánsku se používá metrická soustava měrných jednotek.

Historie

Do počátku 20. století bylo Jordánsko součástí Palestiny. Zdejší území bylo domovem nejstarších civilizací světa, bylo osídleno už v paleolitu. Prvními hmatatelnými důkazy přítomnosti obyvatelstva jsou zbytky keramiky staré 7 000 let, které zřejmě vyrobili Kanánejci a Amorejci. V polovině 2. tisíciletí př. n. l. se území stalo po dlouhém boji Egypťanů a Chetitů kořistí Egypta. Kolem 13. století př. n. l. historii východního Středomoří výrazně poznamenal vpád mořských národů, s nimiž přišel nový kmen Pelištejnců, který osídlil bývalá sídla Kanánejců. Tento kmen, jenž dal název Palestině, s sebou mj. přinesl také znalost výroby železa. Ve stejné době se na jihu usadili Edomité, na východ od Mrtvého moře Moábové a v těsné blízkosti Arabské pouště Ammonité, jejichž hlavním městem se stal Rabbath Ammon, dnešní Ammán. Tyto tři kmeny sice na 70 let ovládli Izraelité, ale všechno změnil vpád asyrského Sargona. Kolem roku 1800 př. n.l. vedl Abrahám skupinu nomádů z Mezopotámie a usídlil se v Kanánejských horách (území dnešního Izraele). Kolem roku 1023 př.n.l. Izraelité založili království vedené králem Saulem a Davidem. Hlavním městem se stal Jeruzalém. Dědicové Alexandra Velikého se později snažili území bývalého Samaří a Judey sjednotit, ale to se podařilo až po dlouhých bojích s Egypťany v roce 198 př. n. l. Antiochovi III. Došlo k hospodářskému růstu, ovšem helenizační snahy vedly ke vzpouře Makabejských v roce 167 př. n. l., čehož využila nová mocnost - Řím. V roce 63 př. n.l. se Izrael stal součástí Římské říše a byl pod kontrolou několika konzulů, mj. Heroda a Piláta Pontského. Předpokládá se, že v této době zde žil a kázal Ježíš. Stoupající nestabilita říše za vlády Caliguly vyprovokovala sérii židovských povstání, která však nakonec byla potlačena a Jeruzalém byl vyhlazen. Tato porážka znamenala konec židovského státu a počátek úpadku Palestiny. Židovský národ byl roztroušen mimo území Palestiny. Od 1. tisíciletí př. n. l. začali do východního Jordánska pronikat Nabatejci, za jejich přítomnosti a zejména pak od 2. století př. n. l. do konce 1. století n. l. došlo díky obchodním stezkám k nebývalému rozkvětu - Nabatejská říše sahala až k Damašku a Hidžázu. Jejím protipólem byla tzv. liga deseti čili Decapolis - hospodářská a vojenská aliance deseti nejdůležitějších měst na východ od Jordánu. Řím zpočátku Nabatejce využíval jako nárazníku proti Parthům. V roce 105 n. l. Trajanus ovšem nabatejskou autonomii zrušil a rok nato se Nabatejská říše stala římskou provincií. Poté už následoval rychlý hospodářský pád, Řím nejprve opustil staré karavanní cesty a vzápětí začal preferovat místo Petry Palmyru a obchodní cesty po mořích. V roce 331 se císař Konstantin stal křesťanem a křesťanství se stalo uznávaným náboženstvím. Na území dnešního Jordánska se usadil kmen Banú Ghassan, který křesťanství přijal a vedl si poměrně dosti úspěšně i na hospodářském poli, příchodu perské říše a posléze islámu však neodolal. Celé Jordánsko bylo muslimy dobyto v první polovině 7. století. V roce 638 ovládl Jeruzalém chalíf Omar a prohlásil ho Svatým městem Islámu, místem, kde prorok Mohammed vystoupal k nebi z vrcholu Chrámové hory. Křesťané na celém světě byli pobouřeni tímto znesvěcením a kolem roku 1099 vytvořili křižáckou armádu a okupovali Jeruzalém. Následovalo téměř století křesťanské vlády. Po letech křesťansko-muslimských šarvátek, přibližně v roce 1187, opět získali navrch muslimové a v roce 1291 islámští Mamlúkové vyplenili poslední křižáckou pevnost. Po éře křižáků, kteří za sebou nechali pevnosti a hrady v Keraku, Adžlúnu, Šóbaku, ve Vádí Músa a na ostrově Faraon, se moci na území dnešního Jordánska chopili Osmané. Jejich uzurpátorský vztah k oblasti vedl k tomu, že beduínské kmeny na severu a kočovníci na jihu v čele s emírem Fajsalem v době 1. světové války aktivně napomáhali Britům v boji proti tureckému vlivu, o čemž příznačně vypovídá příběh legendárního Lawrence z Arábie.Když Osmanská říše po první světové válce zanikla, převzala kontrolu nad Palestinou Velká Británie a vytvořila stát Transjordánsko. Fajsalův požadavek, aby Arabové získali nezávislost, zůstal nevyslyšen a jako cenu útěchy dostal Fajsal do správy Sýrii, zatímco jeho bratr Abdullah Ibn Hussein byl ustanoven vládcem Transjordánska. Ten dostal k dispozici britské poradce, finanční pomoc a podporu na vytvoření bezpečnostních sil. Za své hlavní město prohlásil Ammán. Roku 1923 se Transjordánsko oddělilo od Palestiny. Král Abdullah časem získal na Britech plnou nezávislost, v toce 1946 bylo vyhlášeno nezávislé Hášimovské království. Ujednání z roku 1948 Britům zachovávalo určitý vliv jen ve vojenských záležitostech. Když byl 14. května 1948 ukončen britský mandát v Palestině, došlo ke vzniku palestinského konfliktu. O vládu nad tímto územím bojovali Arabové s Izraelci. Jordánsko zaplavily tisíce uprchlíků. Ještě před vyhlášením klidu zbraní roku 1949 jordánská vojska okupovala území, které se později stalo známým jako Západní břeh, a rovněž východní Jeruzalém – toto území zabralo Jordánsko. Král Abdullah Ibn Hussein byl roku 1951 zavražděn u mešity Al-Aqsá v Jeruzalémě. Poté, co byl jeho syn Talál shledán nesvéprávným a došlo k jeho sesazení, se králem stal teprve sedmnáctiletý Találův syn Hussein. Jordánsko začalo zažívat éru rozmachu. Turismus vzkvétal, do země proudila pomoc ze Spojených států. V roce 1967 propukla Šestidenní válka, kdy Izrael převzal zpět západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém. Během šesti dnů přišlo Jordánsko o příjmy z průmyslu i o zemědělskou půdu. Z okupovaného území proudilo do země několik tisíc palestinských uprchlíků. V 70. letech se jordánský král Hussein rozhodl zakročit proti palestinským teroristickým skupinám, které dosud jeho vláda podporovala, ale které už začaly ohrožovat jeho kontrolu nad západní částí země. 15. září 1970 proto vyhlásil v oblasti stanné právo (akce známá jako "Černé září") a došlo k téměř regulérní válce, když na pomoc Organizaci pro osvobození Palestiny přišly syrské jednotky. Vládní jednotky nakonec teroristy vytlačily; jejich základnou se stal Libanon. V letech 1980-88 Jordánsko v Íránsko-irácké válce podporovalo Irák. Roku 1991 v průběhu války v Perském zálivu kritizovalo vojenský zásah Západu v Iráku. V důsledku obchodních sankcí, které Spojené národy uvalily na jeho hlavního obchodního partnera, utrpělo jordánské hospodářství. Ve stejném roce skončil vládní zákaz politických stran, který byl v platnosti od Šestidenní války.V roce 1994 došlo k podepsání smlouvy s OOP a rovněž mírové smlouvy s Izraelem. Podle dohody mezi Izraelem a OOP získal Západní břeh samosprávu a roku 1995 začal Izrael svá vojska stahovat. To zvýšilo obavy Palestinců, že budou vytlačeni z oblasti a Izrael s Jordánskem si rozdělí kořist. Ve stejné době tedy Jordánsko usilovalo o dohodu s Arafatovou Palestinskou národní samosprávou. Jordánsko začalo znovu navazovat vztahy s Kuvajtem a Saúdskou Arábií zpřetrhané válkou v Zálivu v roce 1991. Král Hussein vedl zemi k demokracii – dosud nejsilnější politickou stranou byla Fronta islámské akce (Islamic Action Front), politická odnož Muslimského bratrstva -, ale po jeho smrti v únoru 1999 byla budoucnost nejistá. Pouze několik týdnů před svou smrtí jmenoval král Hussein svým následovníkem svého nejstaršího syna Abdullaha, přestože podle ústavy musí být oba rodiče krále arabské národnosti a muslimského vyznání od narození (Abdullahova matka byla britskou občanskou, která islám přijala před sňatkem s králem Husseinem). Král Abdullah II., monarcha, který se rád převléká za řidiče taxi a mluví se svými poddanými inkognito, má velkou velikou podporu většiny Jordánců i velké části palestinské komunity. Za jeho vlády se zlepšily vztahy s Izraelem. V roce 2002 se oba státy dohodly na přečerpání vody z Rudého moře do ustupujícího Mrtvého moře a v roce 2004 se rozhodly vybudovat výzkumné centrum na společné hranici. V stejné době posílilo Jordánsko své vztahy s Egyptem a Sýrií. První nezávislé volby proběhly v roce 2003. Většinu křesel v parlamentu získali nezávislí royalističtí kandidáti. Objevily se však známky, že jordánská zahraniční politika byla pod nátlakem. V říjnu roku 2002 byl v Ammánu zavražděn americký diplomat a v srpnu 2003 byl spáchán bombový útok na jordánskou ambasádu v Bagdádu. Zemřelo 11 lidí. Následující měsíc centrální banka zmrazila účty hnutí Hamas.

Kultura

Hudební, literární a umělecké tradice tohoto regionu jsou velmi bohaté.V roce 2002 UNESCO prohlásilo Ammán Městem kultury. Architektura dominuje především arabskému světu také proto, že islám zakazuje ztvárnění živých bytostí. Po celém Jordánsku najdete mešity, rozvaliny datující do doby Římského impéria a dále do minulosti, a úžasné mozaiky. Qusayr 'Amra je pozoruhodná pro své fresky, jedna z nich znázorňuje koupající se nahou ženu – což je velmi neobvyklé pro tuto část světa. Qur´an je jednou z nejlepších ukázek klasických arabských rukopisů, zatímco Al- Mu'allaqaat je nejstarší sbírkou arabské poezie. Jedním z nejznámějších arabských literárních děl je Alf Layla wa Layla, Tisíc a jedna noc, sbírka pohádek pocházejících z několika zemí a staletí. Mezi beduínská umělecká díla patří stříbrné šperky, pestrobarevné textilie a široká škála nožů. Islámské zákony zakazují jíst vepřové maso a pít alkohol a tento zákon je víceméně dodržován v celé zemi. Islám má také tendenci rozdělovat pohlaví, možná si všimnete řady stravovacích zařízení, která jsou určena výhradně mužům. Požádáte-li, ukáží vám „rodinnou místnost“, prostory situované stranou, kam mají přístup ženy. Při stolování si Jordánci zpravidla objednávají mezzeh, několik předkrmů, po kterých následuje společné hlavní jídlo. Arabský nekvašený chléb, khobz, se jí takřka ke každému jídlu. Dalšími typickými pokrmy jsou felafel, smažené cizrnové kuličky, shwarma, rožněné plátky jehněčího masa, a fuul, směs obsahující fazole, česnek a citron. Beduínskou specialitou je Mensaf, celé jehně včetně hlavy s rýží a piniovými oříšky. Tradiční arabskou hudbu v Jordánsku nejspíš neuslyšíte, ale zajímavá je kombinace arabského pěveckého stylu s doprovodem západních či tradičních hudebních nástrojů. Beduíni stále lpí na svých hudebních tradicích, skupiny zpívajících mužů doprovázejících břišní tanečnici. Pohostinnost je základním kamenem arabského životního stylu. Pro jordánské rodiny, zvláště pokud žijí na samotě, je běžné pozvat cizince k sobě domů. Tato tradice vznikla v důsledku drsného života v poušti – bez jídla, vody a přístřeší by většina cestujících pustinou zemřela. Kamkoli v Jordánsku zavítáte, uslyšíte větu „Buďte vítáni“ a budete často zváni na šálek čaje.

Památky z řeckořímského období

Ammán – hlavní město Jordánska, kdysi známé jako Rabbath-Ammon a v řeckořímském období jako Philadelphia, spojuje obraz zaniklých civilizací s moderním životem. Ammán je dynamické obchodní centrum s luxusními hotely, restauracemi a uměleckými galeriemi. V centru Ammánu se můžete procházet úzkými rušnými uličkami nebo můžete navštívit Souk, tržiště, kde lze koupit všechno od aromatického koření až po ruční výrobky ze zlata. Z Citadely, vyhlídky na vrcholu kopce, mohou turisté obdivovat nádherné sloupy římského Herkulova chrámu, byzantského kostela a stopy mohutného Umajovského paláce. Citadela shlíží na římský amfiteátr, který byl postaven ve 2. století a jeho kapacita byla 5000 míst. Ammán se kdysi rozkládal na 7 pahorcích jako Řím, nyní leží na 19 kopcích. Hlavní město má dlouhou a pestrou historii, která sahá více než 9000 let zpět.

Umm Al-Jimal – nikdo skutečně neví, kdo postavil toto město ležící 20 km východně od Mafraqu a 10 km od hranic se Sýrií. Město zažívalo největší rozkvět za Umajovské dynastie, ale zemětřesení , které postihlo Jordánsko v roce 747, srovnalo Umm Al-Jimal se zemí a město již nikdy nebylo znovu postaveno. Stavby z černého bazaltu, které se dochovaly, sloužily kdysi jako domy a obchody obyčejných lidí. Mezi několika většími budovami najdete kostel kombinovaný s kasárnami a zříceninu budovy známou jako Západní kostel. Umm Al-Jimal můžete navštívit v rámci jednodenního výletu z Ammánu.

Decapolis – název dali starověcí autoři oblasti v Palestině ležící směrem na jih a východ od Galilejského moře. Název byl odvozen od konfederace deseti měst, které regionu dominovaly. Po smrti Alexandra Velikého velká část jeho vojáků zůstala bez práce. Usadili se, aby žili v míru, postavili nová města nebo přestavěli stará. Avšak s nástupem Římanů, moc potomků Alexandrových vojáků slábla. Řecká města strádala. Decapolis vznikla po Pompeiově porážce. Jako první se o konfederaci zmiňuje Plinius, jmenuje města Scythopolis, Pella, Hippo, Dion, Gerasa, Philadelphia, Raphana, Canatha a Damašek. S výjimkou Damašku se tato města do současnosti nedochovala a zůstaly z nich jen rozvaliny. I tak nabízejí pozoruhodné srovnání s nedalekými semitskými městy. Jejich honosné chrámy, divadla a fóra i dnes poukazují na genialitu tehdejších stavitelů.

Pella – Pella je jedno z nejzajímavějších míst v regionu, zvlášť na jaře, kdy na okolních kopcích kvetou sasanky a další květiny. Předpokládá se, že místo bylo osídleno již před 10.000 lety. Pella, nebo také Tabaqat Fahel, byla římským městem v konfederaci Decapolis. Usídlili se zde první křesťané, kteří sem uprchli z Jeruzaléma po jeho zničení Římany v roce 70 př. n.l. Ve městě jsou tři kostely z byzantského období. Náboženství hrálo důležitou roli v každodenním životě zdejších obyvatel. Z římského období se dochovalo malé divadlo, ze středověku pochází mozaiky.

Irak El Amir – 17 km západně od Ammánu leží jeskynní systém, který dal název tomuto místu. Tmavými jeskyněmi se dostanete až k dobře dochovanému Paláci, jedinečné ukázce helenistické architektury. Qasr El Abed (otrocký palác) ukrývá mj. řezby lvic a leopardí fontány.

Umm Qais - rozvaliny řecko-římského města Umm Qais, neboli starověké Gadary, leží na okraji vápencové náhorní roviny, odkud je krásný výhled. Město leží na kopci 378 m nad hladinou moře a shlíží na Jordánské údolí, Galilejské moře (Genezaretské jezero), řeku Yarmouk a Golanské výšiny. Gadara byla kdysi kulturním centrem, které přitahovalo básníky, umělce a filozofy, jakými byli Filodemos a Mennipos. Právě zde Ježíš vyhnal démony ze dvou mužů do stáda prasat. Při procházce ruinami města budete okouzleni jasnými barvami pískovce, který kontrastuje s černou barvou budov. Pozůstatky minulých civilizací sahají zpět do řecko-římského období, které následně vystřídalo období Byzantské a Osmanské říše. Ulice byly lemovány sloupořadím, na bazaltové dlažbě se dochovaly stopy po projíždějících vozech. Divadla a chrámy fascinují návštěvníky z celého světa.

Jerash (Gerasa) – Gerasa leží v biblických Gileadských horách asi 45 km severně od Ammánu. Antické rozvaliny jsou jednou z hlavních jordánských atrakcí a mají tu výhodu, že jsou snadno dosažitelné. Gerasa je dokonalou ukázkou římského provinčního města na Blízkém východě, je považována za nejlépe dochované město z konfederace Decapolis. Městu se také přezdívá Pompeje Východu. Oblast byla pravděpodobně obydlena již v období neolitu. Zdejší úrodná krajina byla domovem mnoha civilizací. Vrcholný rozkvět prožívala Gerasa na počátku 3. století. Poté došlo k úpadku následkem křesťanských a muslimských invazí a zemětřesení v roce 747. Přestože výkopové práce započaly ve dvacátých letech minulého století, předpokládá se, že bylo zatím odkryto pouhých 10% města. Do Gerasy se kdysi vstupovalo Vítězným obloukem, který byl postaven v roce 129 př.n.l. u příležitosti návštěvy císaře Hadriána. Nyní je hlavním vstupem Jižní brána. Uvnitř města uvidíte Diův chrám a Oválné fórum. To bylo nejvýznamnějším místem v Gerase. Pochází z 1. století a ve své době bylo hlavním náměstím někdejšího města. Hranice fóra určuje 160 vysokých jónských sloupů. Odtud směrem na sever se táhne cardo, 600 m dlouhá ulice. Kdysi musela být výstavní, což dokazuje několik sloupů, které se ještě dochovaly. Na jejím dláždění jsou dodnes patrné koleje od kočárů, které tudy projížděly. V 1. století byl postaven také amfiteátr. Kdysi pojal na 5000 diváků. Z jeho horní části budete mít Gerasu jako na dlani. Největší budovou je Chrám bohyně Artemis přímo ve středu města. Gerasa je po Petře druhou nejnavštěvovanější památkou. Může se pochlubit bohatým kulturním dědictvím z doby neolitické, řecké, římské, byzantské a umajovské. Zdejší divadla každý rok v červenci hostí Geraský festival kultury a umění a přitahují tisíce diváků.

Abila – místo, kde římské chrámy, byzantské kostely a mozaiky z dávných dob leží mezi obilnými poli a olivovými háji.

Ajloun - Ajloun se nachází 25 km západně od Gerasy a 73 km od Ammánu. Vine se mezi úrodnými zelenými úbočími lemovanými piniemi a olivovníky. Zde se nachází slavná pevnost Qala'at al-Rabadh, vynikající příklad středověké arabské vojenské architektury. Palác nechal postavit v letech 1184-85 Izz Eddin Usama, synovec Salaha Eddin al-Ayubbiho (na západě známého jako Saladin), velkého muslimského vojevůdce, který vedl úspěšnou výpravu proti Křižákům a získal zpět zabraná území. Původní pevnost měla čtyři rohové věže. Mamlúkové později přistavěli další věž. Pevnost byla zničena při nájezdu Moghulů a znovu postavena mamlúckým sultánem Baybarem. Qala'at al-Rabadh byla součástí strážních pevností, které pomocí světelných signálů a poštovních holubů předávaly zprávy z Bagdádu do Káhiry za pouhých dvanáct hodin.

Poutní místa

Od počátku historie bylo Jordánsko zemí, kudy prošli takoví prorokové, jakými byli Abrahám, Mojžíš, Lot, Áron, Elijáš, Jozue, Ježíš, Jan Křtitel, Mohammed a další. Jejich hluboká víra se odráží v mnoha místech, kde prováděli své zázraky a kázali masám. Tato místa byla objevena, byly provedeny výkopové práce a dnes jsou zpřístupněna návštěvníkům. Poutníci, kteří během věků cestovali do této svaté země za duchovnem a poznáním, překročili řeku Jordán a putovali přes planiny, hory a údolí.

Madaba - Historie města je stará přes 4000 let. Palác a madabské staré domy dnes slouží jako muzea a poskytují živý obraz byzantského a umajovského umění. Madaba je známá především svými mozaikami, umístěných většinou v kostelech. Pravděpodobně nejznámější z nich je světově proslulá Mozaiková mapa, znázorňující Svatou zemi a okolí. Je ukryta v řeckém ortodoxním kostele sv. Jiří. Pochází ze 6. století n. l. a původně se skládala ze dvou miliónů kamínků, dochovala se však pouze jedna třetina. Ukazuje Nil, Sinaj, Jeruzalém včetně chrámu Božího hrobu, řeku Jordán, Mrtvé moře, Turecko a Středozemní moře. Mozaik je v Madabě daleko víc. Asi nejkrásnější jsou v místech, kde dříve stávaly kostely Panny Marie a proroka Eliáše. Dnes je obrazně i doslova zastřešuje tzv. Archeologický park. Kostely jsou spojeny dobře zachovanou římskou ulicí, a zároveň mezi nimi leží hala Hippolytus s rozsáhlou mozaikou znázorňující Afroditu, Adónise a Erose a jiný výjev kde je Phaedra se služkou, k níž jde Hippolitus (oba hrdinové antické tragédie Hippolitus a Phaedra) s ministry a sluhou. Na jiných místech mozaik se to jen hemží květinami a geometrickými obrazci. Ve vstupním nádvoří parku na stěnách visí několik pěkných mozaik znázorňujících města ve Svaté zemi. Přes Madabské muzeum s malou etnografickou sbírkou a pár původními mozaikami na podlahách se dostáváme k Apoštolskému kostelu. Mohutný kamenný kostel byl celý zrekonstruován a jako ochrana velké mozaiky uvnitř mu byla přidána plechová střecha. Mozaika pokrývá celou podlahu kostela, v jejím středu je modrý portrét bohyně moří Thalassy. V obchůdcích se suvenýry si můžete koupit ručně vyráběné koberce, obrazy původních obyvatel v jejich tradičních krojích a mozaiky, které se vyrábějí v mozaikové škole.

Hora Nebo - Jen několik minut jízdy směrem na západ od Madaby leží hora Nebo, na kterou vystoupil Mojžíš, aby si prohlédl Zaslíbenou zemi. Je to zároveň místo, kde zemřel a byl pohřben. Staří byzantští křesťané zde vybudovali kapli. Ta byla později rozšířena v rozsáhlý komplex. Na vrcholu hory byl vztyčen železný kříž obtočený hadem. Památník symbolizuje hada, kterého na poušti zvedl Mojžíš, a kříž, na kterém zemřel Ježíš. Hora je ideálním místem pro meditaci. Je odtud hezký výhled na Jordánské údolí a Mrtvé moře. Za jasných dnů lze zahlédnout Jericho a jeruzalémské střechy.

Um el Rassas – hlavní atrakcí je byzantská věž, kterou obývali křesťanští mniši hledající samotu. Sídlo obehnané hradbami, bývalý římský tábor, se nachází 30 km jihovýchodně od Madaby. Dochovaly se zde zbytky několika kostelů. V jednom z nich, v kostele sv. Štěpána, je mozaiková podlaha zobrazující jordánská, palestinská a egyptská města.

Mukawir (Machareus) – asi 40 km jižně od Madaby, stojí na kopci ve výšce 700 metrů Herodův palác. Shlíží na Mrtvé moře a ze tří stran je chráněn hlubokými roklemi. Tvrdí se, že právě zde tancovala krásná Salome Herodovi, který jí daroval hlavu Jana Křtitele, aby splnil její přání. Citováno z Matoušova evangelia: „ Král se sice zarmoutil, ale vzhledem ke svým přísahám a k těm, kteří spočívali u stolu, přikázal, aby byla dána a poslal a dal Jana stít ve vězení. A jeho hlavu přinesli na podnose a dali dívce a ta ji přinesla své matce.“

Místo křtu - Severně od Mrtvého moře, na východním břehu řeky Jordán leží malý potok zvaný Vádí Kharar. Zde Jan Křtitel údajně pokřtil Ježíše. K místu, kam pravidelně míří tisíce poutníků, vede dlážděná cesta. Při významných příležitostech se zde pořádají náboženské mše. To, co je v Bibli zmíněno jako Betanie, je dnešní Jordánsko. Zde Ježíš hledal útočiště poté, co mu v Jeruzalémě hrozili ukamenováním. Eliášův kopec v centru Betanie je znám jako místo, kde prorok Eliáš vystoupil k nebesům.

Nejnižší bod na Zemi - Mrtvé moře – nezmeškejte večer, kdy slunce zapadá za hory a jeho paprsky se odráží od teplých vod moře. Mrtvé moře je nejnižším bodem na Zemi, leží více než 400 metrů pod úrovní moře. Obsahuje přes 30% soli a jiných minerálů. Je vyhledáváno návštěvníky s kožními problémy. Ostatní dopřávají regeneraci své pleti v bahenních koupelích. Pokud chcete uniknout studenému počasí a užít si teplo a slunce, je pro pobyt u Mrtvého moře ideální konec zimy nebo počátek jara. Luxusní čtyř- a pětihvězdičkové hotely zde vyrůstají jako houby po dešti, aby uspokojily zvyšující se počet návštěvníků. V těchto místech se také odehrávaly dramatické příběhy zaznamenané ve Starém zákonu. Lotova žena neuposlechla Boží příkaz a proměnila se v solný sloup.

Horké prameny Ma´in – prameny Ma´in, neboli Hammamat Ma´in se nacházejí jihozápadně od Madaby. Je to více než sto horkých a studených minerálních pramenů starých více než 2000 let. Jsou dlouhé několik kilometrů a vlévají se do Mrtvého moře. V údolí roste mnoho druhů divokých květin a žije zde spousta ptáků a savců. Ma´in je jedinečná oblast nabízející možnosti provozování turistiky, trekingu nebo vyjížděk na oslech.

Křižácké pevnosti

Kerak – půvabná vesnička ve výšce 1300 metrů nad mořem. Je známá zbytky svého křižáckého hradu, jednoho z těch, které ve 12. století střežily Svaté město Jeruzalém. Jedna z rozhodujících bitev, která znamenala vyklizení křižáckých pozic ve Svaté zemi a tím i konec křižáckých tažení, se odehrála právě zde. Sultán Salah ad-Din (známý u nás spíše jako Saladin) tady roku 1187 zvítězil a učinil hluboký průlom do křižáckého území. Hrad se těšil významnému postavení, neboť byl postaven na významné obchodní a poutní cestě spojující Damašek s Mekkou, a zároveň byl blízko Jeruzaléma. Za vlády Křižáků byli zajatci vrháni dolů ze zdí pevnosti. Částečně opravený křižácký hrad ukrývá díla Mamlúků a Křižáků. Při prohlídce hradu, který svým tvarem připomíná písmeno „A“, si můžete prohlédnout nabatejské řezby na severovýchodní zdi. Severovýchodní obloukový vstup vede do kuchyní, které se mohou pochlubit velkou cihlovou pecí, krbem a lisem na olivy. Podél východní zdi a kolem trosek kostela dojdete k mamlúcké hradní věži. Tesané desky, klenuté místnosti a zdi, nádvoří a muzeum skla a nádobí jsou pouhým zlomkem toho, co hrad může nabídnout.  Větší část města Kerak se rozprostírá mezi starými zdmi křižáckého hradu. Město bývalo moabitskou tvrzí dávno před příchodem Křižáků. O Keraku je také zmínka v Bibli a je vyobrazen na madabské Mozaikové mapě.

Shobak – křižácká pevnost známá jako Mont Realis (Montreal) byla postavena v roce 1115 Baldwinem I. Kapitulovala před Saladinem v roce 1189. Ve 14. století byl hrad Shobak opraven Mamlúky. Hrad stojí na vršku severovýchodně od města Shobak. Uvnitř pevnosti jsou dva kostely. Jsou zde trosky lázní, vodních nádrží a mlýnských kamenů, které sloužily k lisování oliv. Pozorní návštěvníci si jistě všimnou šachty a schodů vytesaných do skály, které vedou k pramenu pod hradem. Šachta má 375 schodů a je jednou z nejhlubších studní vyhloubených křižáckými vojsky.

Přírodní rezervace

Dana - Dana je okouzlující malá vesnice, která vznikla v Osmanském období. Nedaleko je přírodní rezervace. Byla založena v roce 1990 a žijí zde vzácné druhy ptáků, plazů, savců a rostlin. Rezervace je důležitá pro zachování zdejšího života, neboť některým druhům by jinak hrozilo vymření. Mezi nejvzácnější zástupce fauny patří kozorožci, horské gazely, jezevci, vlci a šakali. Jste-li příznivci táboření v přírodě, nenechte si ujít příležitost strávit zde noc. Hvězdné nebe a samota jsou dokonalým balzámem na duši. Pro vaše pohodlí je zde k dispozici dobře vybavené tábořiště. Časně ráno nebo během večera můžete vyrazit na túru s průvodcem.

Al Moujeb - Al Moujeb je také nazýván jordánským Grand kaňonem. Je to hluboké suché údolí, které ústí do Mrtvého moře. V Bibli je se objevuje po d názvem Arnonské údolí, oddělovalo Amrorejské království od Moabu. Královská společnost pro zachování přírody prohlásila toto území národní rezervací, aby chránila nejrůznější rostlinné a živočišné druhy, např. kozorožce, arabské gazely, leopardy,lišky, kance a také množství ryb a ptáků.

Shaumari – rezervace Shaumari pokrývá 22 km². Mezi obyvatele této rezervace patří pštrosi, gazely, divocí osli, arabští kozorožci aj. Předpokládá se, že tato zvířata zde žila odedávna, ale nedostatek vody zapříčinil zmenšení jejich přirozeného životního prostředí. Navíc nadměrný lov přivedl některé druhy na pokraj vyhubení. Právě kozorožci byli v Jordánsku vyhubeni ve 20. letech minulého století, na území Blízkého východu začali vymírat v 70. letech. V roce 1978 byl zahájen program zaměřený na jejich záchranu. Byl úspěšný. V současnosti se vedení rezervace může pochlubit více než 200 kozorožci, 14 pštrosy, 30 gazelami a značným počtem divokých oslů. V různých ročních dobách přebývá v Shaumari řada domácích i stěhovavých ptáků.

Nabatejské poklady

Petra – v Jordánsku a možná na celém Blízkém východě nenajdete podobnou památku. Leží skrytá v drsné krajině a je přístupná pouze úzkou rozsedlinou mezi rozeklanými skalními útesy červené barvy. V době železné ji obývali Edomité, ale největšího rozkvětu dosáhla Petra s příchodem Nabatejců. Jejich nové pojetí umění a architektury ovlivněné převládající helenistickou kulturou dalo vzniknout nádherným památkám vytesaným do červených skal. Ve městě najdete neporušené amfiteátry, domy, hroby, kláštery, chrámy, paláce a vítězné oblouky. Všechny tyto poklady jsou zdobené složitými sochami a poukazují na zručnost Nabatejců v oblasti sochařství, plastiky a fresek. Pevnostní město dnes působí jako tichý odkaz starého světa. Ve 3. století př.n. l. byla Petra slavným hlavním městem Nabatejského království. Nabatejci obchodováním postupně nabyli velkého bohatství a založili stabilní monarchii. Její metropolí se stalo skalní město Petra. Vzniklo v místě, kde se stýkala tři strmá údolí a rozevírala se v široké prostranství. Svůj statut hlavního města získalo díky výborným bezpečnostním podmínkám - skryté v horách, se snadno kontrolovatelnými přístupy bylo prakticky nedobytné. Živé napojení na tehdejší hlavní obchodní cesty vedlo k nebývalému rozkvětu města zejména v 1.století po Kristu. Tehdy měla Petra kolem čtyřiceti tisíc obyvatel a právě tehdy vznikla většina památek, které nechali nabatejští panovníci vytesat do skal. Následoval římský zábor, který rozvoj města zpomalil, ale i v této době vznikaly monumentální stavby. Ješitnost Římanům patrně nedovolila nezanechat v tomto jedinečném prostředí stopy po svém pobytu. Důležitost Petry však stále klesala. Po dobytí Araby začala chátrat a ve 14. století zcela upadla v zapomnění. Západními cestovateli byla znovuobjevena až v předminulém století roku 1812. Stala se populární díky filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava. Od svého objevení až do 80. let minulého století byla domovem Beduínů. Ti pak byli přemístěni. Neočekávejte, že si Petru prohlédnete v klidu – každý den sem zavítá na 3000 návštěvníků. Pokud chcete Petru pořádně poznat, musíte zde strávit více než jeden den, což znamená zaplatit několikrát vstupné.

Siq – Siq byl v nabatejských dobách jedinou cestou do Petry. Je to přírodní stezka ve skalách, která Nabatejcům umožňovala vidět každého, kdo vstupoval do města, aniž by sami byli spatřeni. Po levé straně této stezky jsou kanály, které byly kdysi vedeny podél a přiváděly do Petry vodu z Mojžíšova pramenu. Skalní stěny jsou tvořeny červeným pískovcem s tmavým žilkováním a bizarními přírodními stopami způsobených erozí. Zprvu široká cesta se náhle zužuje do úzké průrvy mezi strmými skalami vysokými 70 až 100 metrů. Tento kaňon je široký 3 až 10 metrů a dlouhý 1,5 kilometru. Nakonec se Siq opět rozšiřuje do širokého prostranství a před vámi se najednou vynoří proslulá Al-Khazneh.

Al-Khazneh - nejslavnější budovou je „pokladnice“ Khazneh. Je také přezdívána Khaznet Faraon, protože dříve se věřilo, že je zde ukryt faraónský poklad. Ve skutečnosti je Chazna krásnou a dobře zachovalou hrobkou nabatejského krále. Později byla pravděpodobně využívána k uctívání královy památky. Její fasáda je skutečně impozantní, 30 x 43 metry. Je zdobená sochami bohů a mytologickými postavami. Barvy kamene se mění od světle žluté a růžové ráno až po tmavě červený nádech večer. Na rozdíl od ostatních fasád je Chazna zatesána do umělého skalního výklenku a takto vzniklý převis ji zčásti ochránil před povětrnostními vlivy.

Amfiteátr – obrovský Amfiteátr leží o něco dále vlevo od Chazny. Kdysi pojal na 7000 diváků. Ve skalní stěně za divadlem jsou vyhloubené hrobky. Pokud budete pokračovat směrem doprava, kde se vádí rozšiřuje, dojdete do centra města. Zde se nachází tři velké budovy známé jako Královské hrobky.

Královské hrobky – na východní straně města jsou některé z nejzajímavějších památek Petry, Královské hrobky. Jsou vytesané do skály hory Jabal Khubtha. Tato hora byla věnována králům, přestože nikdo neví kdo tito králové byli. Není ani známo, zda monumenty měly sloužit jako chrámy, hrobky nebo luxusní domy.

Klášter – 45ti minutový výstup z areálu muzea k ed-Deir je příjemnou, i když poněkud náročnou procházkou. Cestou uvidíte nejvýznamnější památky, například Chrám okřídlených Lvů, Qatter Ed-Deir a Poustevnu. Ed-Deir je největším průčelím v Petře. Podobá se Chazně, ale je méně opracovaný a bohužel více poničený. Stejně jako Khazneh je vytesán do skalního průčelí – skalní stěny po stranách jasně ukazují, jak hluboko se stavitelé prokopali. Moderní název ed-Deir („klášter“) je odvozen od několika křížů vyškrabaných do zadní zdi. Zbožňovatelé kněžských procesí putovali obřadní cestou Vádí ed-Deir a shromažďovali se na rozlehlém otevřeném prostranství před klášterem.

Malá Petra – malé město je v podstatě mini verzí Petra a nachází se nedaleko starověkého nabatejského města. Al-Barid byl kdysi konečnou stanicí zboží, se kterým se obchodovalo ve městě na hlavní cestě do Arábie. I zde tvoří cestu do města tzv. mini Siq. Je zde několik obrovských vodních rezervoárů a mnoho pohřebních síní. Nabatejci je využívali k uctění památky svých nejbližších, kteří zemřeli. Na vyvýšenině pak stojí omítnutý dům. Jeho interiéry jsou zdobeny malbami květin, hroznů a bůžků lásky Amorů.

Qasr al-Hallabat – původně římská pevnost byla Umajovcy přeměněna na nádherný palác. O několik kilometrů dále je Hammam as-Sarakh - lázně a lovecký zámeček.. Budovy byly téměř celé zrestaurovány. Asi 100 km na východ od Ammánu leží oáza Azraq, kde najdete rozsáhlý palác postavený z černého bazaltu. Během arabského povstání zde bylo Lawrencem z Arábie vytvořeno velitelství. Při zpáteční cestě do Ammánu minete Qusayr 'Amra – nejlépe zachovalý pouštní palác s nádhernými nástěnnými freskami.

Pouštní paláce

Pouštní krajina na východě Jordánska je poseta několika hrady, pevnostmi, věžemi a zemědělskými usedlostmi. Hrady pocházejí ze 7. století. Byly vytvořeny dynastií Umajovců. Nejlepší způsob jak absolvovat celý okruh je pronajmout si auto nebo taxi. Na prohlídku nejvýznamnějších paláců vám bude stačit jeden den, ale pokud chcete vidět všechny, budete potřebovat několik dní, auto s pohonem všech 4 kol (4WD) a průvodce.

Qusair Amra – nejoblíbenější z pouštních hradů. Dříve se věřilo, že patřil jednomu z umajovských kalífů, ale ve skutečnosti byl postaven jako lázně a byl součástí paláce, který se nedochoval. Lázně Amra byly postaveny pro volné chvíle. Auditorium bylo využíváno při slavnostních příležitostech a je zdobeno atletickými, loveckými a přírodními motivy. Přes předpokoj se šlo do lázní. Ty byly společně se systémem vytápění velice dobře propracované. Kopulovitý strop kaldária je znázorňuje souhvězdí severní polokoule a znamení Zvěrokruhu.

Kharraneh – čtvercová stavba Kharraneh je nejlépe dochovaným umajovským palácem. Byl postaven na obchodní cestě a sloužil jako karavanní stanice. Ve dvojúrovňové budově bylo 61 místností. Každá byla jedinečná, ale všechny byly omítnuty a měly nádherné klenuté stropy s dekorativními detaily. Protože Kharraneh nemá zdroj vody, usuzuje se, že sloužil pouze jako výstřední místo, kde se setkávali umajovští vůdci.

Al Azraq fort – v římském období byla oáza Al-Azraq velmi důležitá, neboť ležela v blízkosti vádí al-Sirhan, což byla cesta spojující jižní Sýrii se severem Arabského poloostrova. Pevnost Al-Azraq byla jednou z pevností, které měly oázu chránit. Je postavena z bazaltových kamenů. Byla ústředím Lawrence z Arábie během arabského odboje proti Osmanům.

Al Hallabat - V jednom z největších pouštních hradů, komplexu Al Hallabat, najdete mozaiky, vodovodní systém i malé lázně zdobené mramorem. Za vlády umajovské dynastie byl palác zrenovován a přeměněn na venkovské panství zdobené mozaikami a freskami. Qasr al Hallabat byla součástí římských pevností podél stezky spojující Damašek s Aqabou. Proti obloze zde kontrastuje pískovec a černý bazalt zdobený mramorem, což dodává pevnosti zvláštní vzhled.

Al Mushatta - tento hrad je výjimečný svými složitými reliéfovými řezbami a architektonickým stylem ovlivněným Byzanty, Sassánovci a Peršany. Jelikož je největší z umajovských paláců, předpokládá se, že měl sloužit k setkávání velkého počtu lidí, či dokonce celého umajovského dvora. Cihly a kameny v trůnním sále a ve dvoraně jsou bohatě zdobené řezbami květin a různých geometrických tvarů. Mnoho krásných vzorů z tohoto paláce bylo tureckým sultánem převezeno a předvedeno německému císaři Vilémovi. Zůstaly v Berlíně a byly bohužel zničeny za druhé světové války.

Měsíční údolí

Vádí Rum – Vádí Rum je jednou z nejzajímavějších pouštních scenérií na světě. Bylo zde natočeno mnoho scén z filmu Lawrence z Arábie. Právě zde totiž T. E. Lawrence založil svůj tábor v době arabského povstání proti Osmanské říši. Jeho kniha „Sedm pilířů moudrosti“ je pojmenována po sedmi přírodních sloupech stojících na vyvýšenině na cestě do Vádí Rum. Neočekávejte písečné duny. Vádí Rum je bizarní krajina. Rozlehlé pouštní úseky přecházejí v rozeklaná pohoří, prázdnota a pocit bezčasí budí posvátnou úctu. Vádí je protkáno nesčetnými kaňony, z nichž mnohé jsou dosud neprozkoumané. Na strmých skalních stěnách lze objevit starověké kresby a nápisy, celá oblast je chráněnou krajinnou oblastí s četnými druhy vzácné flóry a fauny. Přestože Vádí Rum je oblíbenou turistickou atrakcí, neztratilo nic ze své majestátnosti. Jedinými obyvateli jsou vesničané a beduínští nomádi a jedinými stavbami zde jsou stany z kozí srsti. Je zde pouze několik betonových obchodů.

Rudé moře

Aqaba – se svými písečnými plážemi a narůžovělými horami je Aqaba ideálním místem pro relaxaci. Přístavní město na břehu Rudého moře proslulo těmi nejúžasnějšími korálovými útesy, které jsou vyhledávány milovníky potápění a šnorchlování. Podmořský život ukrývá vzácné pestrobarevné ryby, z nichž jedna pětina žije pouze zde. Aqabské Královské Potápěčské Centrum je nejlepším místem pro šnorchlování i potápění. Je možné zde naplánovat denní i noční ponory. Dalšími populárními sporty v Aqabě jsou windsurfing, vodní lyžování a plachtění. Ti z vás, kteří dávají přednost klidnému prožití dovolené, mohou navštívit akvárium nebo si podmořský život prohlédnout při projížďce lodí s proskleným dnem. Teplé počasí sem přitahuje tisíce turistů především během jara, podzimu a zimy. V Aqabě je řada čtyř- a pětihvězdičkových hotelů, restaurací a obchodů. Výhodná poloha Aqaby na místě, kde se setkává pevnina s mořem mezi třemi kontinenty, přitáhla první obyvatele již před více než 5.500 lety. Jejich odkaz zůstal živý díky městským památkám. Za zmínku stojí např. Aqabská pevnost ze 14.století, dávné islámské město zvané Ayla, muzeum a dům Sheriffa Hussien bin Aliho, prapradědečka krále Abdullaha II.