Chile & Velikonoční ostrov

Budete potřebovat platný cestovní pas ČR - doporučuje se platnost pasu minimálně 90 dnů od předpokládaného data vstupu na území Chile. Vízum k cestám do Chile za účelem turistiky není zapotřebí, a to na základě dohody o oboustranném zrušení vízové povinnosti, která vstoupila v platnost již v roce 1996. Dohoda opravňuje občany ČR k pobytu na chilském území po dobu maximálně 90 dnů za účelem turistiky. Registrační imigrační karta se vyplňuje před přistáním, cestujete-li letadlem, nebo na pozemních hraničních přechodech, kde ji obdržíte od imigračních úředníků. Imigrační služba vyžaduje obvykle bezvadný stav cestovních dokladů: upozorňujeme zejména na časté problémy, které u starších cestovních dokladů ČR vznikají v souvislosti se stavem bezpečnostní fólie překrývající fotografii na datové stránce pasu.

Cizinec při vstupu na území Chile povinně vyplňuje formulář chilské Zemědělské a veterinární služby (SAG), v němž deklaruje, že do země nedováží žádné rostliny, čerstvé ovoce a zeleninu, maso a masné výrobky a další potraviny. Chilská Zemědělská a veterinární služba zavedla mimořádná ochranná opatření – nutno proto počítat s poměrně důkladnými prohlídkami zavazadel (bez výjimky všechna zavazadla prochází po příletu na mezinárodní letiště v Santiagu RTG kontrolou, důsledně se kontrolují zavazadla i na pozemních hraničních přechodech). Při vstupu na chilské území přes mezinárodní letiště v Santiagu jsou všechna zavazadla bez výjimky (včetně příručních) podrobena vnější kontrole speciálně vycvičenými psy (narkotika a nedovolené potraviny). Restrikce na dovoz potravin nedoporučujeme podceňovat - při překročení zákazu dovozu zakázaných potravin a výrobků se cizinec vystavuje nebezpečí sankcí dle platných zákonů, včetně odepření vstupu do země. V Chile platí na převážené předměty při příjezdu a odjezdu celní omezení, která se nijak výrazně neliší od standardu běžného jinde ve světě: bezcelně lze přivézt a vyvézt 2 láhve alkoholu a 200 cigaret, vše ostatní nutno -s výjimkou předmětů osobní potřeby- deklarovat v celním prohlášení a zaplatit clo ve výši 9 procent. Povinná směna valut v Chile neexistuje.

Embajada de la República Checa

Av. El Golf 254, Las Condes, Santiago de Chile

Telefon: +562/2321066, 2311910

Nouzová linka: +569/92492220

E-mail: santiago@embassy.mzv.cz

Web: www.mzv.cz/santiago

Úřední jazyk

Španělština se specifickým přízvukem a s mnoha místními chilskými výrazy, v některých oblastech se mluví jazyky původních obyvatel (jazykem mapudungun na jihu, aymarsky na severu u hranic s Bolívií a Peru, jazykem rapa-nui na Velikonočním ostrově) či evropských přistěhovalců (němčina na jihu země, chorvatština v enklávách na jihu v Punta Arenas a severu v Antofagastě). Z dalších cizích jazyků je nejpoužívanější angličtina, francouzština a italština.

Geografie

Chile je přímořský stát ležící v jihozápadní části jižní Ameriky při pobřeží Tichého oceánu. Na severu sousedí s Peru a Bolívií, takřka celé své východní hranice sdílí s Argentinou. Země je mimo jiné unikátní svým geografickým profilem – ačkoliv měří v průměru 144 kilometrů na šířku, celkově dosahuje od nejsevernějšího do nejjižnější bodu 4 329 kilometrů. Kromě hlavní části země patří pod chilskou správu i několik ostrovních území v Tichém oceánu, především Velikonoční ostrov. Geograficky se Chile dělí na čtyři části – Andy na východě, úzké pobřeží spolu s Pobřežním pohořím na západě a uprostřed mezi oběma horskými pásy vklíněnou nížinu. Nejvyšší horou je Nevado Ojos del Salado (6880 m n. m.) Chile je velmi přitažlivým územím, na němž jsou soustředěny snad všechny přírodní krásy světa. Celá země je často vystavena projevům vulkanismu a silným zemětřesením. Pod území Chile patří Velikonoční ostrov v Polynésii, souostroví Juan Fernandez a chilské antarktické území.

Fauna a flora

Jedněmi z nejběžnějších chilských zvířat jsou lamy a alpaky, což je dáno zejména faktem, že v dobách před kolonizací představovaly jediné zástupce domestikovaných býložravců v oblasti. Významným představitelem druhu divokých lam je vikuňa. Z hlodavců se v Chile vyskytuje například činčila či osmák degu. Mezi další chilskou faunu patří především puma americká a drobní jelínci pudu a huemul. Z ptáků žijí v Chile například kondoři, nelétaví nandu, kolibříci, v národních parcích se vyskytují plameňáci. Na jihu jsou rozsáhlé populace tučňáků, spolu s nimi existují v Chile i kolonie lachtanů. Žije zde také na 760 druhů mořských a 68 druhů sladkovodních ryb. Vegetace Chile odráží klimatickou různorodost země. Na severu v pouštních oblastech se nachází jen velice málo porostů, většinou zde rostou kaktusy a odolnější druhy křovin, roste zde však rovněž například ostnatý strom tamarugo. Při pobřeží rostou trávy a kapradiny, vyskytují se zde také bukové lesíky a původní druh chilských palem. Ve střední oblasti se pěstuje velké množství kulturních plodin, často k vidění jsou zde ovocné háje a vinice. Vzhledem k vhodným půdním podmínkám se v této oblasti pěstují i obilniny. Na jih od řeky Bio-Bío se rozkládají husté smíšené lesy, kde rostou jak opadavé, tak stále zelené stromy, například araukárie. V oblasti jezer hojně roste alerce z čeledi cypřišovitých. V jižní Patagonii převládá tundra.

Klimatické poměry

Díky extrémně protáhlému tvaru země, sevřené mezi tichomořským pobřežím omývaným studeným Humboldtovým proudem a šesti a půl tisícovými vrcholy And, je podnebí v konkrétních oblastech Chile velmi odlišné. Zatímco Norte Grande, Daleký sever, zasahuje do rozpálené a bezvodé pouště Atacama, jižní Patagonie a Ohňová země mají již znaky chladné a vlhké Antarktidy. Oblast Norte Grande na hranici s Peru charakterizují průměrné teploty 11 – 17 °C v zimě, 17 – 24 °C v létě, ročně naprší zcela zanedbatelných 1 mm srážek. Mezi nimi převládají husté mlhy „camanchaca”, srážející se z vysoké vzdušné vlhkosti. V jižněji položené oblasti Norte Chico, Blízkém severu, už občas zaprší. Valle Central, zhruba uprostřed Chile, má podnebí optimální: průměrné teploty v zimě jsou 10°C, v létě 28°C, prší od května do srpna. Los Lagos, Jezerní oblast jižně od řeky Biobío, má v zimě kolem 4 °C, v létě 14 °C, se srážkovým maximem v květnu až září, ročně celkem 3000 mm. V zimě tu sněží a fouká silný východní vítr. Větry, bouře a deště ovládají rovněž ostrov Chiloé, kde prší asi 150 dní v roce. Opakem je Velikonoční ostrov Rapa Nui, v subtropickém pásu s celoročními teplotami 20 – 28 °C a srážkami 100 – 200 mm, kde je nejtepleji v lednu a únoru. Převážně sněhové srážky v extrémních hodnotách kolem 5000 mm ročně sytí Campo de Hielo Norte, Severní kontinentální ledovec, na 45 ° jižní šířky. Celoročně tu vane nepříjemný vítr.  Roční období jsou vzhledem k poloze na jižní polokouli opačná než v Evropě: optimální pro poznávání jsou říjen až listopad, kdy je v Chile jaro, odpovídající našemu dubnu – květnu.

Historie

Pro Evropany bylo území dnešního Chile objeveno v roce 1520. Při své známé cestě kolem světa tehdy portugalský mořeplavec Fernao de Magalhaes objevil Ohňovou zemi a průliv, kterým proplul z Atlantského do Tichého oceánu, nese jeho jméno. Prvním dobyvatelem Chile byl Diego de Almagro, který v letech 1535 - 1536 přitáhl na chilské území s 500 vojáky ze severu - z Peru. Jeden z jeho podřízených dorazil až k zátoce, kde dal jméno dnešnímu přístavu Valparaíso. Teprve v roce 1540 se zde ale objevuje skutečný dobyvatel Chile - Pedro de Valdivia. Nově objevené dobývané území dal Valdivia nazvat Nová Extremadura a na břehu řeky Mapocho založil v roce 1541 město Santiago de la Nueva Extremadura, dnešní Santiago de Chile. Už v roce 1553 je ale Valdivia zabit v bitvě s Araukánci poblíž pevnosti Tucapel. V tomto období vyhlašují Araukánci Španělům boj na život a na smrt, postupně je vytlačují z dříve jimi kontrolovaného jihu. Araukánská válka trvala 350 let (od roku 1541 do roku 1810 proti Španělům a od roku 1810 do roku 1881 proti Chilanům). V 17. stol., kdy byla nejstrašnější, stála peruánského místokrále, pod jehož pravomoci španělské Chile patřilo, 212 000 dukátů ročně - celou desetinu částky, kterou posílal každý rok do Španělska. Názor, že araukánská válka stojí Španěly víc než dobytí celé Ameriky, asi nebyl přehnaný. Klidnější rozvoj zažívá Chile až v 18. století. Tehdy začínají vznikat nová města, rozšiřují se obchodní styky, k čemuž přispívá i zrušení obchodního monopolu španělské koruny (1767). Začátkem 19. stol. se projevuje zvýšené úsilí o dosažení nezávislosti. Dne 18. září 1810 se v Chile ujímá vlády, tehdy ještě ve jménu španělské koruny, vlastenecká junta a právě toto datum je bráno jako začátek válek za nezávislost. Nezávislost byla vyhlášena 12.2.1818. Předcházelo jí referendum na osvobozených územích. V roce 1822 uznávají nezávislost Chile Spojené státy, Španělsko tak učinilo až v roce 1844. Velkým sjednocujícím momentem pro Chilany se stala válka se sousedním Peru v letech 1836 - 1841. V roce 1924 se dostala na politickou scénu armáda, která tak vyjádřila svou nespokojenost s neschopností vlády řešit problémy. Prezident Arturo Alessandri Palma opouští zemi, ale v roce 1925 se vrací. Prosazuje a vyhlašuje  ústavu, která platí až do roku 1973, kdy ji ruší fašistická junta. Po druhé světové válce dochází k posílení hospodářství díky objevu nalezišť ropy v provincii Magalhaesa. Roste snaha levicových sil dostat se k podílu na moci. Vše vyvrcholilo 3.11.1970, kdy do křesla pro prezidenta usedá kandidát Fronty lidové akce, socialistický senátor Salvador Allende. Jeho tříleté vládnutí dnes mnozí Chilané hodnotí jako směs neschopnosti a bezmoci řešit problémy tehdejšího Chile, navíc se snahou za každou cenu držet kormidlo vlevo, ať se děje co se děje. Dne 11.9.1973 se pak, jako už mnohokrát v dějinách Chile, dostává ke stolu armáda a vojenská junta poté jmenuje prezidentem Chile vůdce vojenského převratu generála Augusta Pinocheta - dnes asi nejrozporuplnější postavu chilských dějin. Jisté uvolnění následujících represí vojenského režimu je možné vysledovat až v roce 1979, kdy je povolena činnost odborů. V roce 1988 vítězí v referendu opozice nad Pinochetem, který souhlasí s tím, že v roce 1989 odstoupí z prezidentské funkce. Když 11.3.2000 vítěz třetích voleb prezident Ricardo Lagos Escobar na 6 let přebíral svůj úřad jako třetí prezident po Pinochetovi, bylo to v zemi, která je dnes považována za stabilní, s nejperspektivnějším ekonomickým rozvojem ze všech jihoamerických států.

Obyvatelstvo a náboženství

Podle odhadů z roku 2012 mělo přes 17 miliónů obyvatel, z nichž velká část žije především ve střední části země. Chilané evropského původu: 93 % (potomci Španělů, Basků, Němců, Chorvatů, Angličanů, Francouzů, Irů, Italů); Indiáni: 5 % (Mapuche, Aymara), další: 2 % (Palestinci, Židé).

Měna

Měnou v Chile je chilské peso (CLP). Bankovky jsou v hodnotě 1000, 2000, 5000, 10 000 a 20 000 chilských pesos, mince v hodnotě 500 chilských pesos, dva typy 100 pesos (staré a nové) a 50, 10, 5 a 1 peso. V turistických centrech je běžná platba kreditními kartami (nejčastěji MasterCard a Visa), ale vždy se raději informujte předem. Cestovní šeky lze směnit pouze v bankách, které jsou otevřeny obvykle výhradně ve všední dny, 9.00 resp. 10.00 – 14.00 hod. Běžně směnitelnou měnou jsou USD nebo euro, které má dokonce výhodnější kurs. Nejméně příznivý kurs je na letišti, nejvýhodnější mají směnárny na hlavní třídě v centru města. Zpětná výměna chilských pesos je možná na letišti před odletem ze země, případně jejich výměna na jinou národní měnu, pokud pokračujete do jiné latinskoamerické země. Hodí se mít s sebou i drobné dolary, některé služby a nákupy (např. v obchodech se suvenýry) lze jimi platit i přímo, vždy je však třeba se předem zeptat.

Poštovní služby

Kvalitních pohlednic v ceně 300 – 500 CLP je slušný výběr, ale problémem bývá koupě známky, kterou lze získat výhradně na poště. Pohledy tak můžete poslat rovnou z pošty (otvírací doba 9.00 – 18.00, v sobotu 9.00/10.00 – 12.00). Kromě vhození do schránky je spolehlivé také odeslání prostřednictvím hotelové recepce. Do ČR jde pošta asi 10 dní a známka do EU stojí 470 CLP.

Nákupy a suvenýry

Spolehlivým dárkem jsou ponča, svetry, přehozy apod. z vlny lam nebo alpak, nebo tlusté svetry, hřejivé přikrývky a teplé papuče z ovčí vlny. Všude se nabízejí šperky z tmavomodrého lazuritu (lapis lazuli), který se donedávna v Chile těžil a je považován za „národní kámen”. Oblíbené jsou dřevořezby z kaktusu cardón (Cereus atacanensis). Neváhejte při nákupu, na stejný kousek už obvykle nenarazíte. Praktickým suvenýrem je chilské vína, pisco, med (miel de ulmo) a džem (mermelada de murtillo) z místního ovoce. Při nakupování na tržištích se běžně smlouvá, obvykle až na třetinu původně požadované ceny. V kamenných obchodech jsou ceny fixní. Otevírací doba kamenných obchodů bývá od 9.00 do 20.00 až 21.00, obvykle s různě dlouhou polední přestávkou.

Stravování

V celém Chile najdete širokou síť restaurací a fast-foodů. Nejdůležitějším a největším jídlem je oběd, která se skládá většinou ze spousty masa. Spropitné se očekává ve výši 10% z ceny jídla. Nejvyhlášenější restaurace najdete v Santiagu ve čtvrti Barrio Bellavista a v Pucónu. Naprosto jedinečná kuchyně je též na ostrově Chilóé. V celém Chile jsou tržiště s horami čerstvého ovoce a zeleniny. Vybrané speciality: ajiaco: kořeněné dušené hovězí, cevice: syrová ryba nebo mořský korýš, připravený v páře nebo jen naložený v citrónové šťávě, posypaný nakrájenou cibulkou, cazuela: směs brambor nebo kukuřice s dušeným hovězím nebo kuřecím masem, curanto: směs korýšů, kuřecího, vepřového, jehněčího a hovězího masa a brambor, podávaná s chapalele (noky z bramborového těsta), empanadas: obdoba pirohů, které jsou pečené (al horno) nebo smažené (fritas) s různou náplní: pino (mleté hovězí s olivami), queso (sýr), nebo s mořskými plody či zeleninové, ensalada chilena: salát z nakrájených osolených rajčat a malých cibulek zalitý olejem, lomo a lo pobre: hovězí s volskými oky a hranolky, chupe de mariscos: směs několika druhů mořských plodů vařených v kořeněné omáčce z másla, strouhanky, sýra. Mezi „mořské plody” patří například almejas (slávky), calamares (olihně), camarones (krevety), camarones grandes (garnáty), cangrejos (krabi), erizos (ježovky), majas (škeble), mariscos (korýši), ostiones (hřebenatky), ostras (ústřice) či pulpo (chobotnice). Nápoj často prodávaný pouličními prodavači, „mote con huesillo”, je specialita ze sušených a znovu namočených broskví se zrnky ječmene. Kvalitní značky piva jsou Escudo, Cristal,  Becker a Kuntsmann.

Elektřina

Soustava 220 V/60 Hz. V hotelích vyšší kategorie jsou dvoukolíkové zásuvky, adaptér by neměl být zapotřebí.

Telefony a internet

Prakticky „na každém rohu” jsou tzv. „locutorios”, kde vám požadované telefonní číslo vytočí, vy se v kabince dohovoříte a poté zaplatíte skutečnou délku hovoru. Je to efektivnější a uživatelsky příjemnější, než házet mince do automatu a trnout, kdy hovor vypadne. Přestože všichni čeští operátoři mají v Chile smluvního partnera, může být problémem hustota pokrytí signálem, která je zejména v horách sporadická nebo žádná. Před cestou si ověřte, zda máte aktivován roaming a informujte se na ceny podle vámi používaného tarifu. Mimochodem, roaming je několikanásobně dražší, než volání na předplacenou kartu z automatu. Předvolba do mezinárodní sítě je v Chile 00, mezinárodní předvolba do ČR 420. Předvolba z ČR do Chile je 0056. Pro jednoduché a bezplatné volání z většiny zemí světa do České republiky si v každé pobočce Čedoku můžete zakoupit mezinárodní telefonní kartu X. Internetové kavárny jsou naprosto všude, i v těch nejmenších osadách. Cena je zhruba 1 USD/30 min. Hotely vyšších kategorií mají internet pro své klienty obvykle k dispozici zdarma.

Zdraví

Mezinárodní očkovací průkaz se při cestách do Chilské republiky nevyžaduje a zvláštní očkování není ani potřebné vzhledem k místním hygienickým a klimatickým podmínkám. Každý turista by měl mít pro pobyt v Chile sjednáno mezinárodně platné pojištění zdravotních výloh, protože mezi ČR a Chile neexistuje dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče, která je v Chile velmi nákladná. V případě ošetření v nemocnici si nechte vystavit lékařskou zprávu s diagnózou. Počítejte s tím, že budete platit na místě v hotovosti a uschovejte si všechny originály účtů a receptů pro pozdější jednání se smluvenou cestovní a zdravotní pojišťovnou. Pozor byste si měli dát na toulavé psy, kterých je opravdu hodně. Rozhodně je nehlaďte a neprojevujte jim ani jinou náklonnost, protože i kdyby vás neohrožovali, půjdou pak za vámi až do letadla.

Bezpečnostní situace

Chile je z bezpečnostního hlediska pro zahraničního turistu klidnou zemí, ve srovnání s ostatními jihoamerickými zeměmi jsou bezpečnostní rizika menší. Konfliktním situacím se lze vyhnout dodržováním základních preventivních rad běžně zmiňovaných v každém turistickém průvodci. Nejčetnější problémy, zejména ve vybraných čtvrtích velkých měst jako Santiago, Valparaíso, Viña del Mar aj., mívají zahraniční turisté s kapesními zloději. Zvláště upozorňujeme na relativně vysokou kriminalitu v historickém centru Valparaísa kolem přístavu a ve městech v blízkosti bolívijských a peruánských hranic. Zvláštní pozornost věnujte osobním věcem během přesunů (zejména nočních) autobusem, případně vlakem. V případě zcizení finanční hotovosti či dalších osobních předmětů, včetně odcizení cestovních dokladů, je vhodné krádež ohlásit na policii a sepsat příslušný protokol. Sepsání protokolu je samozřejmě nezbytně nutné, pokud hodláte uplatnit např. cestovní pojištění. V případě odcizení cestovního pasu se oznámení o ztrátě či odcizení dokladu pro potřeby úřadů v ČR sepisuje až na Velvyslanectví ČR v Santiagu při vystavování náhradního cestovního dokladu.

Společenská etiketa

Chilanům hodně záleží na tom, aby byli oblečeni dle poslední módy a doporučuje se, aby i turista byl slušně oblečen. Společnost je konzervativní, přestože do kostela se chodí méně než před lety a objevily se i rozvody a soužití párů bez svatby. V rozhovoru byste se určitě měli vyhnout ožehavým tématům, což jsou například názory na generála Pinocheta, Pabla Nerudu nebo Salvadora Allendeho. Zvolte raději krásy chilské přírody nebo zvraty počasí. Při setkání je zvykem náznakem nebo i doopravdy se vzájemně políbit na pravou tvář, ale protože nejsme místní, nevadí, když dotyčnému jenom podáte ruku.

Hlavní město Santiago de Chile

Město na úpatí andských vulkánů (530 m n.m.) v údolí Rio Mapocho založil roku 1541 španělský conquistador Pedro de Valdivia. Dodneška vyrostlo v životem kypící metropoli s bulváry, pěšími zónami, neoklasicistní architekturou a prosklenými mrakodrapy, která díky četným parkům, pomníkům, fontánám a promyšlenému systému podzemního i pozemního metra působí velmi evropským dojmem. Přímo pod vrchem Santa Lucía najdete největší santiagský trh. Santa Lucía je se svými asi 80 metry nad úrovní ulic města jen nepatrným kopečkem ve srovnání s vrchem Cerro San Cristobal, odkud je nádherný panoramatický pohled na město a oblast And. Za sochou Panny Marie (dar Francie Chile) se sem vydávají tisíce věřících i turistů. Cerro San Cristobal je chilský Petřín, také se tam můžete dostat lanovkou. V historickém centru na šachovnicovém půdorysu s ústředním náměstím Plaza de Armas se sochou P. Valdivii se nachází katedrála, hlavní pošta, národní muzeum a radnice, impozantní kostel Santo Domingo a pěší zóny Paseo Ahumada, Paseo Estado a Paseo Huérfanos. Náměstí Plaza de la Constitución dominuje prezidentský palác Palacio de la Moneda. Na protilehlém náměstí Plaza de la Libertad je památník Altar de la Patria, s kryptou chilského osvoboditele, generála Bernarda O´Higginse. Úžasné je Museo Colonial v Iglesia de San Francisco a Palacio Cousiňo. Výstavné jsou rovněž čtvrti París Londres, Concha y Toro, Brasil, Vitacura, El Golf, Las Condes či Providencia, okraje metropole však tvoří chudinské squaty „callampas”, nazývané houby, protože tak rychle a nekontrolovaně v 60. letech 20. století vyrostly. Obyvatelé hlavního města, Santiaguinos, jsou na své město pyšní, přestože bývá zahlceno smogem. V létě se odsud prchá na pláže letovisek Viňa del Mar a Valparaíso, v zimě na lyže v andských centrech typu Portillo. Indiány kmene Mapuche, kteří kdysi toto území obývali, už nejspíš nepotkáte.

Další zajímavosti

Atacama - Nejsušší poušť světa (Puna de Atacama) se táhne podél tichomořského pobřeží od jižní hranice Peru do severních oblastí Chile, v celkové délce 1000 km. Je to úzký pás, který však místy zasahuje až 100 km hluboko do vnitrozemí k úpatí And, do nadmořských výšek 5000 metrů. Poušť je mozaikou písků, slanisk a lávových proudů, s enklávami, kde nepršelo už stovky let. Dešťová oblaka od Atlantiku nejsou schopna překonat mohutnou bariéru šestitisícových And. Vláha se sem nedostane ani od Pacifiku, kde podél pobřeží proudí studený Humboldtův proud a potenciální dešťová mračna se vlivem zemské rotace stáčejí zpět nad oceán. Zdrojem srážek jsou tak pouze konvekční mlhy. Poušť Atacama rovněž charakterizují extrémní teplotní výkyvy, od 0 °C v noci po +50 °C ve dne, které se významně podílejí na intenzívním zvětrávání hornin. Atacama je pro svůj vzhled často nazývána „měsíční krajinou”; skutečně se právě tady testovaly lunární moduly před přistáním na Měsíci. Odlehlost a mizivý počet oblačných dní jsou důvodem, proč tu byla zřízena astronomická zařízení ESO. Obrovské nerostné bohatství (mj. největší naleziště chilského ledku na světě a neméně významná ložiska železné a měděné rudy) postupně přitáhlo do nehostinné oblasti téměř milion lidí. Dnes je Atacama osídlena sporadicky. Turisty sem přitahuje atraktivní krajina a výjimečné jevy.

Calama - Rušné hornické město (2250 m n.m., 140 tis. obyv.) na severním břehu řeky Río Loa je východiskem do San Pedro de Atacama. Nejcennější jsou pěší zóna Callé Ramírez a archeologické a etnologické muzeum. Asi 16 km severně odtud se nachází Chuquicamata, městečko s obrovským nalezištěm měděné rudy, která se zde těží od roku 1915 a v současnosti je to největší povrchový měděný důl světa. Důlní jáma měří 4,3 x 3 km a dosahuje hloubky až 850 metrů. Dvouhodinové exkurze jsou nezapomenutelným zážitkem. Roční těžba převyšuje 600 tisíc tun mědi: měď ostatně tvoří 40 % objemu veškerého chilského exportu.

San Pedro de Atacama -Turistická Mekka severního Chile (2440 m n.m., 5 tis. obyv.) leží na severním okraji slaného jezera Salar de Atacama. Původními obyvateli byli Indiáni Atacameňos, později tu vznikla zastávka na trasách honáků dobytka. Dnes obyvatelé žijí z turistického ruchu a závlahového zemědělství. Zajímavosti jsou koloniální kostel Iglesia San Pedro, muzeum, a na horizontu hrozivé sopky (mj. Licancábur, 5916 m n.m.). Městečko je východiskem ke gejzírům El Tatio, do Vallé de la Luna s rezervací Los Flamencos nebo do laguny Chaxa.

Los Flamencos - Národní rezervace (740 km2) zahrnuje odlišných krajinných typů, včetně Valle de la Luna, Salar de Atacama a slaných jezer na argentinské hranici. V osadě Solcor a u laguny Chaxa jsou malá návštěvnická informační centra. Vallé de la Luna (Měsíční údolí, cca 15 km od San Pedro de Atacama) nabízí vyhlídku na bizardní skalní útvary, jejichž pozoruhodná barevnost vynikne zejména při západu slunce. Solná pánev Salar de Atacama s lagunou Chaxa je významným hnízdištěm plameňáků.

Gejzíry El Tatio - Nejvýše položené gejzírové pole na světě (4321 m n.m.), s četnými fumarolami. Nejdramatičtěji vyhlížející fotografie pořídíte časně ráno. Určitě se vykoupejte v přírodním termálním jezírku.

Souostroví Juan Fernández - Souostroví sestává ze tří ostrovů, z nichž na ostrově Robinson Crusoe, nejbližším k pevnině (670 km od Valparaíso) se odehrává příběh Skota Alexandra Selkirka, který tu o samotě prožil čtyři roky a jeho příběh zpracoval Daniel Defoe v knížce Robinson Crusoe. Dnes je tento ostrov národním parkem PN Juan Fernández a zároveň biosférickou rezervací UNESCO. Jedinou osadou je přístav San Juan Bautista (500 obyv.), kde je i letiště. Nedaleko leží malinký ostrůvek Santa Clara. Naopak o dalších 170 km dál se nachází třetí z ostrovů, Alejandro Selkirk (cca 30 obyv.), s nejvyšší horou Cerro Los Innocentes (1650 m n.m.). Ostrovy mají středomořskou a tropickou vegetaci s řadou endemických druhů, z živočichů přitahují pozornost lachtani a rypouši.

Puerto Montt - Hlavní město (180 tis. obyv.) chilského regionu X. Los Lagos. a významná křižovatka zejména letecké a vodní dopravy je od Santiaga vzdáleno 1020 km. Rybářský a osobní přístav se nazývá Angelmo, přímo nad městem se zvedají hory. Asi 40 km odtud leží národní park Alerce Andino 1982, 400 km2) s původním lesem alercií (dlouhověkými jehličnany, podobnými známějším sekvojím).

Puerto Varas - Město (33 tis. obyv.) ležící na jižním břehu jezera Llanquihue, pouhých 20 km severně od Puerto Montt, je centrem aktivní turistiky, včetně horolezectví: pro hazardéry jiného druhu nabízí kasíno. Nepřehlédnutelný je barevný kostel Iglesia del Sagrado Corazón a také architektura z dob německého osídlení. Jezero Llanquihue (740 km2, hloubka 108 m) je odděleno lávovým proudem ze sopky Osorno od jezera Todos Los Santos.

Punta Arenas - Přístav ležící na břehu Magalhaesova průlivu a hlavním město chilské Patagonie (125 tis. obyv.) žije z výroby metanu, zpracování ryb a turistického průmyslu. Byl založen roku 1848 jako vojenská pevnost a trestanecká kolonie, ale nejdůležitější byl vývoz tuleních kůží, vlny z lam guanaco, guána, dřeva, uhlí a zlata. Skutečný boom nastal v okamžiku, kdy sem byly dovezeny ovce z Falklandských ostrovů. Dnes turisty přitahuje možnost plavit se ve stopách Hernanda Magellana, jehož socha zdobí hlavní náměstí, kolonie tučňáků po něm pojmenovaných a pragmatičtější klienty zóna Franca, kde lze bezcelně nakoupit. Zajímavá jsou muzea Museo regional Salesiano a Museo Naval y Marítimo. Nedaleko města se v lesní rezervaci Forestal Magallanes nachází vyhlídkový kopec Mt. Fenton, na který vede sedačková lanovka. Dobrodruhy láká možný výlet do chilské Antarktidy.

Torres del Paine - Torres del Paine je chilský národní park, který byl v roce 1978 prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO. Nachází se v nejjižnějším chilském kraji XII Región de Magallanes y de la Antártica Chilena, asi 130 km severně od města Puerto Natales. Z hlavního města Santiago de Chile je vzdálen asi 2500 km vzdušnou čarou. Na východě hraničí s argentinským národním parkem Los Glaciares. Park je otevřený celoročně, každý rok jej navštíví skoro 100 000 turistů. S rozlohou 242 242 hektarů se jedná o jeden z největších národních parků Chile, a také údajně o jeden z nejhezčích. Na mnoha desítkách kilometrů cest v nadmořských výškách od 50 do 3000 metrů můžete vidět pštrosy nandu, lamy guanako či majestátní kondory.

Ostrov Chiloé - Ostrov Chiloé je zvlněný zelený koberec ležící ve vlnách Pacifiku nedaleko chilského pobřeží. Jen málokdo ale ví, že tento ostrov proslavený díky malovaným domkům a barevným kostelíkům jako kolébka chilského folklóru, je zároveň s největší pravděpodobností i místem, kde vznikla jedna ze základních evropských potravin – brambor. Ty zde pěstovali místní obyvatelé ještě před příchodem Španělů, kteří pak brambory přivezli do Evropy. V Evropě potom následovalo jejich masové rozšíření. Chilský ostrov Chiloé je domovem indiánů z kmene Huantemo a též i kostelíků. V nejodlehlejších koutech ostrova jsou postaveny unikátní kostely vystavěné kompletně ze dřeva, některé z nich dokonce bez použití hřebíků. Právě tyhle kostely, které se rychle staly kulturními i sociálními centry Chiloanů, přinesly ostrovu celosvětovou proslulost. V roce 2000 šestnáct dřevěných kostelů zařadilo UNESCO na listinu Světového kulturního dědictví.

oficiální název: Velikonoční ostrov (Isla de Pascua, v domorodém jazyce Rapa Nui)

rozloha: 163,6 km2

hlavní město: Hanga Roa

počet obyvatel: 6148 (r. 2005)

státní zřízení: republika - území je administrativně začleněno k Chile

prezident: Sebastián Piñera

guvernér provincie: Pedro Pablo Edmunds Paoa

úřední jazyk: španělština, Rapa Nui

náboženství: místní, křesťanství

měna: chilské peso ( CLP )

časový posun: +6 hod

Pro cestu na Velikonoční ostrov budete potřebovat platný cestovní pas ČR - doporučuje se platnost pasu minimálně 90 dnů od předpokládaného data vstupu na území Chile (dohoda mezi ČR a Chile o bezvízovém styku umožňuje pobyt v Chile bez víza v délce až 90 dní, Váš pas by měl tedy mít platnost delší). Za vstup na ostrov ani za návštěvu jeho archeologických míst se nevybírá žádný poplatek. Můžete v podstatě kamkoliv kdykoliv. Jediným místem, při jehož návštěvě budete požádáni o zaplacení poplatku cca 5000 CLP, je obřadní vesnice Orongo.

Embajada de la República Checa
Av. El Golf 254, Las Condes, Santiago de Chile
Telefon: 00562/2321066, 2311910
Fax: 00562/2320707
E-mail: santiago@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/santiago

Úřední jazyk

Úředním jazykem Velikonočního ostrova je španělština, v dnešní době ji ovládají téměř všichni ostrované. Původní a dodnes běžně používanou řečí je jazyk Rapa Nui. Anglicky se domluvíte jen na některých turisty navštěvovaných místech, jako je například informační centrum. Pár výrazů v jazyce Rapa Nui: Iorana (Dobrý den / Ahoj), Maururu (Děkuji), Pehe koe (Jak se máš?), Riva riva (Děkuji, dobře).

Geografie

Velikonoční ostrov je nejodlehlejší obývaný ostrov světa. Jeho nebližším obývaným sousedem jsou ostrovy Pitcairn, vzdálené 2075 km západně. Pobřeží Chile je vzdálené 3600 km východně od ostrova. Ostrov se nachází se ve východní části Polynésie v jižním Pacifiku. Velikonoční ostrov je vulkanického původu. Nejvyšším bodem ostrova je vrchol sopky Maunga Terevaka ve výšce 507 m n. m. V okolí ostrova se nachází několik menších ostrůvků. U jihozápadního výběžku ostrova jsou to ostrůvky Motu Iti, Matu Kau Kau a Motu Nui. Západně od ostrova se nalézá ostrůvek Motu Tautara a v blízkosti poloostrova Poike pak ostrůvek Motu Marotiri. Celkem se v okolí nachází 15 ostrůvků do vzdálenosti 1,5 km od ostrova. Na Velikonočním ostrově nejsou žádné stálé vodní toky. Jsou zde však tři sladkovodní kráterová jezera: Rano Kau, Rano Raraku a Rano Aroi. Ve srovnání s jinými tichomořskými ostrovy má Velikonoční ostrov jen malou druhovou rozmanitost rostlin. Nachází se zde jen okolo 30 druhů původních semenných rostlin. Tato druhová chudost je způsobena tím, že ostrov nebyl v geologických dobách nikdy spojen s větší pevninou a podílí se na ní také extrémní odlehlost od jiných území, pokrytých vegetací. Typickou původní rostlinou Velikonočního ostrova je totora, rákosí, které se na ostrově vyskytovalo již před více než 30 000 lety. Výrazným jevem je nepatrné zastoupení kapradin na ostrově. Dosud bylo objeveno pouze 15 druhů, čtyři z nich jsou endemické. V dnešní době na ostrově převládají rozsáhlá travnatá území. U pláže Anakena je nepůvodní palmový háj kokosových palem. Před příchodem prvních mořeplavců na ostrově nežili žádní savci. Polynésané přivezli na ostrov domácí chovná zvířata, ovšem mořských ptáků se na ostrově vyskytuje okolo 25 druhů, především rackové, buřňáci, a zvláště pak rybák černohřbetý, který v historii ostrova sehrál důležitou roli v Kultu Ptačího muže.

Klimatické poměry

Podnebí na ostrově je teplé, subtropické. Roční období jsou jen málo výrazná. Na ostrově vanou silné pasátové větry. Velikonoční ostrov má průměrnou roční teplotu okolo 21 °C. Nejstudenější měsíce jsou červenec a srpen s průměrnou teplotou 19 °C, nejteplejší jsou leden až březen s průměrnými teplotami 23 °C. Roční dešťové srážky jsou v průměru 1150 mm. Duben a květen jsou měsíce nejbohatší na srážky s průměrnými měsíčními hodnotami okolo 130 mm.

Historie

Odkud přišli první obyvatelé Velikonočního ostrova, je zahaleno tajemstvím. Tajemná je i atmosféra celého ostrova. Obyvatelé, kteří tvoří vlastně jednu velkou rodinu, si zachovali spoustu původních tradic.Předpokládá se, že první obyvatelé připluli na ostrov ve 4. století našeho letopočtu na velikých kánoích. Odkud ale pocházeli? Existují dvě hlavní teorie. První z nich tvrdí, že původní obyvatelé přišli ze západu z dalších polynéských ostrovů, zřejmě ze souostroví Markézy. Podle druhé teorie, zastávané norským vědcem a badatelem Thorem Heyerdahlem, mají obyvatelé ostrova své kořeny v Jižní Americe. Rapanuiské legendy vypráví o tom, jak na ostrov připluly dvě různé rasy lidí (krátkouší a dlouhouší) ze západu a z východu. Možná jsou tedy pravdivé teorie obě. V 17. století, kdy se místní zásoby dřeva tenčily, stromů rapidně ubývalo a půda ztrácela jakost, nedostatek obživy vyústil v kmenovou občanskou válku. Společensky nižší kmen „krátkouchých“ nakonec zvítězil a jeho příslušníci úmyslně bořili sochy stojící na kamenných plošinách. Jako první Evropané připluli na ostrov holandští mořeplavci vedení Jakobem Roggeveenem. Protože se zde objevili na Boží hod Velikonoční v roce 1722, pojmenovali místo Velikonočním ostrovem. Pojmenování Velikonoční ostrov se vžilo po celém světě, ačkoliv původní obyvatelé už název ostrovu dali dávno předtím – nazývali jej Rapa Nui neboli Velká země. Již tehdy si holandští námořníci všimli obrovských kamenných soch, které ostrované uctívali. Roku 1770 doplula k ostrovu skupina španělských mořeplavců z Peru, o čtyři roky později pak anglická námořní výprava kapitána Jamese Cooka. V polovině 19. století, kdy ostrov obývalo opět o poznání více domorodých obyvatel, nechala peruánská vláda odvléci kolem tisíce mužů včetně rapanuiského krále do své země do otroctví pro těžké práce v dolech. Území ostrova bylo připojeno k Chile v roce 1888, kdy připlula k ostrovu chilská loď Angamos a její kapitál Policarpo Toro vyhlásil nad ostrovem svrchovanost Chile. Ostrov byl pronajat britské vlnařské společnosti. Ta zde začala chovat deseti tisíce ovcí, které vyplenily většinu vegetace, což vedlo k rozsáhlé erozi půdy. Roku 1935 Chile deklarovalo Velikonoční ostrov jako národní park. Od roku 1953 pak připadla správa ostrova chilskému námořnictvu a byl zrušen pronájem firmě Williamson-Balfourd. Obyvatelé ostrova ale získali úplnou rovnoprávnost s lidmi na pevnině až v roce 1966. Roku 1995 byl ostrov zapsán pod názvem Národní park Rapa Nui do seznamu světového dědictví UNESCO.

Obyvatelstvo a náboženství

Obyvatelé Velikonočního ostrova neskrývají vlasteneckou lásku ke svému ostrovu a místním tradicím. Dosud se nesmířili s faktem, že území jejich ostrova náleží Chile, pro ně Velikonoční ostrov navždy zůstane jedině Polynésií. Ostrované jsou přátelští a rádi se s vámi dají do řeči. Nechybí jim temperament a taktéž hudbu a rytmus mají v krvi. Zhlédnout vystoupení místní taneční skupiny je opravdovým zážitkem. Pomalovaní a nazdobení tanečníci v zajímavých tradičních kostýmech nechávají při tanci za doprovodu rytmické hudby ožívat prastaré legendy, mnohdy ztvárňují například připlutí prvního náčelníka Hotu Matua nebo soutěž Ptačích mužů ve vesnici Orongo. Všichni domorodci se znají a jsou v podstatě jedna velká rodina. Národnostní složení Rapa Nui (60 %), Evropané a Mestici (39 %), Indiáni (1 %).

Měna

Místní měnou je chilské peso (CLP), které se dělí na 100 centavos.

Nákupy a suvenýry

Městečko Hanga Roa má menší banku s bankomatem, kde si můžete vybrat peníze. Směnit americké dolary není problém. Protože se téměř všechno zboží a suroviny musí na ostrov dovážet letecky nebo loděmi, ceny jsou v průměru asi dvakrát až třikrát vyšší, než je tomu v Chile na pevnině. V městečku Hanga Roa je jedna větší samoobsluha s potravinami (nese název Kai Nene), několik málo menších obchodů s potravinami, o něco více krámků se suvenýry a také tržnice. Oblíbenými suvenýry jsou vyřezávané nebo malé kamenné sošky moai, trička, koupit můžete pěkné pohlednice i knížky o Velikonočním ostrově.

Stravování

Na ostrovech je asi 25 restaurací pro turisty. Typickými surovinami, ze kterých se připravují chutné pokrmy, jsou především ryby a také domácí skot, většina ostatních surovin je dovážena z Chile. Pisco, tvrdý alkohol z vinných hroznů, je neoficiální nápoj ostrova, a připravuje se zněj též koktejl s citrónovou šťávou Pisco Sour.

Elektřina

Napětí: 220V, 50Hz, stejné zásuvky jako v Evropě.

Zdraví a bezpečnostní situace

V Hanga Roa je nemocnice, která je připravena poskytnout nutné ošetření 24 hodin denně. Očkovací průkaz ani zvláštní očkování nejsou pro cestu na Velikonoční ostrov, vzhledem k místním hygienickým a klimatickým podmínkám potřeba. Co se týče kriminality, je na ostrově bezpečno (snad právě proto, že by se tu případný zločinec neměl před ostatními kam schovat).

Společenská etiketa

Po celém území ostrova se můžete libovolně pohybovat. Nikde tady nenajdete žádné cedule ani řetězy, kam smíte a kam nesmíte. Jediným obecně respektovaným pravidlem je zákaz vstupu na kamenné plošiny ahu, které místní uctívají. Zrovna tak by mělo být samozřejmostí nepřemísťovat žádné kameny archeologických struktur, natož je jakkoli poškozovat. Přestože ostrov láká mnohé cestovatele a turisty, není jich stále ještě tolik, aby mohli narušit poklidnou atmosféru mystické krajiny a soch. Je to až neuvěřitelné, ale klidně se vám může stát, že se u kamenných velikánů ocitnete úplně sami. 

Hlavní město Velikonočního ostrova

Hanga Roa je největší obec, přístav a hlavní město chilské provincie Velikonoční ostrov. Nalézá se v jižní části západního pobřeží ostrova, v nížině mezi vyhaslými sopkami Maunga Terevaka a Rano Kau. V obci se nachází hezké muzeum a katolický kostel.

Zajímavost a dominanty ostrova

Moai jsou monolitické kamenné sochy, roztroušené na Velikonočním ostrově. Vypadají jako vysoké placaté obličeje. Přestože jsou známé jako „hlavy“, často mají i krk, ramena, ruce a tělo, ale ty jsou dnes zasypané v zemi. Co to slovo skutečně znamená, zatím není jisté. Vznik a účel soch obklopuje mnoho teorií. Jisté je, že sochy bylo velmi obtížné a nákladné vyrobit a že byly dopravovány do vzdálených poloh od místa, kde se získával kamen na jejich výrobu. Původně byly sochy vybaveny také korálovýma očima a obřími klobouky z červeného kamene (pukao). Ty během let obvykle spadly. Dnes jsou k některým sochám opět doplněny. Materiálem k výrobě soch byly především tachytové tufy, ale k jejich zhotovování byly používány i jiné horniny jako např. mugearity nebo pemza.

Ahu jsou kamenné plošiny na Velikonočním ostrově, zbudované původním polynéským obyvatelstvem ostrova k ceremoniálním a společenským účelům. Plošiny ahu patří vedle monumentálních soch moai k nejvýznamnějším kamenným památkám na Velikonočním ostrově. Nacházejí se podél celého pobřeží ostrova a výjimečně též ve vnitrozemí ostrova. Každá z kamenných plošin ahu sloužila jedné vesnici jako společenské, náboženské a pohřební centrum. Na ostrově se nachází více než 300 ahu. Zhruba 125 z nich neslo v závěrečném období kamenné sochy moai. Příkladem jsou  například Ahu Ko Te Riku, Ahu Vinapuu, Ahu Akivi, Ahu Hanga Riata.

Rano Kau je 324 metrů vysoká vyhaslá sopka tvořící jihozápadní část Velikonočního ostrova, chilského ostrova v Tichém oceánu. Kráter sopky je rozlohou největším z kráterů, nalézajících se na ostrově. Kráter má průměr 1600 metrů a hloubku cca 200 m. Dno kráteru je vyplněno kráterovým jezerem se sladkou srážkovou vodou.

Rano Raraku je boční kráter dnes již neaktivní sopky Maunga Terevaka na Velikonočním ostrově. Vnější svah kráteru Rano Raraku byl v době od šestého do osmnáctého století lomem, ze kterého původní obyvatelstvo ostrova tesalo monolitické sochy Moai. V Rano Raraku a na jeho svazích je možné dosud nalézt údajně 397 soch, z nichž mnohé dosahují výšky 10 až 12 metrů. Nachází se zde i největší socha na ostrově o délce 21,8 metru a hmotnosti okolo 270 tun. Některé sochy v kráteru či na jeho svazích nejsou dokončené.

Orongo je obřadní vesnice na Velikonočním ostrově, která byla až do devatenáctého století centrem kultu Ptačího muže. Ve vesnici Orongo, nacházející se jihozápadní části hřebenu kráteru Rano Kau, je téměř padesát kamenných domů oválného půdorysu, které jsou výrazně zahloubeny v zemi. Domy mají téměř ploché střechy, dnes porostlé trávou; tráva na střechách v dnešní době místy téměř splývá s okolním porostem. Vesnice již přes sto let není obývaná a dnes je jedním z mnoha turistických cílu na ostrově.