Z Orlanda do Miami │ Fly & Drive

Rady pro odbavení při odletu: Vzhledem k situaci v letecké dopravě doporučujeme dbát nařízení pro pohyb osob a zavazadel na letištích a počítat s delší dobou potřebnou pro odbavení včetně důkladné osobní prohlídky. Pro plynulé odbavení zavazadel a vyzvednutí palubní vstupenky se dostavte na letiště cca. 2 až 2,5 h. před odletem. Zavazadla si označte, štítky – jsou k dispozici v odbavovacích obálkách nebo u přepážky letecké společnosti. Adresu hotelu, v němž strávíte první noc, obdržíte s odbavením.

Zavazadla: celková váha hlavních zavazadel by neměla překročit 23 kg, v případě Business Class 30 kg. U příručních zavazadel činí váhový limit 8 kg a maximální součet rozměrů všech tří rozměrů zavazadla nesmí překročit 115 cm. V případě příručních zavazadel v Business Class činí váhový limit 18 kg. a maximální součet rozměrů všech tří rozměrů zavazadla nesmí překročit 115 cm. Vnitřní přelety v USA zpoplatněny, povoleno je 1x příruční zavazadlo. 1x zapsané zavazadlo zpoplatněno částkou $10 – 30. Druhé zapsané zavazadlo zpoplatněno částkou $25-35. Výše poplatků se může lišit a to bez předchozího upozornění.

Ztráta zavazadla: V případě poškození či ztráty zavazadla během letů se ihned na místě obraťte na přepážku reklamací zavazadel a vyplňte reklamační list. Na pozdější reklamace nelze brát zřetel. Letecká společnost dopraví zpožděné zavazadlo do místa Vašeho ubytování, ztracené zavazadlo případně finančně odškodní.

Zmeškání letu: Pokud zmeškáte odlet letu (první nebo navazující), neprodleně se odeberte k přepážce letecké společnosti, s níž jste měli letět. Společnost Vás naknihuje na nejbližší možný let. Pokud není společnost zastoupena na letišti přímo, nebo přes aliančního partnera, přebírá zastoupení místní (národní) letecká společnost. Nebude-li tedy například v Londýně zastoupena společnost KLM, ani žádný z aliančních partnerů, obrátíte se na British Airways. V zásadě mohou nastat dvě situace:

1. Let nestihnete vinou zpoždění letu, živelné pohromy, teroristického útoku apod. - v takovém případě hradí poplatky za překnihování na další možný let příslušná letecká společnost.
2. Let nestihnete vlastní vinou, např. zaspáním, pozdním příchodem, nedodržením bezpečnostních předpisů, nedodržením vstupních formalit apod. - v takovém případě všechny poplatky spojené s překnihováním na další možný let hradíte sami.

Pohotovost 24h 
v případě jakýcholi potíží při letecké přepravě se můžete obrátit na naší 24h hot-line: 

+420 539 000 539
Po-Pá 16:00-20:00
So-Ne 08:00-20:00 (včetně svátků)

+420 233 377 711
Po-Pá 09:00 - 18:00

Přílet do USA: po příletu projdete pasovou (imigrační) kontrolou. Pro hladký průběh vyplňte pečlivě imigrační a celní formuláře. Úředníci se mohou zajímat o účel Vaší cesty (stačí odpovědět "TURIST") a zpáteční letenku. Poté Vám odebere otisky všech 10 prstů. Po vyzvednutí zavazadla projdete celní kontrolou. Potraviny nelze dovážet! Imigrační a celní kontrolou musíte projít vždy v místě prvního kontaktu s územím USA, byť je vaše cílová destinace jinde.

Evropským turistům přijdou rychlostní limity na amerických silnicích směšné a otravné. Obvyklá povolená rychlost je 65 mil za hodinu (104 km/hod), liší se ale stát od státu. Na dálnicích zpravidla platí daleko příznivějších 70, 75 i 80 mil za hodinu. Oproti Evropě je provoz mnohem plynulejší a cesta daleko rychleji ubíhá.

Rychlá jízda je v USA nemilosrdně trestána. Pokuty jsou vysoké a často šplhají ke stovkám dolarů. Někdy skončí zvlášť nápadný „rychlojezdec“ i za mřížemi. Z pevných radarů si šoféři dělat starosti až tak nemusejí. Vážnější hrozbu představují šerifové, kteří číhají za mosty, stromy, zatáčkami. Nejhorší jsou "lovci" - policisté jedoucí po silnici a měřící zezadu. Překročení limitu o deset mil bývá tolerováno (nikoli v obcích/městech). Šerifové nezastavují se stopkou v ruce. Jednoduše se nalepí na nárazník a houkají, blikají. Řidič musí okamžitě zastavit (i za krajnicí) a trpělivě počkat s rukama volně na volantu, až policista přistoupí k vozu. To může trvat i několik minut. Hledání dokladů v náprsní kapse, v palubní desce či dokonce vystoupení z vozu znamená koledovat si o malér, a dokonce riskovat život! Z vozu se nehneme, dokud o to nejsme vysloveně požádáni. Extrémní podezřívavost ze strany policistů je vyvážena slušným a férovým zacházením.

Vážným dopravním přestupkem je také nezastavení za výstražně blikajícím školním autobusem - School Bus. Totéž platí i pro řidiče jedoucí v protisměru! Systém stopek je jiný než v Evropě. Pokud je na křižovatce značka STOP s nápisem 4WAY či ALL WAY platí, že první z křižovatky odjíždí ten, kdo první i přijel. V USA je dovoleno zatáčet doprava na červenou, pokud ovšem nevidíme nápis NO TURN ON RED. Tohle pravidlo neplatí v New York City. Blikající červená znamená totéž, co značka STOP. Američané znají jen důležité dopravní symboly. Zbytek na značky jednoduše píší. Z těch klíčových značek bychom měli znát alespoň: U-TURN povoluje otáčení na silnici; XING neboli Crossing označuje přechod; HOV-2 nebo HOV-3 (High Occupancy Vehicle) říká, v kterých pruzích mohou jet vozy s alespoň dvěma nebo třemi pasažéry; FLASH FLOODS upozorňuje na náhlé záplavy po dešti (hlavně na jihozápadu).

Řídit se v USA smí od 16, v některých jižních státech dokonce už od 14 let. Testy jsou jednoduché, podřízené obecnému přesvědčení, že auto je pro každého. To znamená, že ve složitějších situacích mnozí Američané zmatkují. Často při odbočení a předjíždění nepoužívají blinkry. Někdy dokonce blikají doprava a jedou doleva. Jindy blikají pořád. Raději si udržujme dostatečný odstup a buďme ve střehu. V oblastech, kde Arizona, Nové Mexiko a Texas (hlavně El Paso) sousedí s Mexikem, potkáme hraniční hlídky – Border Patrol. Důvodem jsou ilegální přistěhovalci z Mexika. Ale i turisté zde musejí mít dokumenty v naprostém pořádku. Na hranicích Kalifornie projedeme kontrolním stanovištěm Agricultural Inspection. Tady klidně přijdeme o tašku meruněk či rajčat, neboť dovoz rostlin, sazenic, semen a ovoce je do „Zlatého státu“ zakázaný. Dát si sklenku piva a sednout si za volant v zásadě jde. Limity pro obsah alkoholu v krvi existují, ale v každém státě jsou úplně jiné. Ve voze není dovoleno pít vůbec. To platí i pro spolujezdce. Alkohol včetně plechovky piva nesmí být v kabině ani vidět.

Parkování: bývá v USA nejčastější příčinou pokut. Ve městech parkujeme v ulicích s parkovacími hodinami. Platíme 25-ti centovými mincemi a stále více se rozmáhají hodiny umožňující platbu kartou. V sobotu, neděli a ve všední dny večer nemusíme v některých větších městech na parkometrech platit. V obytných čtvrtích bývá parkování zdarma. Dáme si ale pozor na nepřehledné tabulky s mnoha omezeními. Parkování u hydrantu znamená pokutu a někdy i odtažení vozu. Zdarma a spolehlivě se parkuje na parkovištích fastfoodových řetězců (MacDonald's, Taco Bell atd.). Nemá se, ale funguje to dobře.

Tankujeme: síť benzinových čerpadel je v USA velmi hustá. V méně obydlených krajích amerického západu je ale pump málo a někdy mezi nimi bývají stakilometrové odstupy. Za benzin platíme v hotovosti nebo platební kartou buď přímo u terminálu s čerpací pistolí, kde je čtečka karet, či uvnitř čerpací stanice. V USA je benzin stále velmi levný. Průměrné ceny se pohybují kolem 20 korun za litr – tedy $3,2-4,5/galon.

Instrukce pro čerpání s kartou:

• Insert Card - vlož kartu
• Remove Card - vyjmi kartu
• put a PIN nebo put a ZIP Code = zadej PIN karty nebo zadej PSČ
• Lift nozzle and begin pump – vyjmi čerpací pistoli a začni čerpat

Bohužel, nejčastěji se zobrazí nápis "see inside" - oznamující, že vaše karta nebyla rozpoznána. Pak nezbývá, než navštívit obsluhu a dohodnout se na předplacení určitého počtu litrů benzínu nebo dolarové částce. Pak bude stojan aktivován. Pokud předplatíte více, než se vám vešlo do nádrže, žádný stres - částka je automaticky vyrovnána a vrácena na platební kartu.

Pokoje bývají zpravidla vybaveny klimatizací, televizí, telefonem, koupelnou a WC. Často bývá zdarma wi-fi připojení k internetu. Bazény bývají v hotelech přístupné do 21 hod. K běžné výbavě patří kávovar (na pokoji či recepci), fén, automat na led či prádelna/sušička. Varné konvice nejsou obvyklé. Vaření čaje pomocí kávovaru je možné, byť ne úplně snadné. Hotely v USA umožňují ubytování 1 až 4 osob na jednom pokoji. Tři nebo čtyři osoby pak pouze v pokojích TWIN = dvě dvoulůžka na jednom pokoji – zpravidla o velikosti 2x dbl bed (135 cm x 189/190 cm) nebo 2x queen bed (152 cm x 203). Přistýlky či přesný typ postele nelze v žádném případě garantovat. 

Kategorizace: oficiální kategorizace hotelů v systému tzv. hvězdiček, jak jsme kupříkladu zvyklí z Evropy, v USA neexistuje. Webové stránky hotelů svá hodnocení zpravidla neuvádějí a pokud ano, nelze z logiky věci očekávat jejich 100% objektivitu. Kategorizace a hodnocení ubytování referenčními servery typu booking.com, expedia.com, tripadvisor.com atd. vyjadřuje vždy osobní názor množiny jedné či více osob a jako takové je nutné tato hodnocení považovat také za subjektivní – a obsahující větší či menší míru možného zkreslení.

I když máte ubytování předem zaplacené, většina hotelů v USA a Kanadě automaticky po klientovi vyžaduje platební kartu coby záruku pro případ, že klient nad rámec předplaceného ubytování využije některé z nadstandardních služeb (telefon, pokojový bar, placené TV programy, filmové kanály apod.).
Na kartu proto bývá hotelem "uvalena" blokace cca $50, která bývá uvolněna zpravidla do 5 pracovních dnů (může trvat i déle). Pokud tedy cestujete kupříkladu týden a každý den strávíte v jiném hotelu, snadno zaznamenáte blokaci ve výši $350 odpovídající částce 7x$50. Určitě nepanikařte

za vstup do národních parků, monumentů atd. se v USA (až na vyjímky) platí. Částky se liší, ale kupříkladu vstupné do Grand Canyon NP vyjde na $35/vůz. POZOR!! Tahle částka pokrývá jeden vůz a všechny osoby v něm jedoucí!
Jestliže plánujete návštěvu více narodních parků, jednoznačně nejlepším způsobem je zakoupení kartičky Park Pass (America the Beautiful Pass). Stojí $80 a snadno si spočítáte, že se vám vyplatí už při návštěvě 3 parků - viz vstupné.. 

Park Pass

• platí pro vstup do národních parků, monumentů, různých pobřežních rezervací, polesí atd - zkrátka vše, co patří pod správu Federálního ministertsva vnitra - viz seznam
• platí na jeden vůz a všechny osoby v něm jedoucí (pouze ale, pokud jde o soukromou cestu) 
• platí jeden rok a mohou jej podepsat a tedy používat celkem dvě osoby | po návratu jej tedy můžete dát třeba známým, kteří plánují také cestu do USA
• neplatí pro vstup do státních parků a indiánských rezervací (kupříkladu Monument Valley) 

Platebními kartami (debetními/kreditními) zaplatíme v USA téměř všude a všechno. Vzácně vejdeme do obchodu, kde smíme použít kartu od pěti, deseti dolarů výše. Peníze jsou v USA papírové i kovové. Americký dolar se dělí na 100 centů. Bankovky mají hodnoty $10, 20, 50 a 100. Mince (change) pak: čtvrťák (quarter) – $0,25, desetník (dime) – $0.10 pětník (nickel) – $0,05 a cent (penny) – $0,01. K výběru hotovosti slouží síť bankomatů ATM, které jsou v bankách, obchodech, čerpadlech atd. Za výběr v bankomatu strhne poplatek bankomat i mateřská banka. Výběr z ATM je tedy lehce nevýhodný. Oproti tomu platby kartami jsou zdarma. Zda je i Vaše karta způsobilá k platbám v USA a Kanadě, zjistíte dotazem jen a pouze ve Vaší bance, neboť cestovní kancelář kartu nevydala a nemůže znát podmínky vydání příslušné platební karty. Platí však, že embosované platební karty (s vyraženými údaji o kartě a jejím majiteli) VISA a Mastercard jsou akceptovány prakticky vždy a všude. Cestovatelé uvažující o ind. programu v pronajatém vozu se na cestu povinně vybaví i kreditní kartou, která je požadována půjčovnami jako záruka a podmínka půjčení vozu. 

Každý cestovatel by měl zvážit očkování proti žloutenkám typu A+B. Žloutenka typu A „nemoc špinavých rukou“ se přenáší kontaminovanými potravinami a vodou, žloutenka typu B je přenášena krví, pohlavním stykem a jinými sekrety. Je rovněž vhodné ověřit si aktuální platnost očkování proti tetanu a pravidelných očkování (zarděnky, záškrt, spalničky, příušnice atd.). 

Nákupní střediska – shopping mall, jsou zpravidla na předměstích. Nejlevněji se naku puje v obchodech Wal-Mart, Target či Sears, potraviny v ře těz cích Safeway, elektroniku v Best Buy nebo Circuit City, drogistické zboží pak v CVS či Walgreens. V obchodech Dollar stojí kaž dý kus zboží dolar. Cedule outlet označuje v USA výprodeje. Zboží je v nich o 40 a více procent levnější. K cenám zboží naskočí při placení spotřební daň 3 – 12 %. Ceny na pultech jsou uvedeny bez daně! Obecně platí, že v USA je veškeré spotřební zboží o cca 15-30 % lacinější než v ČR. Ceny potravin v supermaketech jsou pak až na výjimky srovnatelné.

Evropanům někdy Američané připadají jako lidé žijící jen z hamburgerů, kuřat a hranolků. To je falešné klišé. Američané milují jídlo a milují restaurace, nejen fastfoodové. Z kulinářského hlediska jsou totiž Spojené státy úplným rájem, pestrou směsicí národních a kulturních vlivů, které krystalizují na talíři. Prakticky na každém kroku potkáme restaurace italské, čínské, japonské, korejské, indické, vietnamské, řecké někdy francouzské. Setkáme se i s  místními zvláštnostmi a jedinečnými způsoby přípravy jídel. Vyhlášená jsou například pálivá jídla „Cajun“ z New Orleans ze zbytků krabů, ryb s fazolemi, rýží a opečeným lilkem. Humr vařený v páře zas patří k pochoutkám v Mainu na východě. Pro americký středozápad jsou typické hovězí steaky, opékaná žebírka, obalovaná kuřata a spousta zeleniny. Jihozápad je naopak ve znamení mexických jídel, v nichž převládají fazole, chilli papričky, kukuřičné lupínky a placky s masovými a zeleninovými mixy. Strádat nebudou ani vegetariáni, neboť v každém větším městě jsou i bezmasé jídelny a vegetariánské kavárny - „veggie café“.

Restaurace 
Při návštěvě restaurace bychom měli být připraveni na pár drobných rozdílů. Tak například - ke stolu si nesedáme automaticky a vyčkáme na číšníka, který nás usadí. Následuje otázka, zda chceme do sekce pro kuřáky či nekuřáky. S jídelním lístkem přijdou sklenice s čistou vodou. Téměř okamžitě následuje otázka, co budeme pít, pak teprve dotaz na jídlo. Salát je servírován na stůl jako první. Po skončení jídla nabídne číšník dezert a kávu a když nic jiného nechceme, přinese bez otálení účet. Jeden pro všechny stolující. V amerických restauracích není zvykem večeři zapíjet pěti pivy. Platíme hotově i kartou. Spropitné – tip je automaticky očekáváno ve výši 15 až 20 procent útraty! V USA je spropitné prakticky jediným příjmem číšníka. Při placení kartou připíšeme „tip“ do kolonky účtu, nebo necháme peníze na stole. Někdy si číšník strhne spropitné rovnou sám - většinou v případě větší skupiny lidí. Pokud jídlo zaplatíte, je vaše i to, co nesníte. Směle požádejte o tzv. doggie bag – plastikovou krabici, ve které si jídlo odnesete. Je to zcela normální. Nestyďte se! Často si všimneme značných rozdílů v cenách jídel v téže restauraci. Jde o obdobu našich hotových jídel tzv. lunch special, čili levnějších jídel podávaných v poledních hodinách. Nižší návštěvnosti čelí restaurace slevami tzv. happy hours. V určitou dobu, většinou ve všední dny odpoledne či v podvečer, jsou vybraná jídla a nápoje levnější. Při objednávce alkoholu, třeba jen piva či vína, budeme v mnoha případech požádáni o ID (identification card) čili průkaz totožnosti. Překvapeni mohou být zejména lidé, kterým je třicet čtyřicet let. ID je bezpodmínečně vyžadováno při vstupu do barů a klubů.

Fastfood
Fastfoodové řetězce pomáhají šetřit čas i peníze. Na rozdíl od českých řetězců dostaneme v USA větší porce a přísady jako kečup, hořčici či majonézu zdarma. U studených nápojů platíme většinou za kelímek, a tudíž si můžeme nápoj zdarma doplnit. Setkáme se i s fastfoody či restauracemi, které fungují na principu „all you can eat". Po zaplacení paušálu ($12 až 15) můžeme jíst do prasknutí. Z restaurace však nesmí být nic vyneseno. Řetězce: McDonald's (hamburgery), Burger King (hamburgery), Taco Bell (mexická jídla), KFC (kuřata), Pizza Hut (pizza), Arby’s a Wendy’s (hamburgery), Waffle House (steaky).

Potraviny: ceny potravin jsou ve velkých supermarketech srovnatelné nebo nižší než v Evropě. Maso někdy koupíme i levněji než v ČR. Rčení "cizí kraj, cizí mrav" nás v USA nemine. Američtí pekaři umí zadělat pouze na chléb bílý - vhodný na toasty. Chléb podobný českému, vyjma venkovských pekáren a prodejen deli, Američané neznají. Při nákupu másla zkontrolujeme obal. Obvyklejší máslo „salted“ je slané, neslané je „unsalted“. Tvrdý salám budeme hledat v potravinách zbytečně. Nabídka sýrů je rozmanitá,  kvalitní jsou ale o dost dražší. 

Spropitné je nedělitelná součást amerického způsobu života a řada profesí je odkázána převážně na tyto příjmy. U těchto profesí se spropitné považuje za samozřejmost a jeho absence vyvolá nepříjemné situace. Jsou to číšníci, nosiči zavazadel, taxikáři, řidiči, průvodci a pokojské. Důležité je spropitné číšníků a řidičů autobusů, neboť z něj odvádějí daně bez ohledu, zda jej obdrží či nikoliv. Abychom předešli případným konfliktům, je nutné si pamatovat následující: spropitné se platí v restauracích s obsluhou. Nechává se na stole po zaplacení účtu nebo se připisuje k účtu při jeho podpisu v případě placení kreditní kartou. Nelze odejít bez spropitného! Dále se platí spropitné v některých amerických bufetech All-you-can-eat nebo steakhousech (např. Ponderosa nebo Sizzler), kde se jídlo předplácí u pokladny. Někde tu bývá spropitné zahrnuto v ceně, ale obvykle postačí jeden dolar na osobu (nikoliv v drobných mincích!). V rychlých občerstveních typu MacDonalds, Wendy‘s, Burger King, Taco Bell atd. se spropitné neplatí. Nosičům zavazadel se platí obvykle $1 za 1 zavazadlo, taxikářům 10-15 % z účtované ceny, pokojským opět $1 za noc (nechává se na pokoji obvykle na lůžku a je zcela dobrovolné).

Pití alkoholu je v mnoha částech USA stále považováno za cosi špatného, V některých, hlavně východních státech (např. Maryland atd.), indiánských rezervacích a třeba Utahu koupíme alkohol jen ve speciálních prodejnách Liquor Store. V restauracích pochopitelně běžně. Pivo a víno je na západě USA k dostání i v supermarketech. Vždy je vyžadováno ID – průkaz totožnosti a minimálně věk 21 let. Pivo koupíme v drtivé většině i na benzinových čerpadlech. Pití na veřejnosti je, s výjimkou New Orleans, zakázáno a láhev či plechovka nesmí být vidět. Při nákupu dostaneme alkohol v hnědém papírovém sáčku – brown paper back. V Missouri je alkohol k mání až po poledni a v některých městech Nového Mexika se v neděli nenapijeme ani v restauracích. Z nejprodávanějších amerických značek piva chutná nejvíce Samuel Adams, Milwaukee, Key Stone. Nejhorší je Budweiser a Miller. Kalifornská vína jsou výborná prakticky ve všech cenových kategoriích.

Kuřáci nemají v USA na růžích ustláno. Kouření je zakázáno v úředních budovách, autobusech, vlacích a letadlech. Cigarety jsou drahé (cca $6 a více). 

Ježdění v USA taxíkem (taxi, cab) je běžné. Okrádání zákazníků prakticky neexistuje. Řidič je povinen zapnout při nástupu taxametr. Jedeme-li například čtyři, zaplatí každý z dříve vystupujících cenu na taxametru. Šoférovi nechá me spropitné 10–15 % z ceny. 

Přístup k internetu je zdarma ve veřejných knihovnách a rovněž v drtivé většině hotelů s výjimkou hotelů vyšší kategorie.

V USA používají v elektrické síti rozdílné napětí 110 voltů s frekvencí 60 herzů. Spotřebiče na 220 voltů nebudou fungovat bez přepínače napětí. Zdroje s rozsahem 110-220 voltů má dnes ale prakticky každý počítač, notebook, tablet, holicí strojek, fotoaparát či kamera. Také zásuvky jsou v USA jiné. Redukci si můžete koupit v USA v obchodech s elektronikou či supermarketech. Rovněž si můžete koupit v ČR univerzální redukci pro celý svět, tzv. ježka.

Časový posun mezi ČR a východním pobřežím USA (New York, Washington, Miami) činí 6 hodin, mezi ČR a západním pobřežím USA (Los Angeles, San Francisco) 9 h, Aljaškou (Anchorage -10h) a Havajskými ostrovy (Honolulu) pak -11 h.

Počasí dokáže v USA nachystat mimořádná překvapení. Změny mohou být náhle a teplotní výkyvy přicházejí ze dne na den, dokonce i z hodiny na hodinu. Jižní státy a oblasti velkých plání na středozápadu charakterizují v létě velká tepla. Totéž platí o jižní části atlantického pobřeží, Floridě a státech u Mexického zálivu. Tam se navíc přidá i nesnesitelná vlhkost. Na americ kém jihozápadě a v jižní Kalifornii jsou léta také horká, ale suchá. Na jihu Arizony, Kalifornie, Nového Mexika a Texasu panují v létě teploty kolem 30–40 stupňů Celsia. Naopak západní pobřeží je trvale pod vlivem Tichého oceá nu a klima je zde po celý rok stabilní. Věčné léto trvá na jihu Kalifornie, na Floridě a na jihu Texasu.

Kdy volat o pomoc český konzulát? Zpravidla ve chvíli, kdy se dostanete do potíží typu: ztráta či odcizení cestovního dokumentu, havárie, hospitalizace, okradení, omezení osobní svobody (vazba) atd. Pomoc konzulátu pak spočívá zejména v udělení rad, zvolení správného postupu, poskytnutí právní ochrany, zprostředkování kontaktu s příbuznými a pochopitelně vystavení náhradního cestovního dokumentu.

Velvyslanectví ve Washingtonu DC
3900 Spring of Freedom Street, Washington D.C. 20008
tel: 202-2749-103, 202-363-6319
e-mail: washington@embassy.mzv.cz
washington@embassy.mzv.cz
po – čt 09.00 – 18.00
pá 09.00 – 15.30
---
Generální konzulát v Los Angeles
10990 Wilshire Blvd., Los Angeles, CA 90024
tel: 310-473-0889
po – pá 09.00 - 12.00
e-mail: losangeles@embassy.mzv.cz
www: www.mzv.cz/losangeles

Generální konzulát New York
1109-1111 Madison Avenue, New York, NY 10028
tel: 212-717-5643
po – pá 09.00 - 14.00
e-mail: newyork@embassy.mzv.cz
www: www.mzv.cz/newyork

Generální konzulát Chicago
205 N Michigan Avenue, Chicago, IL 60601
tel: 312-8611037
po – pá 08.30 - 17.00
e-mail: chicago@embassy.mzv.cz
www: www.mzv.cz/chicago