Napříč Jižní Amerikou (Ekvádor, Peru, Bolívie, Argentina, Uruguay)

Občané České republiky nepotřebují ke vstupu do Argentiny vízum. Návštěvníci musí mít platný cestovní pas s platností minimálně 6 měsíců po předpokládaném návratu z Argentiny. Při příletu se vyplňuje a odevzdává registrační lístek, jehož kopii si necháte po dobu pobytu a vrátíte ho až při odletu. Do Argentiny je zakázán a přísně kontrolován dovoz jakýchkoliv živočišných a rostlinných produktů. Z Argentiny lze vyvézt v hotovosti maximálně částku 10.000,- USD, vzhledem k velkému úniku hotovosti z Argentiny jsou celníci při kontrole peněz velmi přísní. Při příjezdu do Argentiny musíte vyplnit celní prohlášení. Turisté, kteří nepřiznají žádné věci k proclení jsou namátkově kontrolováni. Je dovoleno převážet věci osobní potřeby – oblečení, předměty osobní hygieny apod. Dále můžete převážet osobní šperky, knihy, dokumenty, invalidní vozíky, dětské kočárky pokud jsou obsazené. Bez cla lze dovážet 2 l alkoholických nápojů, 600 cigaret, 50 doutníků, potraviny do 5 kg, parfémy, toaletní vody do 200 ml a dále zboží, jehož cena nepřesahuje 200 USD a jež nelze zahrnout do osobního zavazadla. Cestující do 16 let má nárok na 50 % uvedených hodnot. Pokud cestující převáží předměty jako jsou osobní počítače, videokamery, hudební a lékařské nástroje, musí upozornit zaměstnance celnice a na zpáteční cestě musí tyto předměty předložit zvlášť ke kontrole. Je zakázáno převážet výbušniny, hořlaviny, omamné látky, střelné zbraně bez povolení a pornografický materiál. Při dovážení zvířat je vyžadováno potvrzení od veterináře s ověřeným překladem do španělského jazyka.

Embajada de la República Checa

Junín 1461, 1113 Buenos Aires

Telefon: +5411/48073107 po oznámení neobsaz. tónu lze ihned zvolit linku pracovníka ZÚ: linka 131 - politický, kulturní, tiskový a konzulární úsek, linka 133 - konzulární ref.

Nouzová linka: +54911/41894152

E-mail: buenosaires@embassy.mzv.cz

Web: www.mzv.cz/buenosaires

Úřední jazyk a geografie

Úředním jazykem je španělština. V Buenos Aires se lze někdy dohovořit anglicky, v rámci jednotlivých přistěhovaleckých komunit také italsky a německy. Kromě toho v některých provinciích hovoří původní obyvatelstvo indiánskými jazyky (především guaraní a quechua). Argentina (Argentinská republika, República Argentina) je stát ležící na jihu Jižní Ameriky s 4984 km dlouhým pobřežím Atlantiku. Na severu hraničí s Bolívií (832 km) a Paraguayí (1880 km), na východě s Brazílií (1224 km) a Uruguayí (579 km) a na západě s Chile (5150 km). Neprostupná bariéra horského pásma And se táhne po celé délce západních hranic s Chile a rozšiřuje se u hranic s Bolívií na severozápadě. Zde horské hřebeny obklopují náhorní plošinu Puna de Atacama se solnými pánvemi. Četné masivy jsou vulkanického původu, včetně největší hory Jižní Ameriky jménem Aconcagua (6.959 m n.v.). Celé sopečné pásmo hor a podhůří je oblastí častých zemětřesení. Na severu, u hranic s Paraguayí se rozkládají sušší planiny Gran Chaca, pokryté zakrslými subtropickými dřevinami a křovinami. Severovýchodní část země zaujímá rozsáhlá vlhká a lesnatá nížina mezi řekami Paraná na hranici s Paraguayí a řekou Uruguay, pro které je toto území nazýváno Mezopotámie (Meziříčí). Dále na jih přechází Laplatská nížina v široké a ploché území s úrodnými pastvinami - pampu, která se táhne na jihovýchod až k pobřeží Atlantského oceánu. Tato část je také nejhustěji osídlena, samotná aglomerace hlavního města Buenos Aires na břehu nálevkovitého ústí Rio de la Plata koncentruje třetinu obyvatel země. Jih země vyplňuje suchá a pustá tabule Patagonské vysočiny s bohatými zásobami nerostných zdrojů. Patagonské pobřeží je členité s útesy po celé své délce. Směrem k jihu je krajina divočejší, plošiny a náhorní tabule jsou rozřezány řekami a občasnými toky směřujícími do Atlantského oceánu. Ohňová země, jejíž východní polovina patří Argentině, je již výrazně modelována ledovci. Patagonské Andy jsou tvořeny divokými žulovými štíty (Fitz Roy 3.441 m n.v.) s množstvím ledovců a jezer.

Rostlinstvo, zvířena a klimatické poměry

Největší plochu Argentiny pokrývá typická stepní vegetace pamp s porosty trav a křovin. Ve vlhkých lesích na severovýchodě dominují obrovské cedry a vavříny. Pro východní Gran Chaco i Mezopotámii jsou typické parkové lesy stromů kebračo, ze kterých se získává tanin, a algarrobo, poskytující klovatinu. Fauna obsahuje většinu jihoamerických druhů: tapíry, jeleny, pekari, mravenečníky, lamy, jaguáry a pumy, opice vřešťany a malpy, vzácné činčily, v Patagonii žijícího pštrosa nandu, množství hadů včetně anakondy a ptactva (tukani, papoušci, kolibříci). V tocích na severu žijí kajmani, želvy i dravé piraně. Na pobřeží na jihu země se vyskytují lvouni. V Patagonii zdivočeli vepři přivezení přistěhovalci z Evropy. Většina země se nachází v mírném klimatickém pásmu. Vliv oceánu slábne k západu, kde také ubývá srážek. Subtropické podnebí s největším množstvím srážek má nížinná oblast Mezopotámie na severovýchodě. Více srážek spadne zejména v zimním období na východě Gran Chaca a v oblasti pamp. Směrem k jihu je klima stále sušší a chladnější. Rozsáhlé oblasti Patagonie jsou vystaveny silným písečným a prachovým bouřím. Nejzazší jih s Ohňovou zemí má již drsné subpolární klima. Významnou roli hraje vertikální členitost v oblasti And. Ve střední Argentině panuje mírné subtropické podnebí, v Buenos Aires se lednové teploty pohybují kolem 23,5 °C, červencové kolem 10 °C. V oblasti Chaco je v létě nepříjemné horko, letní teploty se stále pohybují kolem 30 °C. V oblasti And je horské subropické léto. V oblasti Pampasu panuje vlhké a suché podnebí. V Ohňové zemi je příjemné klima, zimy jsou tu mírné.

Historie

Teritorium dnešní Argentiny nikdy nepatřilo k oblasti vysokých indiánských kultur jako například současné Peru, Bolívie či Mexiko. Oblast byla osídlena kočujícími kmeny, z nichž nejbojovnější byli Araukáni, před kterými se třásla i incká vojska. Španělské předpoklady o bohatství země se nepotvrdily, nicméně název Argentina (z latinského argentum - stříbro) již zemi zůstal. Oblast byla spravována z Limy a tvořila zapadlou končinu španělských kolonií, kam se osadníci příliš nehrnuli. Rozvoj nastal teprve po vytvoření místokrálovství Río de la Plata v roce 1776, a to převáž ě v závislosti na dobytkářství. Po oslabení španělské královské moci v Evropě a vytvoření místních junt byla v květnu 1810 vytvořena též vládnoucí junta v Argentině a v roce 1816 byla vyhlášena plná nezávislost Spojených laplatských provincií, pozdější Argentiny. Záhy vypukl konflikt mezi unitaristy a federalisty, vítězně z něj vyšel diktátor Juan Manuel de Rosas, který zkonsolidoval a zcentralizoval ústřední moc. Po Rosasově pádu v roce 1852 nová ústava umožnila zemi možnost přílivu zahraničního kapitálu a přistěhovalců. Nastalý ekonomický rozmach katapultoval Argentinu k nejbohatším zemím světa, a to až do velké hospodářské krize třicátých let 20. století. Dopady krize zmenšil vliv druhé světové války, takže skutečné potíže se objevily až na konci 40. let 20. století. V roce 1946 vyhrál volby plukovník Juan Domingo Perón, v roce 1955 byl vojenským převratem svržen a začala vláda vojenských junt. Perón se uchýlil do exilu ve Španělsku a připravoval plány na návrat. Jeho chvíle přišla poté, co se prezidentem stal v roce 1973 perónista Cámpora, který předčasně abdikoval a nové volby vyhrál sám Perón, jeho smrt však záhy uvrhla zemi do chaosu. Perónova třetí žena Maria Estela Martínez, zvaná Isabelita, která byla zmanipulována Perónovými rádci, z nichž někteří byli velmi obskurními postavami jako například spiritualista Rega, zdědila prezidentský úřad. Isabelita se ukázala jako neschopná vlády a v zemi vypukla regulérní občanská válka. V březnu 1976 byla Isabelita svržena státním převratem, generál Jorge Videla nastolil vládu teroru. Tisíce lidí mizely, v zemi zuřila občanská válka. V roce 1981 se k moci dostal generál Leopoldo Galtieri, který se pokusil odvrátit masové projevy nespokojenosti vypjatým vlastenectvím, které v dubnu 1982 vedlo k válce o Falklandské / Malvínské ostrovy. Válka skončila britským vítězstvím a v roce 1983 se prezidentem stal civil Raúl Alfonsín, který se pokusil soudně potrestat hlavní pachatele zvěrstev vojenské vlády, celá věc však skončila bez určení vítěze. Za vlády Carlose Menema dokonce generál Videla dostal milost, nicméně v roce 1998 byli někteří členové junty opětovně zatčeni. Relativní poklid a prosperitu vystřídala na začátku roku 2002 silná ekonomická krize, v čele vlády stál od ledna 2002 prezident Eduardo Alberto Duhalde, kterého rok následující vystřídal Néstor Carlos Kirchner a jeho manželka Cristina Fernandézová Kirchnerová. Toto období tzv.: kirchnerismu je typické levicovou politikou a soustředěním se na Latinskou Ameriku. Roku 2017 ukončil vládu levicových politiků pravičák Mauricio Macri. 

Obyvatelstvo a náboženství

Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek. 90 % Argentinců je evropského původu, především španělského, německého, francouzského a italského. Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci. Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství, které je také státním náboženstvím.

Měna

Místní měnou je argentinské peso (ARS), které se dělí na 100 centavos. Cizí měny (nejlépe USD) je možné směnit v bankách, hotelech a cestovních kancelářích. Ceny jsou v Argentině poměrně příznivé. Bankovky obíhají v hodnotách 2, 5, 10, 20, 50 a 100 pesos (Arg$), mince v hodnotách 5, 10, 25 a 50 centavos. Bankomaty (cajeros automáticos) se vyskytují poměrně často, z některých bankomatů lze vybírat i americké dolary. K platbám kreditní kartou se často přidává příplatek, tzv. recargo ve výši 10 %. Platební karty (Visa, Mastercard a American Express) jsou běžně akceptovány stejně tak jako cestovní šeky. Argentinskou národní měnou je peso. V oběhu jsou bankovky v hodnotě: 100, 50, 20, 10, 2 a 5 pesos, mince v hodnotě 1, 2 a 5 pesos a 1, 2, 10, 25 a 50 centavos – haléřů. Úřední hodiny bank v Argentině: 10.00 – 15.00. V sobotu a v neděli je na všech úřadech a v bankách zavřeno. Na bankovní kartu lze vybrat hotovost v bankovních automatech – Banelco. Často se ale stává, že v bankomatech není dostatek hotovosti a výběr je limitován na 2000 pesos. Dávejte si ale pozor, někde bývají vysoké poplatky za výběr. Všímejte si okolních lidí, jsou dost častá přepadení při výběru peněz. Je tu akceptována většina platebních karet, ne všude, hlavně mimo hlavní město vyplácejí všechny banky hotovost na každou kreditní kartu. Nejběžnější kreditní karty jsou: American Express, Visa, Diners a Master. Nejrozšířenější je VISA. Mohou se vyskytnout také problémy při výměně cestovních šeků mimo hlavní město Buenos Aires. Výhodnější je však placení v hotovosti, protože se často cena při platbě kartou navýší až o 5 – 10 % ceny.

Nákupy a suvenýry

Hlavním artiklem jsou kožené výrobky. Oblíbené jsou též předměty spojené s přípravou maté. V hlavním městě Buenos Aires můžete výborně nakupovat. Špičkovou kvalitou je proslulé obzvláště kožené zboží. Hlavní obchodní zónou v Buenos Aires je oblast okolo ulic Florida, Av Santa Fe a Recoleta. Mercado Artesanal Permanente y Fábrica de Alfombras - Virgen del Valle - ponča, šátky, šperky, sochy, hudební nástroje. V Bariloche na ulicích Paseo de los Artesanos - výrobky z vlny, kůže a ostatní. V San Juanu se prodává kvalitně zpracované kožené zboží a výrobky ze stříbra. V Neuquénu, v Chubutu a v Río Negro můžete nakoupit kvalitní výrobky z ovčí kůže, hudební nástroje, výrobky ze stříbra a rukodělné výrobky kmene Mapuche. Ushuaia je proslavená keramickými výrobky a dřevěnými výrobky. V Cuyu můžete nakoupit výrobky z kůže a stříbra. Od 8.00 do 17.00 hodin se každou neděli v Buenos Aires koná na Plaza Dorrego trh Eferia de San Telmo. Na náměstí Fuelta de Rocha ve čtvrti La Boca tržiště různých uměleckých výrobků. V přístavišti je velký trh Mercado de Frutos, kde si můžete zakoupit nábytek, ovoce, zeleninu, dřevěné a kovové rukodělné výrobky, květiny, pletené oblečení.

Stravování

Díky staleté dobytkářské tradici je základem kuchyně maso, a to zvláště hovězí. Patrný je též vliv italských přistěhovalců ve formě různých těstovin. Mezi národní jídla patří: Parillada - mix gril z hovězího a hovězích vnitřností (v Patagonii z jehněčího), Bife de chorizo - biftek, Bife de costilla - kotleta, Bife de chuleta - kotleta, Asado de tira - žebírko, Vacío - panenka, Bife a caballo - biftek s vejcem a hranolky, Carbonada - dušené z hovězího, rýže, brambor a nakrájených jablek, Argentina je též vyhlášena svými zmrzlinami (helados). Nápoje: Maté - odvar z rostliny yerba maté, většinou se pije z kalabasy. Káva se podává na mnoho způsobů: café chico - malá silná mocca káva, cortado - malá káva s jemnou kapkou mléka, café noc leche - káva s mlékem. Argentina produkuje vynikající vína, a to zvláště v oblasti Cuyo. Vyhlášené jsou vinohrady v Mendoze, San Juanu, La Rioje a v Saltě. Místními specialitami jsou též pálenky caňa (ze třtiny) a ginebra bols.

Elektřina

V hotelech je elektrický proud o napětí 220 V.

Telefony, internet, pošta

Telefonní automaty fungují na karty nebo na mince. Mnohé telefonní automaty - fichas nebo cospeles, fungují po vhození žetonů, které lze zakoupit v jakémkoliv stánku nebo v telefonní ústředně. Existují také veřejné telefonní hovorny, které jsou většinou otevřeny 24 hodin denně. V nich se platí za telefonní hovory v hotovosti. Telefonní karty jsou k dostání v prodejnách novin a dalšího zboží nebo v kancelářích telefonických společností. Slevy na poplatek za tarif při telefonních hovorech jsou mezi 22.00 – 8.00. Telefonování z Argentiny do ČR: 0042 + regionální kód + účastnické číslo. Policie: 101, První pomoc: 100. Telefonní spojení z ČR do Argentiny je 00541 + předvolba + 4 + regionální kód města + účastnické číslo. Z Argentiny do ČR je to 0042 + regionální kód + účastnické číslo. Zaslání jednoho dopisu nebo pohlednice stojí 1,50 USD. Pro zasílání mezinárodních zásilek se doporučuje používat služby firmy Correo Argentino, pro zaslání vnitrostátní zásilky a zaslání zásilky do zemí sousedící s Argentinou, můžete použít služeb ostatních společností např. OCA, ANDREANI apod. Úřední hodiny na poštách – Correo Argentino: většinou 9.00 – 17.00 hod. V sobotu a v neděli je zavřeno.

Zdraví

V současné době není povinné žádné očkování, ale doporučujeme kontaktovat v dostatečném časovém předstihu před odletem Vašeho lékaře, který Vám podá aktuální informace. Žlutá zimnice se v této zemi vyskytuje endemicky. Preventivní vakcinace všech cestovatelů starších devíti měsíců je významným faktorem ochrany před touto nebezpečnou infekcí přenášenou komárem. Nezapomeňte si vzít spreje proti hmyzu a léky, které běžně užíváte při zvýšené teplotě, bolestech hlavy a střevních potížích (např. Imodium Plus).

Spropitné

V rámci zájezdů Velký okruh Argentinou, Argentina - Uruguay - Chile, Argentina - Uruguay - Brazílie a okruh po 5 zemích je klientům doporučeno celkové spropitné cca 50,- USD za osobu pro místní řidiče, průvodce a nosiče.

Oblečení

Jedete-li do Argentiny za památkami a přírodou, je dobré mít s sebou kvalitní, pohodlné oblečení a obuv.výbavu s teplým oblečením. Určitě nesmí ve vašem zavazadle chybět dlouhé kalhoty, jako ochrana před hmyzem. Nezapomeňte na léky, které běžně užíváte a potřebujete a také na opalovací krém a sluneční brýle.

Vnitrostátní letecká přeprava

V Argentině na vnitrostátních leteckých linkách letecké společnosti Argentinas Aerolineas vstoupilo v platnost nové nařízení, které upravuje povolenou hmotnost zavazadel na 15 kg na 1 osobu. Za překročení tohoto limitu se účtuje poplatek 2,- USD za každý kilogram navíc.

Při hledání výhodnější námořní cesty z Evropy k pokladům jihoamerických And se španělští dobyvatelé ocitli v širokém ústí řek Uruguay a Paraná, které v očekávání bohatství nazvali Rio de la Plata (Stříbrná řeka). Juan Diaz de Solis, který ji spatřil jako první, však touhu po poznání a nejspíš i snadném zbohatnutí zaplatil životem.  V boji s indiány padl. Neúspěšně skončily i první pokusy Španělů o založení Buenos Aires. Tato dvě slova zbyla z dlouhého názvu Puerto de Nuestra Seňora de Santa María del Buen Aire - Přístav naší svaté Panny Marie dobrého vzduchu, který mu dal Don Pedro de Mendoza, vyslanec španělského krále Karla I., v roce 1536. V roce 1540 osadu dobyli domorodci. Trvalé osídlení se však podařilo zabezpečit teprve v roce 1580 Juanu de Garayovi. Název Buenos Aires dokonale vystihuje příjemné klima města. Vzduch je tu skutečně svěží a čistý, neboť zde vane stálý vánek od oceánu. Baires, jak Latinoameričané ve zkratce argentinskou metropoli nazývají, leží v nedohledné rovině. Jejím obyvatelům zabezpečoval obživu od počátku hlavně přístav, proto se pro ně také vžilo pojmenování porteňos - lidé z přístavu. První místo, kam Vás porteňos pošlou, je Květnové náměstí. Španělští dobyvatelé stavěli města vždy kolem centra, kterému dominovala pevnost a zbrojnice. Proto je také jednotně pojmenovávali - Plaza de Armas.  Stejnojmenné náměstí najdete snad v každém větším městě Latinské Ameriky. Obyvatelé Buenos Aires si je však přejmenovali na Plaza de Mayo, aby si připomínali události z 25. května 1810. Tehdy, po zprávách z Evropy o sesazení španělského krále a obsazení země Napoleonem, povstali právě na tomto místě Argentinci pod vedením generála José San Martina a vyhnali Španěly ze země. Španělé očekávali v Argentině  podobné nerostné bohatství, jaké je uchvacovalo v severněji položených andských oblastech. Když ho nenašli, ponechali Buenos Aires ve stínu svých dalších kolonií. Až teprve založením místokrálovství Rio de la Plata roku 1776, jež zahrnovalo i dnešní území Paraguaye a Bolívie, a zrušením obchodních omezení, která spočívala například v tom, že do Španělska mohly ročně odplout jen 2 lodě, uznal Madrid hospodářskou a obchodní sílu Buenos Aires. To si však Argentinci již byli jisti, že se bez Španělska klidně obejdou. Události vyvrcholily vyhlášením nezávislosti 9. července 1816. Denně v podvečer je připomíná skupinka vojáků v modrých uniformách granátníků z dob generála San Martina s nablýskanými ozdobami a čepicemi se žlutým lemováním, pochodující přes náměstí k sejmutí vlajky. Granátníci také drží stráž u hrobky jihoamerického hrdiny v katedrále na náměstí. Více než katedrála  však zaujme prezidentský palác, jenž přitahuje pozornost svou světle růžovou barvou, podle které dostal i  jméno Casa Rosada - Růžový palác. Do rozlehlého parku před ním přicházejí každodenně tisíce porteňos a turistů z celého světa. Setkávají se zde obchodníci, aby v některé z restaurací v přilehlých ulicích dojednali podmínky smlouvy, na sluníčku se vyhřívají starší lidé, ale především tu tráví volné chvíle argentinští mladíci a půvabné černovlásky s dlouhýma nohama. Avenida de Mayo odtud směřuje ke Kongresu, jenž připomíná Bílý dům ve Washingtonu. V pravém úhlu přetíná avenidu 9 de Julio, která je nejširší ulicí na světě. Přestože ji pruhy zeleně a chodníky pro pěší rozdělují na 3 samostatné vozovky, z nichž každá má nejméně 3 pruhy, je i tak ve špičce stěží průjezdná. Z obou konců tohoto několik kilometrů dlouhého bulváru lze spatřit štíhlý zašpičatělý kamenný obelisk, tyčící se v jeho středu na Náměstí Republiky a patřící k neodmyslitelným symbolům Buenos Aires. V centrální části Bairesu je velmi snadná orientace; ulice tvoří zcela pravidelnou mřížku, přičemž v každém úseku, jemuž se říká kvádr, jsou domy očíslovány po stovkách. K nejznámějším patří Florida, přeměněná v pěší obchodní zónu. Najdete zde obchody opravdu se vším, převažují však butiky a salony s nabídkou obuvi, koženého zboží a výrobků z vlny, tedy typickými argentinskými produkty. V Buenos Aires snad nenajdete ulici, v níž by nebyla alespoň jedna restaurace nebo kavárna. Porteňos také rádi čtou, jak je patrné při cestě veřejným dopravním prostředkem nebo při nahlédnutí do některého z mnoha knihkupectví v ulici Corrientes, která je jejich počtem proslavená. Nedaleko od ní stojí další kulturní chlouba města - divadlo Colón, jež patří k největším operním scénám na světě. Turisté vyhledávají zejména čtvrť San Telmo, jež připomíná koloniální minulost Argentiny. San Telmo je plné antikvariátů. Staré časy na Vás dýchnou i z malých barů, odkud se linou melodie tanga. Tango provází i tradiční nedělní trhy se starožitnostmi na největším místním náměstí, kde obchodníci rozkládají své stánky pod širým nebem. Podobná atmosféra panuje v dělnické čtvrti La Boca, založené kdysi janovskými námořníky. Nejpůvabnějším místem čtvrti La Boca je ulička Caminito, kde malíři prodávají svá výtvarná dílka, za nimiž sem denně přicházejí stovky turistů. Návštěva hřbitova nepatří k obvyklým turistickým cílům, hřbitov Recoleta v Bairesu je však výjimkou. Ve stejnojmenné obytné čtvrti, jejíž domy hřbitov obklopují, žijí ti nejbohatší porteňos.  Právě La Recoleta nejvíce připomíná Paříž. Město mrtvých je odděleno zdí. Podél ulic a uliček stojí 4.600 hrobek, z nichž mnohé dosahují velikosti menších domů nebo mají podobu kaplí. Návštěvníci ohromeni nákladnými díly, vyvedenými v mramoru, zdobenými sochami v životní velikosti a uměleckými plastikami, procházejí hřbitovem s průvodcem, který je zavádí k místům odpočinku těch nejslavnějších Argentinců. Turisté projevují obvykle největší zájem o hrobky prezidentského páru Perónových, kteří v 50. letech minulého století pobláznili Argentinu. Juan Domingo Perón vyhrál v roce 1946 volby a zavedl politiku sociálních programů a zvyšování mezd, čímž se zlepšilo sociální postavení dělníků. Program rozvoje však zemi natolik vyčerpal, že se ocitla v hluboké krizi a prezident byl vojenskou juntou donucen odejít do exilu. Přesto Perón, a zvláště jeho půvabná manželka Evita, která zemřela velmi mladá na rakovinu, zůstávají mezi Argentinci populární. Svědčí o tom i stále čerstvé květiny u jejich hrobek. Ať se procházíte po Buenos Aires na kterémkoliv místě, všude narazíte na hráče s míčem. V uličkách Bocy mezi projíždějícími auty, na dětském hřišti v pásu zeleně na avenidě 9. července či na regulérních sportovištích zkoušejí s míčem kličky, patičky a střely dospělí i kluci, oblečení v dresech místních klubů. Když jim míč zalétne mimo hřiště, nikdo se nad tím nepohoršuje, naopak rád ho podá zpátky. Fotbal je národní zábavou číslo jedna a kopací míč uctívaným předmětem. Nejlépe se o tom přesvědčíte na Plaza Lavalle. Když se zastavíte u památníku fotbalového míče, jehož nablýskaná kovová podoba je umístěna na mramorovém podstavci, pochopíte i Vy, že Buenos Aires není žádným tuctovým městem. Buenos Aires je největším a hlavním městem Argentiny. Tvoří samostatný okres. Město bylo založeno v roce 1536 španělskými mořeplavci. Najdete tu důležitá kulturní centra. Jedno z nich je Centro Cultural San Martín, kde naleznete kina, divadlo, různé druhy kulturních představení a kurzy. Dalším je Centro Cultuáral Ciudad de Buenos Aires. V městské knihovně Agencyś Biblioteca Lincoln naleznete anglické knihy a časopisy, například The New York Times nebo Washington Post. V katedrále Catedral Metropolitana naleznete hrobku José de San Martín, který je v Argentině velmi uctívanou osobností. Muzeum Museo del Cabildo, které se nachází v moderní budově je otevřeno od úterý do soboty. Dalšími zajímavými místy jsou kongresové centrum na Congress Square, umělecká čtvrt Monserrat, jedna z nejhezčích čtvrtí města La Boca, která je známá tím, že se zde tančí tango. Dále Plaza Alvear a Plaza Francia jsou krásné parky překypující zelení, ve kterých najdete odpočinek. O víkendech se tu koná mnoho kulturních akcí pro děti i dospělé a trh s výrobky z kůže, vlny, stříbra apod. Ve čtvrti Retiro se nachází hlavní vlakové nádraží, které je vystavěno ve francouzském stylu. Prohlédnout si tady můžete železniční muzeum Musseo Nacional y Centro de Estudios Históricos ferroviarios, které zobrazuje historii rozvoje a budování železnic v zemi. Na Ulici Plaza Fuerza Aérea Argentina stojí anglická věž Torre Monumental z roku 1910. Ve čtvrti Palermo se nachází největší území města, které zabírají parky. Nejznámějším je růžová zahrada Rosedal, která byla vybudována roku 1914. Najdete tu i japonskou zahradu s charakteristickým orientálním vzhledem. Za návštěvu stojí park Barrancas de Belgrano, který byl vytvořen roku 1892.

Další zajímavosti

Národní park Los Glaciares - Národní park Los Glaciares se rozkládá na území o rozloze 4.459 km2 v okolí jezera Lago Argentino. Byl založen roku 1937. V roce 1981 byl zapsán do seznamu UNESCO. Před několika tisíci lety andský sníh vykrystalizoval v led a postupně roztál. Voda z ledovce vytvořila jezera Lago Argentino a Lago Viedma a vtéká do řeky Río Santa Cruz. Archeologické vykopávky dokazují, že tu již před 9.000 lety žili první osídlenci. Živili se především lovem, svoje zbraně vyráběli ze dřeva a z kamene. Úkryt na noc jim poskytovali skalní jeskyně. To dokazují mimo jiné malby v Lago Roca, kde se na skále dochovaly malby polárního medvěda, lidí a zvířat. Více než polovina tohoto území je pokryta ledovci, které patří k obrovskému ledovcovému příkrovu, dlouhému přes 400 km. Můžete zde pozorovat kondory, sovy a další druhy ptáků. Zahlédnout tu můžete lišku nebo různé druhy ještěrek. U vesničky El Chalten vás jistě bude fascinovat překrásný panoramatický výhled na dominantní horu Cerro Fitz Roy. Tento horský masív je rájem pro horolezce. Pro milovníky horské turistiky jsou připraveny tři hlavní trasy, pro opravdové horolezce je velkou výzvou stěna hory Fitz Roy, která je vysoká 3.375 m nad mořem. K výstupu, který je velmi obtížný a proto i riskantní, potřebujete povolení. Z území Chile není na horu Fitz Roy přístup.

Ledovec Perito Moreno (Perito Moreno Glacier) - Centrálním ledovým polem je pověstný ledovec Perito Moreno, který se nachází kousek od malebného městečka El Calafate. Návštěvu tohoto ledovce byste rozhodně neměli vynechat, protože patří k jedněm z nejkrásnějších a také největších v ledovcovém národním parku. Ledovec Perito Moreno je téměř 4 km široký a 60 metrů vysoký. Můžete se k němu dostat pouze z El Calafate. Ledovec se pomalu posouvá díky častému a hojnému sněžení a vytváří na břehu jezera Lago Argentino vysokou stěnu, která je dlouhá 5 km a vysoká 80 m. Pohled na ledovcovou modrou stěnu vás jistě „přimrazí“. Ze stěn ledovce se neustále odtrhávají velké kusy ledu. 60 metrová ledová řeka z toho ledovce vtéká právě do jezera Lago Argentino. Naleznete tu různé ledové útvary a zákoutí, která jsou jako stvořena pro fotografování. Národní park Los Glaciares se rozkládá na území o rozloze 4459 km2 v okolí jezera Argentino. Byl založen roku 1937. V roce 1981 byl zapsán do seznamu chráněných přírodních oblastí UNESCO. Před několika tisíci lety andský sníh vykrystalizoval v led a postupně roztál. Voda z ledovce vytvořila jezera Lago Argentino a Lago Viedma a vtéká do řeky Río Santa Cruz, což je největší řeka v jižní Patagonii. Archeologické vykopávky dokazují, že tu již před 9 000 let žili první osídlenci. Živili se především lovem, svoje zbraně vyráběli ze dřeva a z kamene. Úkryt na noc jim poskytovali skalní jeskyně. To dokazují mimo jiné malby v Lago Roca, kde se na skále dochovaly malby polárního medvěda, lidí a zvířat. Více než polovina tohoto území je pokryta ledovci, které patří k obrovskému ledovcovému příkrovu, dlouhému přes 400 km. Průměrná teplota zde dosahuje výšky 7,5 °c, v létě je to až 13,5 °C, v zimě pouhé 0,6 °C. Můžete tu pozorovat kondory, sovy, orli a další druhy ptáků. Zahlédnout tu můžete lišku nebo různé druhy ještěrky. U vesničky El Chalten vás jistě bude fascinovat překrásný panoramatický výhled na dominantní horu Cerro Fitz Roy. Většinou je však zakryta mraky. Tento horský masív je rájem pro horolezce. Pro milovníky horské turistiky jsou připraveny tři hlavní trasy, pro opravdové horolezce je velkou výzvou stěna hory Fitz Roy, která je vysoká 3375 m nad mořem. K výstupu, který je velmi obtížný a proto i riskantní, potřebujete povolení. Z území Chile není na horu Fitz Roy přístup. Centrálním ledovým polem je pověstný ledovec Perito Moreno, který se nachází kousek od malebného městečka El Calafate. Návštěvu tohoto ledovce byste rozhodně neměli vynechat, protože patří k jedněm z nejkrásnějších a také největších v ledovcovém národním parku. Ledovec Perito Moreno Glacier je téměř 4 km široký a 60 metrů vysoký. Můžete se k němu dostat pouze z El Calafate. Ledovec se pomalu posouvá díky častému a hojnému sněžení a vytváří na břehu jezera Argentino vysokou stěnu, která je dlouhá 5 km a vysoká 80 m. Pohled na ledovcovou modrou stěnu vás jistě „přimrazí“. Ze stěn ledovce se neustále odtrhávají velké kusy ledu. 60 metrová ledová řeka z toho ledovce vtéká právě do jezera Lago Argentino. Naleznete tu různé ledové útvary a zákoutí, která jsou jako stvořena pro fotografování. V současnosti je však zakázáno procházet se po ledovci, protože je to příliš nebezpečné. Zajímavý je ledovec Upsala Glacier, který je dlouhý 60 m a nachází se 45 km západně od El Calafate. Pozorovat ho můžete z lodě plující na ledovcovém jezeru Argentino Lake. Můžete podniknout 1,5 km túru ze zátoky Oneli Bay na ledovcový kopec Lago Onelli a Agassiz.

Ushuaia - Nejjižnější město světa leží u průlivu Beagle na pozadí scénických zaledněných horských štítů s nadmořskou výškou přes 1.500 metrů. Za posledních dvě stě let se toto město rychle rozvíjelo a z malé vesničky vyrostlo město, kde žije 42 000 obyvatel. Do roku 1947 zde byla umístěna argentinská trestanecká kolonie, poté zde byla založena námořní základna a následoval rozvoj města, které má dnes 42.000 obyvatel a je též turistickou atrakcí. Z atrakcí v Ushuaii stojí za návštěvu dvě místní muzea, Museo Territorial Fin del Mundo s přírodovědným a etnografickým zaměřením a Museo Marítimo v bývalé trestanecké kolonii z roku 1947, kam argentinská vláda posílala politické vězně. Naleznete zde 380 cel, které byly speciálně vytvořeny pro každého vězně. Vstup je z ulice Yaganes a Gobernador. Ushuaia je nejjižnějším a nejdražším městem Argentiny. Nazývá se také „bránou do Antarktidy“. Tato oblast je ideální jako destinace pro milovníky rybolovu, procházky po přírodě a po lese a také pro lyžaře. Můžete se odtud vydat na cestu do Antarktidy nebo se projíždět lodí kolem Cape Horn a ostrova Isla de los Estados. Můžete se tu setkat s vlky, bílými liškami, pumami, nutriemi, lamami nebo jeleny. Při pobřeží moře lze pozorovat vydry, tuleně, tučňáky, albatrosy, rybáky a jiné druhy mořských ptáků. Na svazích hory Cerro Martial se nachází lyžařský areál a velké množství běžeckých stop.  Z města lze podniknout horskou túru k ledovci Luis Martial, odkud je úžasný rozhled na Ushuaiu a její divoké okolí. Západně od města se nachází národní park Tierra del Fuego s malebnou subpolární krajinou.

Ohňová země (Tierra del Fuego) - Ohňová země je ze všech stran omývána mořem, na východě ji omývá Atlantik, na severu Magalhaesův průliv a na jihu a na západě průlivy Beagle, Gabriel, Magdalena a Cockburn. Tierra del Fuego se rozkládá na území o rozloze 76.000 km2. Klima je tu příjemné a teplé, ale často se mění. Více než polovina ostrovů „Isla Grade de Tierra del Fuego“ patří k chilskému území. Mladý misionář Thomas Bridges se naučil mluvit jazykem místních indiánů Yahgan a usadil se v Ushuaii. Přes veškeré snahy a dobré úmysly Bridgesovy rodiny a rodin ostatních přistěhovalců tu původní indiánské obyvatelstvo kmene Ushuaia již téměř vymizelo. Místo bylo mimo jiné také první kolonií, kam byli posíláni političtí vězňové nebo obyčejní kriminálníci. Populace Ohňové země činí 110.000 obyvatel. Hlavním produktem je bavlna, poblíž San Sebastiánu se zpracovává olej a zemní plyn. Turistický ruch se tu stal důležitou součástí obživy místních obyvatel a proto tu bylo vybudováno mnoho hotelů a turistických zařízení. V řekách a rybnících této oblasti můžete ulovit lososy vážící až 11 kg. V jižní části můžete provozovat horskou turistiku spolu s pozorováním živočichů ve volné přírodě. Národní park Tierra del Fuego se nachází přímo na pobřeží oceánu. Na území parku naleznete spoustu jezírek, lesů, divokých květin, říček, ledovců a turistických stezek. Najdete tu různé druhy savců a ostatních zvířat jako jsou lišky, králíci nebo bobři. Z ptáků tu najdete kachny, racky, husy a potápky. Existuje tu několik turistických stezek různých délek. Je možné začít v Lapataiay a postupovat po severním pobřeží jezera Lago Roca až na chilské hranice. Z vyhlídky v parku se můžete potěšit a obdivovat překrásnému pohledu na Beagle Channel s tyčícími se vrcholky hor v pozadí. Na pláži najdete mnoho mušlí, které využívají indiáni kmene Yahganes jako produkt při výrobě rukodělných výrobků.

Trelew - Turistické městečko Trelew se nachází uprostřed údolí Chubut. Nedaleko od něj se nachází velká kolonie tučňáků. Centrum města se nachází na Plaza Independencia.V září se tu konají velké oslavy Eistedfod de Chubut, což je oslava waleských tradic. V turistických informacích si můžete vyzvednou prospekty, které vám popíšou zajímavosti města, jako je například budova banky Banco de la Nación, Salon San David – v současnosti je tu centrum komunity, Capilla Tabernacl pochází z roku 1889, divadlo z roku 1914 Teatro Verdi, Plaza Independencia nebo Distrito Militar a Teatro Espanol. Na ulicích Av. Fontana a 9 de Julio se nachází Museo Regional, s různými předměty nalezenými v okolních archeologických nalezištích waleských osad. Zkameněliny a kostry dinosaurů naleznete v Museo Paleontológico Egidio Feruglio na ulici Av. 9 de Julio 631.

Puerto Madryn - Osada Puerto Madryn byla založena waleskými osadníky roku 1886. Nachází se v zátoce Golfo Nuevo, v pouštní oblasti. Vzdálenost od Buenos Aires činí 1.370 km. Jsou zde překrásné pláže, na kterých tráví svoji dovolenou především Argentinci. Ideální je tato oblast pro potápění a také pro vodní sporty jako je vodní lyžování, windsurfing a plachtění.

Poloostrov Valdés - Poloostrov Valdés láká turisty a přírodovědce tím, že tu najdou k třeba několikahodinovému pozorování velké množství různých druhů mořských i suchozemských živočichů. Je tu připraven přístřešek, odkud si je můžete vyfotografovat.

Rozloha: 176.220 km2 

Počet obyvatel: 3.450.000

Státní zřízení: republika prezidentského typu

Prezident: Tabard Vázquez

Hlavní město: Montevideo (1.300.000 obyvatel)

Náboženství: převážně římsko - katolické

Náb. příslušnost: římští katolíci 84 %, ostatní 16 %

Etnické složení: Uruguayci evropského původu 92 %, mesticové a Indiáni 8 %

Úřední jazyk: španělština

Občané České republiky nepotřebují ke vstupu do Uruguaye vízum. Návštěvníci musí mít platný cestovní pas s platností minimálně 6 měsíců po předpokládaném návratu z Uruguaye.  Při příletu se vyplňuje a odevzdává registrační lístek, jehož kopii si necháte po dobu pobytu a vrátíte ho až při odletu. Do Uruguaye je zakázán a přísně kontrolován dovoz jakýchkoliv živočišných a rostlinných produktů. Z Uruguaye lze vyvézt v hotovosti maximálně částku 10.000,- USD.

Očkování a léky

V současné době není povinné žádné očkování, ale doporučujeme kontaktovat v dostatečném časovém předstihu před odletem Vašeho lékaře, který Vám podá aktuální informace. Nezapomeňte si vzít spreje proti hmyzu a léky, které běžně užíváte při zvýšené teplotě, bolestech hlavy a střevních potížích (např. Imodium Plus).

Měna

Místní měnou je uruguayské peso (UYP), které se dělí na 100 centavos. 1,- USD = 22,90 UYP (kurs ze dne 10.04.2006). Cizí měny (nejlépe USD) je možné směnit v bankách, hotelech a cestovních kancelářích. Bankovky obíhají v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 pesos (UYP), mince v hodnotách 1, 5, 10, 25 a 50 centavos. Platební karty (Visa, Mastercard a American Express) jsou běžně akceptovány stejně tak jako cestovní šeky.

Podnebí

Většina země se nachází v mírném klimatickém pásmu. Vliv oceánu slábne k západu, kde také ubývá srážek.

Časový posun

Časový posun proti České republice je minus 4 hodiny, v době letního evropského času je minus 5 hodin.

Stručná historie

Přímořský stát na jihovýchodě Jižní Ameriky při pobřeží Atlantiku. Evropané poprvé dopluli k pobřeží roku 1515. Stálá evropská kolonizace se datuje až od roku 1680, o oblast na východě od řeky Uruguay (odtud jméno) soupeřily Španělsko a Portugalsko již od 16. století. V roce 1776 byla Banda Oriental del Uruguay připojena ke španělskému místokrálovství Río de la Plata (1777 uznáno Portugalskem). Za boje latinskoamerických států za nezávislost zůstala junta v Montevideu věrná Španělsku i poté, co svou nezávislost proklamovala Argentina . Španělé si zde udrželi moc až do roku 1814. Poté bylo území Uruguaye předmětem bojů mezi jejími sousedy. V letech 1816-1825 zemi ovládala Brazílie (od 1821 tvořila Uruguay její provincii s názvem Cisplatina). Roku 1825 však vypuklo povstání a byla vyhlášena samostatná republika. Její území se snažila poté připojit Argentina, ale nakonec se smlouvou z roku 1828 obě sousední země vzdaly všech nároků na Uruguay, která byla od roku 1830 definitivně samostatná. Zemí ovšem dlouho zmítala občanská válka, do níž Brazílie i Argentina několikrát aktivně zasáhly. 1. světové války se Uruguay neúčastnila (jen 1917 přerušila diplomatické styky s Německem ), za 2. světové války přerušila styky se státy Osy už v roce 1942, ale válku jim vypověděla až v únoru 1945. Ne příliš stabilní poměry se v Uruguayi střídaly s obdobími vojenských diktatur. Poslední, panující v letech 1976-1984, nahradila civilní vláda prezidenta Sanguinettiho a země se vrátila k demokracii.

Údaje a zajímavosti o Uruguayi

V kontextu Latinské Ameriky lze nadále Uruguay považovat za relativně bezpečnou zemí, a to i přes stále se zhoršující ekonomické podmínky doprovázené zvýšenou kriminalitou. Při dodržování základních bezpečnostních pravidel lze však v Uruguayi cestovat bez problémů. Turisté by měli být opatrní zejména v centru hlavního města a v jeho staré části, přičemž situace je všeobecně srovnatelná s podmínkami pro turisty v ČR. Místním nejoblíbenějším nápojem je čaj maté. Speciální nádoby na čaj maté jsou skutečně vidět na každém kroku, Uruguayci nádoby často nosí s sebou a pijí z nich za chůze na ulicích. Hezké je centrum Montevidea (Plaza Independencia, Estatua José Artigas, Mausoleo José Artigas, Palacio Salvo, Palacio Estevez, Puerta de la Ciudadela, Teatro Solis, Avenida 18 de Julio, Plaza de Cagancha, Estatua de la Libertad). Mimo aut tady ještě jezdí v ulicích koňské a oslí povozy, bez aut a několika moderních mrakodrapů je to živá Jižní Amerika začátku 20. století. Zajímavá je celodenní prohlídka Uruguayské riviéry s návštěvami měst Piriápolis a Punta del Este a návštěvou objektu Casa Pueblo (u Punta del Este), který navrhl uruguayský architekt a malíř Carlos Páez Vilaró. Je to několik bílých zaoblených domečků nepravidelného tvaru se zvláštními architektonickými prvky, které se tyčí na skále nad Atlantským oceánem. V restauraci Roldos v Montevideu ochutnejte místní specialitu Medio y medio (kombinace bílého vína a šampaňského půl na půl - výborné pití), v Montevideu ji mají pouze v této jediné přístavní restauraci. Navštívíte další uruguayské město s kouzelným názvem Colonia del Sacramento. Jedná se o malé, ale malebné městečko, je to bývalý středověký pašerácký přístav a místo, které bylo zahrnuto do seznamu Mezinárodního kulturního dědictví UNESCO. Je zde zajímavé Portugalské muzeum (Museo Portugues), pevnost, maják, Iglesia Matriz, Museo de Azulejos, atd. Ve městě je množství dlážděných ulic, starobylých náměstí, luceren, automobilových veteránů, atd. Uruguayci jsou na toto město velmi pyšní.

Nákupy a suvenýry

Hlavním artiklem jsou kožené výrobky. Oblíbené jsou též předměty spojené s přípravou maté.

Elektřina

V hotelech je elektrický proud o napětí 220 V.

Obyvatelstvo

Větší část obyvatelstva je původem z Evropy, především jsou to potomci Španělů a Italů. Významnou menšinu tvoří míšenci a také mulati. Původní obyvatelstvo Uruguaye tvořili indiáni, kteří však byli v období od 16. do 19. století úplně vyhubeni. Dnes jich v zemi žije pouze 1% a největší skupinou jsou kmeny Guaraní. U obyvatel převažuje římskokatolické vyznání, jsou zde ale také protestanti a židé. V zemi je nejvyšší procento gramotnosti z celé Jižní Ameriky. Kromě španělštiny patří mezi další používané jazyky především portugalština, brazileiro a v malé míře italština a angličtina.

Ekonomika 

Uruguay příliš neoplývá přírodním bohatstvím, proto je hospodářství země zaměřeno zejména na zemědělství a chov dobytka. Nejdůležitějšími vývozními artikly jsou maso, vlna a kůže. Důležitý je také rybolov, který slouží jak pro vývoz, tak i pro vlastní spotřebu. V zemědělství převažuje pěstování obilnin, cukrové třtiny, olejnin, brambor, vinné révy, citrusů a ovoce. Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří chemický, potravinářský a textilní průmysl. Uruguay je značně zadluženou zemí.

Geografie

Uruguay dostala jméno podle stejnojmenné řeky, která protéká jejím územím. Země sousedí s Brazílií a Argentinou. Země leží u pobřeží Atlantského oceánu. Na jihu zasahuje Brazilská vysočina s výškami mezi 200-400 metry nad mořem. Země je však převážně rovná, kolem řeky Uruguay najdeme močály.Nejvyšším bodem země je Cerro catedral v pohoří Carapé měřící pouhých 514 metrů. Lesy zabírají pouze 5% celkové plochy země. Ve vnitrozemí leží přehradní nádrž Embalse del Rio Negro. Podnebí je zde subtropické s rovnoměrnými srážkami během roku.

Colonia del Sacramento - Foťte jako o závod v křivolakých dlážděných ulicích přístavu Colonia del Sacramento, kde se ocitnete na výpravě časem do fascinující historie bývalého uruguayského útočiště pašeráků. Poté si prohlédněte skvělou nabídku barů a restaurací a také úchvatné místo na poloostrově řeky Río de la Plata, kde Colonia leží. Toto všechno, plus velmi snadná dostupnost z nedalekých měst Montevideo a Buenos Aires, činí z Colonie klasickou turistickou destinaci, ale stojí za to nechat se svést věčným kouzlem města.

Montevideo - Uruguayská metropole je mezi cestovateli oblíbená. Montevideo je dostatečně malé na to, aby se dalo obejít pěšky obejít, ale na druhou stranu dost veliké na to, aby se v něm našla skvostná architektura a živý noční život. Mladí montevideanos (obyvatelé Montevida), kteří nevezmou roha do Buenos Aires, mají v tomto městě skutečnou chloubu a zdejší umělecká a řemeslnická scéna je velmi silná. Většinu zajímavých budov najdete v Ciudad Vieja (starém městě), malebném historickém centru.

Termas de Daymán - Nechte své unavené cestovatelské kosti odpočinout v Termas de Daymán, oblíbených horkých pramenech. Leží osm kilometrů jižně od Salta a jsou to největší a nejrozvinutější z několika termálních lázní v severozápadní Uruguayi a jsou tak oblíbeným cílem pro turisty z Uruguaye i Argentiny.

Cabo Polonio - Družte se s tuleni, tučňáky a velrybami na nerušené hippie pláži v malé rybářské vesničce Cabo Polonio. Je tu opravdu nádherný kus pláže, která hostí ohromující množství živočichů a rostlin - od března do ledna je čas na lachtany a tuleně, v červnu na tučňáky a mezi říjnem a listopadem pak sledujte velryby jižní.

Tacuarembó - Okolí Tacuaremba je zemí gauchů. Ne těch, co vám budou pózovat za pár pesos, ale těch skutečných, kteří si strkají pytlovité kalhoty do bot a nasadí baret, i když jen potřebují zajít do koloniálu. Údajně se také jedná o rodné město legendy tanga Carlose Gardela. V polovině března se koná Fiesta de la Patria Gaucha, slavnost kovbojů, která stojí za návštěvu, když jste v okolí.

Paysandú - Dejte si pohov u řeky v neuvěřitelně pohodovém druhém největším městě Paysandú. Na uruguayské poměry je to velké město. A seriózní. K životu se probouzí o víkendech, kdy všichni vyrážejí do restaurací, barů a na diskotéky. Většina zábavy se odehrává u břehu řeky – během dne se dá zvesela smáčet a v noci zuřivě pařit. O Velikonocích tu probíhají pivní slavnosti se spoustou živé hudby, letním kinem a dostatkem alkoholu.

Punta del Diablo - Odlehlá, nepříliš rozvinutá rybářsko-surfařská vesnička s dřevěnými chatkami a větrnými, prašnými ulicemi – opak nablýskané a honosně se tvářící Punta del Este. I proto láká odpovídající klientelu, tedy cestovatele, které více zajímá příroda než okázalost. Ze všech měst na pobřeží je právě tady nejvíce znát rozdíl mezi sezonou a obdobím mimo sezonu: v zimních měsících vypadá jako město duchů, zato v létě může počet obyvatel dočasně vyletět až k číslu 25 000.