Izrael - Jordánsko

Cestovní pas musí být platný minimálně dalších šest měsíců ode dne vstupu. Při příjezdu se vyplňují registrační karty. Pasová kontrola je velmi přísná. Některé arabské a islámské státy nevpustí na své území držitele pasů, ve kterých jsou vyznačena izraelská razítka. Při pasové kontrole můžete požádat, aby byla razítka otištěna na lístek mimo pas. Obdobně Izrael nemusí vpustit do země držitele pasů, ve kterých jsou vyznačena razítka některých arabských a islámských států. Toto se netýká Egypta a Jordánska, se kterými má Izrael uzavřeny mírové smlouvy. Vízum se nevyžaduje, pakliže pobyt nepřesáhne tři měsíce a je nevýdělečné povahy. Pro krátkodobé turistické pobyty není tedy potřeba vízum. Víza pro ostatní účely (krátkodobé výdělečné a dlouhodobé) jsou nutná a informace lze získat na Velvyslanectví Izraele v Praze.

Bezcelně je možno dovézt 1 l tvrdého alkoholu a 2 l vína, dále 250 g tabáku nebo 250 cigaret. Nedoporučují se následující položky: zvířata, rostliny, zbraně, čerstvé maso. Pokud nemáte nic k proclení, jděte k východu, nad kterým je vedle zeleného symbolu nápis Nothing to declare. Chovejte se přirozeně a nenuceně, abyste okolo postávajícím celníkům nezavdali podnět k podrobné prohlídce zavazadla. V případě, že máte položky k proclení, procházíte východem s červeným symbolem. Deklarovat není třeba  oblečení, boty, kosmetiku pro vlastní potřebu; jiné předměty osobní spotřeby nebo dárky v hodnotě do USD 200; potraviny do 3 kg, pakliže váha jedné potraviny nepřesáhne 1 kg; psací stroj, osobní počítač, notebook, fotoaparát, filmovou kameru, videokameru, rádio, televizor, nahrávač, dalekohled, osobní šperky, hudební nástroj, gramofon, kočárek, vybavení pro kempování a sport, kolo a další obdobné předměty. Deklarovat je třeba předměty, jejichž hodnota přesáhne USD 200; - nářadí, potápěcí výstroj, nový osobní počítač, novou videokameru, nové video a další obdobné nové předměty.

Embassy of the Czech Republic
23 Zeitlin Steet, 61664 Tel Aviv
P.O.Box 16361
Telefon: 9723/6918282-3, KO-6911033, sekretariát-6911031
Nouzová linka: +972 52 328 6622
E-mail: telaviv@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/telaviv

Honorární konzulát Jeruzalém

Honorary Consulate of the Czech Republic
Harton 8, Har Hotzvim, Jerusalem
Telefon: +97237205005
E-mail: jerusalem@honorary.mzv.cz

Od čtvrtka 12.3.2020 zavádí Izrael povinnou prevetivní dvoutýdenní domácí karanténu pro všechny, kteří přicestují do země ze zahraničí. Opatření bude platné po dobu 14 dnů tj. do 26.3.2020 (viz níže prohlášení premiéra Benjamina Netanyahua). Pokud následně vyhodnotí tento preventivní krok jako úspěšný, obnoví režim běžného cestování, případně jeho platnost prodlouží.

V tomto okamžiku tedy nelze říci, zda opatření bude účinné i v době příletu seriálu Izrael – Jordánsko dne 05.04.2020 a Velký okruh Izraelem dne 24.04. 2020.

Platí však, že pokud toto preventivní opatření bude účinné i v době příletu jednoho či druhého zájezdu, umožní CK:

1. změnu termínu zájezdu na podzim 2020 (s ohledem na aktuální situaci)
2. převod prostředků na jiný zájezd CK ESO travel
3. 100% refundaci a tedy vrácení všech finančních prostředků, které klient za zájezd uhradil

Situaci pečlivě sledujeme, a pokud opatření zasáhne do termínu Vaší dovolené, budeme Vás informovat o dalším postupu.

Úřední jazyk

zrael má dva úřední jazyky; hebrejštinu a arabštinu. Hebrejština je hlavní a primární jazyk státu a hovoří jí většina populace. Arabština je užívána arabskou minoritou a některými členy židovské komunity Mizrahi. Angličtina se vyučuje ve školách a většina populace ji používá jako druhý jazyk. Další jazyky jimiž se hovoří v Izraeli jsou ruština, jidiš, ladino, amharština, rumunština, polština a francouzština.

Geografie

Izrael leží u východního pobřeží Středozemního moře na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie. Na severu sousedí s Libanonem, na severovýchodě se Sýrií, na východě s Jordánskem a na jihozápadě s Egyptem. K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu (Judea a Samaří) a Pásmo Gazy, tj. území částečně spravovaná Palestinskou autonomií – tato území jsou Izraelem okupována od Šestidenní války v roce 1967. Navzdory tomu, že Izrael je malou zemí, nacházejí se zde rozmanité geografické jevy a zvláštnosti, například Negevská poušť na jihu či horské hřbety Galileje, Karmelu a Golan na severu. Východně od centrální vysočiny se nachází Jordánské údolí, jež je částí Velké příkopové propadliny. Řeka Jordán teče od hory Hermon přes Chulské údolí a Galilejské jezero do Mrtvého moře, které je nejníže položeným místem na Zemi. Na jihu se rozkládá údolí Vádí al-Araba končící v Akabském zálivu Rudého moře. Pro Izrael a Sinajský poloostrov jsou jedinečné erodované kráterovité útvary zvané machtešim. Největší machteš na světě je Machteš Ramon v Negevské poušti, který je až 40 km dlouhý a 10 km široký.

Klimatické poměry

Počasí v Izraeli se dá předpovídat podle ročního období. Na severu jsou horká léta (květen - září) a chladné zimy. Jih zase charakterizuje žhavé léto a teplo ještě v zimních měsících. Jeruzalém, rozkládající se na kopcích, mívá obyčejně chladné a dlouhé zimy. Za nejvhodnější období k návštěvě Izraele se považuje jaro a podzim. Izraelské klima a podmínky v zemi nejsou tak extrémní, abychom tam kdykoli nemohli vyjet bez problému i když vrcholné léto v Negevské poušti a Eilatu nás svými vedry může trochu potrápit. Jen na to bychom měli být připraveni. Návštěvu vždy můžeme zkombinovat se dvěma nejatraktivnějšími místy Blízkého východu tj. s egyptskými pyramidami a skalními chrámy v jordánské Petře. Výhodou v zimě je to, že ceny ubytování jsou nižší, v Jeruzalémě však může být chladněji a může pršet, ale v Eilatu bude krásně a na koupání. O Velikonocích se Jeruzalém a Betlém zaplňují křesťanskými poutníky, počasí je skvělé, ale ceny začínají stoupat. Na říjen připadá řada židovských svátků, proto často bývá zavřeno v obchodech i muzeích a doprava z tohoto důvodu funguje nepravidelně. Říjnu je proto lepší se vyhnout. Před cestou do Svaté země tedy raději nahlédneme do kalendáře, v němž jsou vedle křesťanských svátků značeny i svátky židovské, které na naše rozhodnutí mohou mít vliv. Kromě obvyklého poznání atraktivních památek, moře a přírody jako takové se do Izraele můžeme vypravit i na různé kulturní a společenské akce, které mívají svůj kalendář.

Historie

Na území Izraele se dá říci, že vznikaly dějiny celého světa. Tento region má velmi bohatou, zvláště starověkou historii, ale stát Izrael jako takový je relativně mladým výtvorem, uměle vytvořeným po druhé světové válce. U kořenů moderního Izraele je sionistické hnutí pana Herzla z 19. století. Ideou tohoto hnutí bylo přesídlení Židů na území dnešního Izraele a založení tam moderního židovského státu. Výběr území byl dán existencí několika náboženských státních útvarů v tomto regionu před dvěma tisíci lety a biblickou teorií Bohem věnované země zaslíbené. Během první světové války určitou podporu pro vznik židovského státu vyjádřila Velká Británie, ale reálné kroky pro to při následné správě regionu neučinila. Skutečným impulsem pro vznik státu Izrael byla až tragédie holocaustu ve druhé světové válce, kdy Hitler brutálně vyvraždil kolem 6 milionů Židů v Evropě. Původně mělo dojít ke vzniku dvou států arabského a židovského, ale na konec došlo k vyhlášení vzniku pouze státu Izrael v květnu 1948 a následné válce se sousedy, kterou nový stát vyhrál (jistou hrdinskou roli zde odehráli i čeští letci a české dodávky zbraní). Následná historie Izraele je historií neustálých konfliktů a sporů se sousedy (část arabského světa existenci Izraele neuznala) a problémy s okupovaným územím. Interpetace konfliktů záleží pouze od toho, čí stranu kdo zastává, vždy se oblíbenec či oblíbenci jen bránili a ten druhý úplně bezdůvodně útočil. Pravda je jako vždy někde ve středu, všechny strany měly nějaké své hříchy a všechny konflikty se navíc vpisovaly do velkých šachů rozehrávaných komunistickým a demokratickým blokem. Vojensky byl Izrael vždy ve finále úspěšnější, dařilo se mu zvětšovat své území, které se podařilo i v některých případech vyměnit za mír a uznání. Prvním konfliktem byla Sinajská válka v roce 1956, kdy pomohl Velké Británii a Francii ovládnout Suezský průplav, dalším konfliktem byla šestidenní válka v roce 1967, kdy ovládl zbytek Palestiny, Sinaj a Golanské výšiny. Velmi rychle na to vybuchla válka Jom Kipur, kterou sice Izrael ještě vyhrál, ale nyní se to začalo blížit Pyrrhovu vítězství, neboť při dalších konfliktech s takovým výsledkem, by ztráty byly už nenahraditelné. Výměnou za okupovaný Sinajský poloostrov se podařilo po rozhovorech v Camp Davidu podepsat mírovou smlouvu (a tím i dosáhnout uznání) s Egyptem v roce 1979. V roce 1982, v reakci na rostoucí pozici OOP, Izrael zaútočil na Libanon a obsadil jeho jižní část. V roce 1988 se začaly normalizovat vztahy s Jordánskem, které se zřeklo nároků na Západní břeh Jordánu, mírová smlouva byla podepsána v roce 1994. Devadesátá léta byla ve znaku relativní normalizace vztahů s Palestinci, jejichž intifáda ukázala Izraeli, že okupovat se nedá věčně. V roce 1993 došlo k podepsání dohod s OOP v Oslo a hlavní regionální události se začaly točit kolem vztahů Izraele a Palestinské autonomie. Po odmítnutí izraelských nabídek na vznik Palestinského státu v roce 2000, vybuchla další intifáda, která nikomu nic pozitivního nepřinesla. V reakci na neustálé útoky z jihu Libanonu Izrael znovu zaútočil v roce na tento stát, ale operace se obecně nepovažuje za příliš úspěšnou a v Izraeli vzbudila mnoho kritiky.  Situaci velmi zkomplikovala výhra radikálního Hamásu, která byla i de facto příčinou jedné z větších vojenských operací Izraele na přelomu roku 2009 a 2010, která se nazývala Lité olovo. Finální řešení všech sporů je zatím v nedohlednu.

Obyvatelstvo a náboženství

Izraelci jsou obyvatele moderního Státu Izrael. Rodilí Izraelci židovského původu se označují jako sabrové. Podle Izraelského statistického úřadu jsou zhruba tři čtvrtiny populace (75,6%) Židé. Zhruba 68% izraelských Židů se narodilo v Izraeli, 22% jsou imigranti z Evropy a Ameriky a 10% jsou imigranti z Asie a Afriky (včetně Arabského světa). Náboženské rozdělení izraelských Židů je velmi široké: 8% se označuje jako Charedim a 20% se označuje za sekulární Židy. Většina izraelských Židů, 55% se označuje jako tradiční. Zbývajících 17% se označuje jako ortodoxní. Muslimové představují se svými 16,2% izraelské populace největší náboženskou minoritu. Izraelští Arabové, kteří představují 19,8% populace tomuto číslu významně přispívají, jelikož více než čtyři pětiny (82,6%) z nich jsou muslimové. Ze zbývajících izraelských Arabů je 8,8% křesťanů a 8,4% Drúzů. Členové jiných náboženských skupin, včetně Buddhistů a Hinduisté, představují malé číslo.

Měna

Místní měnou je nový izraelský šekel (NIS). Cizí měny (nejlépe USD) je možné směnit v bankách, hotelech a cestovních kancelářích. Nový izraelský šekel NIS v roce 1985 nahradil starý šekel z důvodu ozdravění financí s ohledem na předcházející vysokou inflaci. Šekel se dělí na 100 agorot. V oběhu jsou mince 10 a 50 agorot, 1, 2, 5 a 10 šekelů a bankovky 20, 50, 100 a 200 NIS. Izraelská vláda v r. 2001 vedla úspěšně boj s inflací, která klesla na průměrných 1,1%, ale současně dosáhla nejhorších hospodářských výsledků za poslední léta (nulový HDP). Izraelská měna vůči USD znehodnotila ve stejném roce o 9,3%. V současné době platí kurz 1 NIS = 6,2 Kč a 1 USD = 5 NIS. Pro turistu z toho vyplývá, že kde je to možné, je lepší držet USD a platit touto měnou. Platba v USD v takovém případě je nižší o DPH 17%. Týká se to hlavně plateb v lepších hotelích, za letenky, při půjčování auta atd. a v obchodech registrovaných Ministerstvem turistiky, které jsou takto značeny. Z úlevy bývá vyjmuta elektronika. V Izraeli není problém s výměnou peněz. Kromě přímé platby v USD, nabízejí nejlepší kurs arabští směnárníci v Jeruzalémě a Tel Avivu, kteří si buď účtují zanedbatelnou provizi anebo dokonce žádnou.

Bankomaty

Jsou běžné a jsou přijímány všechny hlavní mezinárodní platební karty. Bankomaty zpravidla vždy naleznete u vchodu do banky. Pokud z nějakých důvodů neznáte PIN, ale máte u sebe Visa kartu, banka Leumi vám poskytne akontaci (po kontrole vašeho kreditu). V případě ztráty karty se můžete obrátit na: American Express tel. 03-5242211, Diners Club tel. 03-5723572, Visa tel.03-5723572, Eurocard tel. 03-5764444. Kreditní karty patří k životnímu stylu v Izraeli a jsou přijímány téměř všude. Obchod, který je nepřijímá, přichází o zákazníky. Izraelci jimi platí např. i capuccino se zákuskem. V případě, že nemáte kartu a došly vám peníze, můžete si na každé poště zařídit transfer peněz z domova prostřednictvím Western Union international money transfer service. Alternativně to můžete zařídit telefonicky na lince 177-0222131. Do Izraele si můžete přivézt peněz kolik chcete, čím více tím lépe. Ceny jsou zde vyšší než v okolních státech. Při výjezdu můžete nespotřebované šekely vyměnit za USD nebo Euro. Izraelský šekel se právě stal plně konvertibilní, což sice nemá pro vás jako pro turistu velký význam, protože se jedná o uvolnění devizových operací, ale na druhé straně tato skutečnost vás osvobozuje psychicky od jakýchkoli pochybnostech při nakládání s izraelskou měnou. Banky - pokud můžete, neměňte si peníze v bance. Poplatky jsou totiž astronomické. Nejlepším způsobem je zajít do směnárny, který je všude dostatek. Také však neměňte své peníze, pokud tedy nemusíte, na prvním místě, na které narazíte.

Poštovní služby

Všechny poštovní úřady jsou otevřeny od neděle do čtvrtka od 8 – 12.30 a od 15.30 – 18.30, ve středu odpoledne však mají zavřeno. V pátek, den před šabatem, je otevřeno od 8 do 12 hod., v sobotu je vždy zavřeno. Pouze hlavní pošty v Jeruzalémě, Tel Avivu a v Haifě mají ve všední den otevřeno bez polední přestávky. Známka na dopis do ČR stojí cca 1,80 NIS a na pohled 1,40 NIS.

Nákupy a suvenýry

Nakupování v Izraeli může být velmi exotické, pokud to ovšem připustíte. Chcete-li si přivézt domů vzpomínky i suvenýry, určitě vyzkoušejte souqs (tradiční zastřešené tržnice), kde je smlouvání hrou. Je zde mnoho moderních obchodních center mezinárodních firem, stejně jako spousta skvělých místních obchůdků se zbožím s pevnými cenami. Obchody zavírají v sobotu a znovu otevírají v neděli, která je pro ně pracovním dnem. Arabové mají den klidu v pátek, proto se v souqs  neprodává. Nákupní centra a obchody pro turisty mají obvykle otevřeno jako místní trh. Standardní otevírací doba v obchodech je od neděle do čtvrtka 08.00-13.00 a 14,00-19,00, v pátek 08.00-14.00, zatímco v sobotu (šabat) je zavřeno. Obchody a restaurace znovu otevírají po konci šabatu, tzn. Po západu slunce. V Jeruzalémě je uzavřena většina restaurací, zatímco v Tel Avivu, Haifě a jiných kosmopolitních městech bývají restaurace otevřeny i během svátku. V muslimských čtvrtích (např. v části Tel Avivu-Jaffy, Haify, Ramly, Nazaretu) je uzavíracím dnem pátek, v místech, kde jsou křesťanské komunity, zase neděle. V exponovaných turistických lokalitách a zvláště tam, kde jsou palestinské krámky, se tolik na prodejní dobu nehledí a otevřeno je potud, pokud je zájem něco koupit. Místo obchodních domů jak je zvyklostí v Evropě, v Izraeli jsou populárnější tržiště a menší obchůdky, zvláště je to typické pro arabské části, protože židovské jsou více poevropštěny. Nároční a movití turisté si mohou z Izraele odvézt diamantové šperky a na míru šité kožešiny, které nepodléhají dani ani clu. Izrael je jedním ze světových center zpracování diamantů a když pojedete do země na společný zájezd s cestovní kanceláří, pravděpodobně vás zavedou na prohlídku diamantového centra v Tel Avivu. Neméně typické, ale o poznání lacinější jsou takové suvenýry jako karmelská vína, kousky soli od Mrtvého moře, olivové ratolesti nebo orientální koření. Muslimské části Jeruzaléma jsou plny orientálních kovotepeckých výrobků a keramického zboží. Proslulé jsou kachle a ozdobné talíře k zavěšení na zeď. Turisté na památku kupují sedmiramenné svícny. Milovníci a znalci starožitností si přijdou na své ve Starém městě v Jeruzalémě ale i na trhu v Jaffě. Mezi časté suvenýry patří i tzv. mezuza. Do této úzké schránky o velikosti 5-20 cm, vyrobené z kovu, dřeva nebo umělé hmoty, se vkládá motlitba Šema Jisrael (Slyš, Izraeli, 5. Mojžíšova 6:4). Mezuza se připevňuje na pravou stranu bran, venkovních i vnitřních dveří a symbolizuje Boží přítomnost a jeho přikázání. Bývá umístěna šikmo směrem do domu – na znamení pozvání do domácnosti. Dalším pozoruhodným artiklem pro ženy je kosmetika. Tento nákup je vhodné si nechat až na konec pobytu do free shopu na letišti. Nabídka na letišti je skvělá, pravděpodobně lepší než na jiných světových letištích a ceny jsou přijatelné. Vyrážíte-li za nákupy s cílem smlouvání, u židovských obchodníků moc neuspějete, nějak to nemají rádi. Spíš to zkuste u palestinských prodavačů suvenýrů, ti to berou s úsměvem a jako součást řemesla. Napřed si ale cenu pěkně nasadí. Když uprostřed hry z krámku budete chtít odejít s vážným úmyslem, můžete najednou docílit i padesátiprocentní slevy. Když platíte dolary, tak v řadě značených obchodů Ministerstvem turistiky, máte nárok na slevu 17% z titulu odečtu DPH, které vám však bude vráceno až na letišti prostřednictvím banky Leumi. Takto zakoupené zboží však při nákupu musí být zapečetěno a faktura by neměla být nižší než 50 USD.

Smlouvání

Hledáte-li nějakou zvláštnost, podívejte se nejprve do obchodu s pevnými cenami, abyste získali představu, kolik Vás bude asi stát. Některé z nich se mohou nicméně překvapivě projevit jako přizpůsobivé, když se pokusíte smlouvat. Abyste v dohazování uspěli, udejte zpočátku dost nízkou cenu, ale netvařte se přitom příliš dychtivě. Jako dobrý taktcký manévr se osvědčuje projevit nezájem naznačeným obchodem. Podívejte se i jinam, a když nenajdete výhodnější cenu, můžete se kdykoliv vrátit.

Stravování

Nic takového jako ,,izraelská kuchyně´´ neexistuje, avšak země nashromáždila široký výběr nejrůznějších pokrmů z restaurací okolního světa; samozřejmě většinou z těch zemí, kde se Židé usadili. Všeobecně přístupná je tu orientální kuchyně, čímž se míní úprava jídel Středního východu s mnoha arabskými prvky. V kterémkoliv arabském městě či čtvrti v Izraeli najdete restaurace, stánky a pouliční prodavače, nabízející shishlik (šašlík - maso na rožni), shish kebabs (šiškebab - hovězí a skopové maso), shwarma (na rožni opečené jemné plátky skopového) a všudypřítomné hummous. Pod tímto pověstným pokrmem se skrývají různé kaše z cizrny se sezamovým olejem. Tradičně se podává s arabským chlebem zvaným pitah, nahoře často pokladeným druhem fazolí foul, ananasovými jádry a masem.Rybí restaurace si hledí prosperity i požadavku košer, proto nenabízejí korýše či měkkýše. Vyhlášenými domorodými rybími specialitami jsou ,,buri´´ z Rudého moře, ,,denis´´ ze Středozemního moře a ,,ryba svatého Petra´´ z Galilejského jezera. I když to vlastně není pravý izraelský zákusek, doporučujeme Vám khalva, sladké jemné jakoby nugátové cukroví ze sezamových semínek. Východoevropské blintzes, podávané s čokoládou, ovocem a ořechy musíte rozhodně ochutnat. Více variant nabízejí arabské sladkosti, všechny jsou však značně přeslazené. Koláč burma, jinak známý jako baklava, je spíše domácí pokrm z pšeničných vloček s pistáciemi a lískovými oříšky, máčenými v medu. Možná oceníte po růžích vonící mohalabiyeh nebo malabi, pudinkový dezert s alkoholickou příchutí.

Nápoje

Tradiční izraelská vína pocházejí převážně z oblastí Golan a Haify (Karmel). Podobně je na tom izraelské pivo - ležáky značek Gold Star a Maccabee. Zkuste zakončit jídlo původním izraelským jemným likérem s čokoládovopomerančovou příchutí sabra. Pamatujte ale, že věřící muslimové alkohol nepožívají, proto se raději v arabské společnosti nejprve podívejte, co se podává, abyste předešli faux pas. Malt Star zní, vypadá, a dokonce chutná docela jako tmavé sladké pivo, je to však naprosto nealkoholický jemný oblíbený nápoj pro dospělé. Ovocné šťávy, někdy uváděné jako nektary, patří obyčejně k těm drahým.

Elektřina

V hotelech je elektrický proud o napětí 220 V. Do zásuvek se vkládají tříkolíkové zástrčky. V síti je střídavý proud o napětí 220 V a 50 Hz. Zásuvky jsou kulaté. Pro účely uvaření si kávy vlastním vařičem, nabíjení akumulátoru do kamery apod. si vezměte s sebou adaptér, protože doma bude pravděpodobně lacinější než v Izraeli. Všeobecně platí, že elektrické spotřebiče jsou v Izraeli o dost dražší než v Evropě. Také se na ně nevztahuje 17% úleva z titulu DPH.

Telefony

Veřejný telefonní systém funguje na telefonní karty, které lze zakoupit v trafikách, kioscích a knihkupectvích. Do zahraničí lze volat z každého automatu. Kupuje se karta na 20, 50 a 120 jednotek, pro orientaci cena začátkem r.2000 byla 11, 24 a 52 NIS. Před vytočením kódu země (00420 pro ČR) se ještě při volání do zahraničí vytočí přístupový mezinárodní kód dle operátora, který je 012 (Golden Lines), 013 (Barak) nebo 001 (Bezeq). Cenové rozdíly při volbě operátora nejsou velké. Od roku 1999 je v Izraeli v provozu síť Orange používající systém GSM a tato síť je smluvně napojena na české provozovatele mobilních telefonů.

Zdraví

Zdravotnictví je v Izraeli vyspělé a též drahé. ČR nemá s Izraelem uzavřenou dohodu o poskytování bezplatné zdravotní péče, uzavření cestovního zdravotního pojištění je rozhodně nutností. V současné době není povinné žádné očkování. Doporučuje se zvážit očkování proti hepatitidě A. Obecně platí, že je třeba chránit se před sluncem, pít dostatečné množství vody a dbát na důkladné omytí ovoce a zeleniny. Nezapomeňte si léky, které běžně užíváte při zvýšené teplotě, bolestech hlavy a střevních potížích (např. Imodium Plus).

Bezpečnostní situace

Současná situace je na většině území uspokojivá, zůstává však dlouhodobě ovlivněna izraelsko-palestinským konfliktem. Kriminalita není v Izraeli výjimečně vysoká, doporučuje se běžná obezřetnost. Dojde-li ke ztrátě nebo odcizení pasu, Velvyslanectví ČR v Tel Avivu vystaví na počkání náhradní cestovní doklad. Slouží především k návratu do ČR a jeho časová platnost je omezená s ohledem na dobu pobytu v zahraničí. Doporučujeme mít během cesty při sobě kopii pasu a pasové fotografie, neboť při podání žádosti o náhradní cestovní doklad se vyžaduje doložit jakoukoli dostupnou formou svou totožnost a předložit dvě pasové fotografie. Odcizení pasu je třeba nahlásit na nejbližší pobočce policie a zprávu rovněž předložit při podání žádosti. Poplatek za vystavení náhradního cestovního dokladu činí 400 Kč (cca 80 NIS).

Společenská etiketa

Většina Izraelců je zvyklá vítat turisty a mnozí z nich mají od přírody kosmopolitní pohled na život. Převážná část z nich také mluví anglicky. V židovských oblastech se zdraví šalom (mír, pokoj), v arabských zase saláam. Nikdy nezapomínejte, že jste především v religiózní zemi. Na posvátných místech zachovávejte úctu, obnažené nohy a ramena vždy zahalujte. Buďte opatrní při fotografování lidí (Židů stejně jako Arabů), vždy se jich předem zeptejte, zda si je můžete vyfotografovat. Vyhněte se otevřeným diskusím o politice a náboženství. Zvláště ortodoxní Židé jsou choulostiví na dodržování zaběhaných pravidel při židovských svátcích. Proto zvláště v sobotu je třeba se obezřetně pohybovat v religiozních čtvrtích jako je Mea´Shearim v Jeruzalémě. Obecně vůbec není vhodné si sjednávat schůzky (s Izraelci) na páteční odpoledne a večer a na sobotu. Neděle je už normální pracovní den. Pokud chcete do země přivézt nějaký dárek, tak v případě potravin je vhodné věnovat pozornost tomu zdali splňuje košer požadavky. Pokud se jedná o Araby, totéž platí o alkoholu. Při návštěvě restaurace s izraelským partnerem nebo přáteli je vhodné na něm nechat výběr restaurace. Při návštěvách v oblastech jak uvedeno nahoře tj. nábožensky nebo etnicky vyhraněných, je třeba dodržovat místně platná pravidla a zvyklosti pro oblékání, chování apod. např. nejezdit během soboty autem do ortodoxních čtvrtí. Jestliže se chystáte do Izraele, připravte se na to, že mentalita zdejších lidí je unikátní a naprosto jiná než kdekoliv jinde na světě. Tyto odlišnosti budete pozorovat kdekoliv, na ulicích, na silnicích, ve frontách, v obchodech a tak buďte připraveni. Na silnicích: Izraelci jsou při řízení velmi netrpěliví. Překračují rychlostní limity, předjíždějí v zatáčkách, jsou velmi rozhořčení, když Vaše jízda nedosahuje kvality Formule 1. Fronty: před vámi mohou stát jen další tři lidé a přesto si už 5 dalších rezervuje své místo ve frontě. Než na ně přijde řada ve vaší frontě oběhají si další nákupy. V obchodech: Izraelci smlouvají téměř všude, dokonce i když si jdou vyřizovat hypotéku na dům. To však neznamená, že byste měli následovat jejich příkladu. U každého obchodu jsou již nedílnou součástí ochranky. Věční optimisté: nevyruší je každá maličkost. Heslo „ye-hi-eh beseder“ – všechno se nějak vyřeší, je národním sloganem a mnoho lidé tomu také věří. Novinky: Izraelci jsou žhaví po novinkách – každou hodinu poslouchají rádio a pídí se po nových zprávách. Je proto prapodivné, že Izrael nemá žádnou 24 hodinovou zpravodajskou televizi.

Oblékání

Izraelci se oblékají uvolněné. Velmi málo zde potkáte muže ustrojené v oblecích a kravatě a to dokonce i ve vysokých funkcích. Není však zdvořilé, dokonce i ve velmi horkém dni svlékat si košili. Pokud nemíříte zrovna do Eilatu, měli byste si v létě obléci volné bavlněné košile a kalhoty. Vyvarujte se prohřešků vůči místnímu náboženskému cítění příliš sporým oblečením. V moderních izraelských městech i na venkově můžete krátké kalhoty nosit, avšak při návštěvě posvátných míst se určitě převlékněte do dlouhých kalhot a sukní. Mezi dubnem a říjnem stačí lehké letní oblečení, jen do Horní Galileje a na Golany se na večer hodí svetřík. Na treking jsou nutné pevné boty. Nezapomeňte na sluneční brýle, pokrývku hlavy a opalovací krém. V Eilatu je pořád teplo. Co do „úrovně“ oblečení, v Izraeli se preferuje spíše sportovní a tak trochu i ležerní oblečení před parádou nebo formální upjatostí. Pokud máte v plánu navštívit místa ortodoxních Židů, mějte s sebou košili s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty, ženy pak pokrývku ramen i hlavy. Na místě v případě potřeby dostanete vše jako doma, je to jen většinou dražší.

Raritou mezi pamětihodnostmi je hlavní město Jeruzalém. Staré Město, které je společně s jeruzalémskými hradbami zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské), jejichž názvy však byly zavedeny až v 19. století. Srovnáním co do velikosti a počtu obyvatel (asi 630.000) Jeruzalém nepatří mezi velká světová města. Pro jeho poznání je užitečné jej rozdělit na 3 části: Staré město včetně Východního Jeruzaléma, Nové město a moderní (Západní) Jeruzalém. Hora chrámu Božího hrobu zde symbolizuje zeměpisné srdce judaismu. Město přitahovalo křesťanské návštěvníky, někdy těžce vyzbrojené, už od doby vyhlášení Svaté země a založení prvních sídel pro poutníky v 5. století. Objevíte, jak barvy, zvuky, vůně a chutě starého města podněcují smysly a místní architektura Vám nejspíš vezme dech. V poutnících, následujících Kristovu cestu do Kalvárie podél Via Dolorosa, zanechává tato podívaná hluboké pohnutí. Strhující je výhled z hory Olivetské. Křesťané, kteří prahnou po duchovním osvěžení, mohou navštívit nesčetné kostely, především chrám Božího hrobu. Muslimští věřící zase velmi obdivují památky na Hoře chrámu Božího hrobu - Skalní dóm a mešitu El-Aksa. Jeruzalém je jedno ze světových měst, které chceme vidět, kterým se chceme projít. Můžeme k tomu mít přinejmenším dva důvody: tady leží jedna z kolébek naší civilizace, která má význam pro žida, muslima i křesťana a tady se dějí dnes věci, o kterých pořád píší noviny nejen u nás, ale na celém světě. Je to možná jedno z těch světových míst, kde se řeší konflikt civilizací mezi do sebe zahleděným militantním islámem a západním způsobem života. Izrael, jakkoli jeho kořeny a zvyklosti jsou blíže islámu, je už totiž spíše součástí Západu. Jeruzalém je hlavním magnetem Izraele, je to město, kde je toho tolik, že se to nikdy nedá stihnout. Žádný cestovatel nemůže zůstat v klidu nad jeho bělo-žlutou kamennou krásou, která je charakteristická pro toto specificky posvátné město. Je to však také svárlivé město, které bylo rozděleno a zase spojeno. Jak Izraelci tak Palestinci tvrdí, že je to jejich hlavní město. Žádná návštěva Izraele nemůže být úplná bez prohlídky Jeruzaléma. Bible říká, že král Šalamoun, syn krále Davida, postavil kolem roku 960 před n. l. na skalní ploše Moria (Chrámová hora) chrám, kde byla uložena archa úmluvy. Babylonský král Nabukadnesar v r. 587 před n. l. tento první chrám rozbořil. Kolem r. 520, kdy Židé byli uvolněni z babylonského zajetí, byl na tomtéž místě postaven druhý chrám, který zde stál 500 let. Římský císař Titus tento chrám v r. 70 srovnal se  zemí a nový již nebyl nikdy postaven. V r. 638 dobyli Jeruzalém muslimové a Chrámovou horu prohlásili za posvátné místo pro muslimy a postavili zde dvě ze svých nejvýznamnějších mešit. Po muslimech přišli v letech 1099 – 1244 křižáci, aby chránili a rekonstruovali památky z doby Ježíše a stavěli nové kostely. Křižáky vystřídali egyptští mamelukové, kteří se zde udrželi až do r. 1517, kdy byli poraženi tureckým sultánem Selimem I., čímž začíná dominance Otomanské říše. V 19. století dochází k rozmachu města, které překračuje hranice Starého města. Po obsazení britskou armádou v r. 1917 se v r.1920 město stává sídlem britského vysokého komisaře. Ihned po skončení britského mandátu nad Palestinou se 14. května rozhořely boje mezi Izraelci a Araby, ale žádná strana nezískala celé město pro sebe. V r. 1949 po uzavření příměří se novější část města Západní Jeruzalém stává součástí Izraele a Východní Jeruzalém se Starým městem připadne Jordánsku. Město bylo hermeticky rozděleno demarkační čárou, přes kterou mohli procházet pouze cizinci, zatímco pro Židy a Araby byl přechod uzavřen. Tato situace se změnila po šestidenní válce v červnu 1967, kdy Izrael město sjednotil pod svoji kontrolou a zlikvidoval stav připomínající jeho rozdělení. Když přišla k moci vláda Likudu, v r. 1980 uzákonila, že „Celý a sjednocený Jeruzalém je ve své celistvosti věčným hlavním městem Izraele“. Svět však tento krok nepřijal a proto skoro všechny zastupitelské úřady sídlí v Tel Avivu. Vrácení Východního Jeruzaléma si klade OOP za jednu z hlavních podmínek pro dojednání mírové smlouvy s Izraelem.

Další zajímavosti

Tel Aviv

Město bylo založeno roku 1909 na předměstí tou dobou převážně arabského starobylého přístavního města Jaffa (hebrejsky יָפוֹ, Jafo). Růst Tel Avivu však Jaffu v krátké době zastínil. Ke sjednocení obou měst došlo v roce 1950. Až do roku 1949 byl Tel Aviv hlavním městem Izraele, kdy izraelští představitelé rozhodli přesunout hlavní město státu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Většina států světa tento krok neuznala a dodnes považují za hlavní město Tel Aviv.[2] Část Tel Avivu zvaná Bílé Město, kde je největší soubor modernistických budov na světě, byla roku 2003 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Rychle rostoucí metropole Tel Aviv se honosí nádhernými bílými plážemi. Město ztělesňuje z mnoha pohledů nový izraelský sen, má styl mnohojazyčného velkoměsta a je významným kulturním, obchodním a módním centrem s nočním životem a skvělými muzei.

Jaffa

S Tel Avivem zcela kontrastuje pouhé půl hodinky chůze vzdálená Jaffa. Je jedním z nejstarších měst na Zemi a téměř určitě nejstarším dosud užívaným přístavem. Zde Jonáš vstoupil na loď do Taršíše, pokusil se uniknout před Božím přikázáním a jako jediného jej spolkla velryba. Podle řecké mytologie zase byla u přístavu připoutána řetězi ke skále Andromeda. Krásnou dceru jaffského krále však před obětováním mořské příšeře včas zachránil Perseus. Stará Jaffa, jádro města na kopci s vyhlídkou na přístav, se naposledy obnovovala roku 1963. Dnes má vzkvétající uměleckou kolonii, rozmanité obchůdky pro turisty, restaurace a noční podniky.

Akko (Acre)

Toto staré křižácké město s okouzlujícím přístavem vyvolává vzpomínky na dávné středověké rytíře, zatímco krásná mešita El-Jezzar a citadela patří viditelně k dědictví arabských dobyvatelů. Akko, které bylo významným městem za Féničanů, Řeků a Egypťanů už dávno před příchodem Arabů a křižáků, dnes patří k nejhodnotnějším památkám v Izraeli.

Caesarea

Starobylé město Caesarea, rozsáhlá a dramaticky odkrývaná archeologická památka i vyhledávané plážové letovisko současně, je klenotem pobřežního pásma. Na úchvatné pláži s pobřežní scenérií se nacházejí obdivuhodné pozůstatky památek na pobyt Římanů ve Svaté zemi. Caesarea se stala hlavním přístavem, největším městem Judeje a sídelním městem panovníka i Piláta Pontského. Starodávná Caesarea se ztratila z dějin, aby mohla být opět objevena až ve 40. letech 20. století. Pozoruhodnými pozůstatky starého města jsou masivní římský akvadukt, římský hipodrom, amfiteátr a synagoga. Uvnitř i kolem kdysi vznešeného a silně opevněného křižáckého města s rozsáhlými hradbami a katedrálou dnes můžete jíst a nakupovat.

Haifa

Kopcovitá Haifa si malebně hoví na svazích horského hřbetu Karmel. Nejproslulejší pamětihodností v Haifě je skvělá Bahaiská svatyně (Baha´i Shrine) se zlatou kopulí a Perskými zahradami (Persian Gardens). Bahaiská svatyně představuje mezinárodní centrálu čtyřmilionového bahaismu, založeného perským světcem Baha´ulla-hem, který zesnul roku 1892. Hnutí věří v celosvětový mír, bratrství, dobročinnost a spojuje v sobě prvky všech větších náboženských směrů, přičemž uznává Buddhu, Ježíše i Mohameda jako proroky. Svatyni obklopují nádherné zahrady s úžasnými výhledy. Rozšiřují se díky velkolepému projektu dalších úprav.

Galilejské jezero

Okolí Galilejského jezera se za posledních 2000 let téměř vůbec nezměnilo. Výhledy z kostela (Church of the Beatitudes) na Hoře blažeností patří k těm, které zkrátka musíte vidět.

Nazareth

Nazareth, místo Ježíšova dospívání, je dnes malým křesťansko-arabským městem. Zasloužené pozornosti se těší ohromná bazilika Zvěstování Panny Marie (Basilica of the Annunciation). Stojí v místě původního Mariina domu a také jeskyně, v níž se jí zjevil archanděl Gabriel, aby jí zvěstoval Ježíšovo narození. Byla postavena v roce 1966 jako výrazně moderní budova. Vynalézavé fresky, darované z nejrůznějších zemí, zobrazují Pannu Marii s děťátkem často docela nestoudně, v jejich vlastním národním pojetí.

Jericho

Jericho, jedno z nejslavnějších jmen starověku, je nejstarším opevněným městem na světě.

Mrtvé moře (Dead Sea)

Návštěva Izraele by nebyla úplná bez výletu do Judské pouště a k Mrtvému moři, vytvářejícímu hranici mezi Izraelem a Jordánskem. Judská poušť představuje nejnižší místo na zemi - minus 400 metrů pod hladinou moře. Mrtvé moře (nyní jezero) zásobuje svými vodami zejména řeka Jordán a hojné záplavy, ale jelikož je země tak nízko, nemá voda kam odtékat. Když se tak v oslnivém žáru pouště neustále odpařuje, zanechává po sobě podivné solné útvary a koncentraci minerálů asi o 30 % vyšší, než má běžná mořská voda. V takové vodě nemůže žít žádný živočich, ryba či rostlina, zato lidské tělo se zde vznáší na hladině jako korek.

Rady při koupání v Mrtvém moři

Vysoká koncentrace minerálů v Mrtvém moři je údajně velmi léčivá, avšak při styku s otevřenou ranou působí bolest. Před koupelí se neholte! Vyvarujte se vniknutí vody do očí; pálí jako horký písek, takže cákání a plavání raději vynechte. Pokud už se Vám voda do očí dostane, zachovejte klid, nemněte je a podráždění brzy přejde. Vodu nepolykejte, protože má poněkud mýdlově olejovou pachuť. Když vystoupíte z moře, osprchujte se, abyste se zbavili lepkavého filmu, který pokrývá tělo i vlasy. Dočasného uvolnění dosáhnete i pouhým brouzdáním. Až Vám voda dosáhne po stehna, sedněte si a pohodlně se opřete zády jako ve svém křesle a pomalu natáhněte nohy.

Massada

Název města Massada (znamená pevnost) je v hebrejštině manifestačním heslem ,,za svobodu nebo smrt´´. Izraelští školáci podnikají dlouhé výstupy, aby získali pocit národní hrdosti, a branci povolaní do armády přísahají: ,,Massada již nikdy nesmí padnout!´´ Skalní stěna Massady strmě stoupá do výše 440 m nad Mrtvým mořem a je zcela oddělena od okolního pohoří hlubokými roklinami. Na vrcholu se táhne 650 m dlouhá a 300 m široká plošina. Opevnění zde vystavěli už ve 2. století př. n.l. Makabejci, ale až král Herodes Veliký je podstatně zdokonalil. Přistavěl velkolepý opevněný palác, opatřil zásobami potravin na celá léta, vybavil ohromnými nádržemi pro zabezpečení bohatých zásob vody.

Kumrán (Qumran)

K Mrtvému moři se vztahují svitky od mrtvého moře, staré svitky rukopisů v hebrejštině a aramejštině. Ty byly poprvé náhodně objeveny roku 1947 beduínským pasákem koz v kumránských jeskyních asi 2 km od severního pobřeží. Svitky, napsané v 1. stol. před n.l. židovskou sektou esejců, jsou vůbec nejstarším známým biblickým rukopisem. Byly uloženy v zapečetěných hliněných džbánech a ochráněny tak v téměř suchém jeskynním prostředí. I když do poznání o Ježíšovi nevnášejí nic nového, těší se mimořádné pozornosti znalců bble, židovské historie a kulturních poměrů raného křesťanství.

Eilat

Nejslunečnější a nejzábavnější město v Izraeli - vznikl původně z izolované vojenské základny, která se během 55 let stala mezinárodním prázdninovým letoviskem. Eilat leží u Rudého moře, těží ze skvělé zeměpisné polohy (výhodné k cestám do Negevské pouště či přes hranici do Jordánska a Egypta), celoročního slunce, skvělých možností provozování vodních sportů, pestrého nočního života a kvalitních hotelů

Rozloha: 92.300 km2
Počet obyvatel: 10 248 069 (89. na světě, odhad 2017)
Státní zřízení: hášimovské království 
Hlavní město: Ammán (1.100.000 obyvatel)
Náboženství: islám
Náb. příslušnost: muslimové 94%, ostatní 6%
Úřední jazyk: arabština
Časový posun : + 2 hodiny

Potřebujete pouze pas platný alespoň 6 měsíců po plánovaném návratu, nezapomeňte si včas zkontrolovat platnost dokumentu. Bezcelně lze do Jordánska dovézt osobní věci v objemu přiměřeném předpokládané délce pobytu, 1litr alkoholického nápoje, 200 ks cigaret. K proclení je nutno přihlásit předměty obchodního charakteru. Je zakázáno dovážet zbraně, střelivo, výbušniny, všechny druhy jedů a narkotik, pornografické publikace a zboží. Povinná směna valut při návštěvě Jordánska neexistuje. Zbylé JOD je možno před odjezdem směnit na směnitelnou měnu.

Bezpečnost

Přístup k cizincům je v obecné rovině velmi tolerantní, přesto nelze opomenout, že Jordánsko je muslimskou zemí. Adekvátně tomuto faktu je zapotřebí přizpůsobit jak chování vůči místnímu obyvatelstvu (nevhodná je např. konzumace alkoholických nápojů na veřejnosti), tak i oblečení (nedoporučuje se výstřední oblečení, a to zejména ve venkovských oblastech).

Elektřina

Elektrický proud je 220V/50 Hz. Zásuvky jsou dvoukolíkové kruhové a nejsou zcela kompatibilní s evropským standardem, a proto se doporučuje adaptér. Dle zkušeností je bez velkých problémů jednoduchá vidlička bez uzemňovacího kolíku.

Fotografování

Je třeba zvažovat především focení lidí, konkrétně žen. Je potřeba si vyžádat svolení a je běžné, že za snímek bude požadován bakšiš. Focení památek je venku a povětšinou i uvnitř volné.

Měna

Místní měnou je jordánský dinár, 1 JOD (1000 filsů) = cca 30 Kč. Kurz JOD vůči Kč se vyvíjí v návaznosti na vývoj kurzu USD, na který je JOD navázán (100 USD = 70,8 JOD). Jeden dinár se dělí na 10 dirhamů, 100 piastrů a 1000 filů.

Orientační ceny

 V Jordánsku je levněji než v Izraeli, ale dráže než v Egyptě. Spropitné v restauracích činí zpravidla 10% z celkového účtu. Hotelovým zřízencům se zpravidla dává jeden dinár. V taxi zaokrouhlíme požadovanou částku k nejbližší celé hodnotě. Při nákupu suvenýrů je třeba smlouvat, je ale velmi obtížné přinutit obchodníky, aby slevili z původní ceny.
Minimální útrata denně se pohybuje kolem 20 USD denně, ale pokud si chcete více užít, lépe se najíst a dobře bydlet, počítejte zhruba se čtyřnásobkem. Ubytovací zařízení jsou snadno dostupné zejména v Ammánu a Aqabě, kde jsou také hotely vysokého mezinárodního standardu, v nichž vám nabídnou i tvrdý alkohol. Vždy je lepší zajistit si rezervaci. V ostatních částech Jordánska už není takový výběr hotelů, ale ubytovat se můžete v méně honosných zařízeních nebo v soukromí.

Doprava 

V Jordánsku existuje rozsáhlá silniční síť, její úroveň je relativně dobrá. Poplatky za použití dálnice se nevybírají, dopravní značení je až na výjimky dvojjazyčné, tj. v arabštině i angličtině. Dopravní předpisy v evropském pojetí se nedodržují, při předjíždění, najíždění na křižovatky, zatáčení apod. se místní řidiči chovají více méně intuitivně. V případě nehody je v 99% případů na vině ten, kdo má poničenou přední část vozidla.

Stravování

Místní stravovací zařízení se až na výjimky vyznačují poměrně dobrými hygienickými standardy. Takřka všude jsou přítomné místní podniky rychlého občerstvení, kterým je buď šawarma (grilované jehněčí, hovězí nebo kuřecí maso zabalené do chlebové placky) nebo falafel (karbanátek z mleté cizrny). Ve větších jordánských městech jsou rozšířené rovněž mezinárodní řetězce typu McDonald's, KFC, Pizza Hut, apod.

Klima

Jordánsko je zemí se středomořským klimatem, díky němuž zde panují po celý rok příznivé podmínky. V letních měsících dosahují teploty vyšších hodnot zejména v pouštních oblastech, ale například v Ammánu činí průměrná teplota v období květen-říjen pouhých 23°C. Zimní měsíce (listopad-duben, průměrná teplota 16-22°C, občasné srážky) jsou vhodné zejména pro ty, kteří svůj pobyt hodlají věnovat turistickým akcím, od května do října lze trávit dovolenou i na mořských plážích.

Příroda 

Borové lesy na severu postupně přecházejí v obdělávané svahy jordánského údolí, které jsou zarostlé cedry, olivovníky a eukalypty. Dále na jih směrem k Mrtvému moři není vegetace schopna přežít a krajině dominují bahno a slané bažiny. V pouštních oblastech žije typická fauna – velbloudi, pouštní lišky, zajíci. Kopce na severovýchodě od Mrtvého moře jsou domovem kanců, jezevců a koz. Jordánsko je známé svým bohatým podmořským životem, v Aqabském zálivu žije obrovské množství tropických ryb a korálů. V přírodní rezervaci Shaumari přežívají gazely.

Státní zřízení, obyvatelstvo, ekonomika, jazyk

Jordánsko sousedí na severu se Sýrií, na severovýchodě s Irákem, na východě a na jihu se Saúdskou Arábií a na západě s Izraelem. Je rozděleno na tři geografické zóny: úrodné Jordánské údolí, které se rozkládá na západě země; plošinu East Bank (Východní břeh), kde je soustředěna většina velkých měst: a East Bank, poušť rozkládající se směrem na východ do Sýrie, Iráku a Saúdské Arábie. Oficiální název zní Jordánské hášimovské království. Jordánsko je konstituční monarchií, hlavou státu je král Abdullah bin Al-Hussein (Abdullah II.), hlavou vlády je premiér Hani al-Mulki. Hlavním městem je Ammán. Rozloha státu je 89,206 km2, žije zde asi 5.46 milionů obyvatel. Národnostní složení je tvořeno z 90% Araby, dále Čečeny, Armény a Beduíny. Hlavním náboženstvím je islám, v zemi žijí 4% křesťanů. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou těžba ropy, nerostných surovin, zemědělství a cestovní ruch. Hrubý národní produkt je 3.500 USD na osobu, hlavními hospodářskými partnery jsou Indie, Saúdská Arábie, SAE, Evropská unie, USA a Irák. Úředním jazykem je arabština a angličtina. V Jordánsku se používá metrická soustava měrných jednotek.

Historie

Do počátku 20. století bylo Jordánsko součástí Palestiny. Zdejší území bylo domovem nejstarších civilizací světa, bylo osídleno už v paleolitu. Prvními hmatatelnými důkazy přítomnosti obyvatelstva jsou zbytky keramiky staré 7 000 let, které zřejmě vyrobili Kanánejci a Amorejci. V polovině 2. tisíciletí př. n. l. se území stalo po dlouhém boji Egypťanů a Chetitů kořistí Egypta. Kolem 13. století př. n. l. historii východního Středomoří výrazně poznamenal vpád mořských národů, s nimiž přišel nový kmen Pelištejnců, který osídlil bývalá sídla Kanánejců. Tento kmen, jenž dal název Palestině, s sebou mj. přinesl také znalost výroby železa. Ve stejné době se na jihu usadili Edomité, na východ od Mrtvého moře Moábové a v těsné blízkosti Arabské pouště Ammonité, jejichž hlavním městem se stal Rabbath Ammon, dnešní Ammán. Tyto tři kmeny sice na 70 let ovládli Izraelité, ale všechno změnil vpád asyrského Sargona. Kolem roku 1800 př. n.l. vedl Abrahám skupinu nomádů z Mezopotámie a usídlil se v Kanánejských horách (území dnešního Izraele). Kolem roku 1023 př.n.l. Izraelité založili království vedené králem Saulem a Davidem. Hlavním městem se stal Jeruzalém. Dědicové Alexandra Velikého se později snažili území bývalého Samaří a Judey sjednotit, ale to se podařilo až po dlouhých bojích s Egypťany v roce 198 př. n. l. Antiochovi III. Došlo k hospodářskému růstu, ovšem helenizační snahy vedly ke vzpouře Makabejských v roce 167 př. n. l., čehož využila nová mocnost - Řím. V roce 63 př. n.l. se Izrael stal součástí Římské říše a byl pod kontrolou několika konzulů, mj. Heroda a Piláta Pontského. Předpokládá se, že v této době zde žil a kázal Ježíš. Stoupající nestabilita říše za vlády Caliguly vyprovokovala sérii židovských povstání, která však nakonec byla potlačena a Jeruzalém byl vyhlazen. Tato porážka znamenala konec židovského státu a počátek úpadku Palestiny. Židovský národ byl roztroušen mimo území Palestiny. Od 1. tisíciletí př. n. l. začali do východního Jordánska pronikat Nabatejci, za jejich přítomnosti a zejména pak od 2. století př. n. l. do konce 1. století n. l. došlo díky obchodním stezkám k nebývalému rozkvětu - Nabatejská říše sahala až k Damašku a Hidžázu. Jejím protipólem byla tzv. liga deseti čili Decapolis - hospodářská a vojenská aliance deseti nejdůležitějších měst na východ od Jordánu. Řím zpočátku Nabatejce využíval jako nárazníku proti Parthům. V roce 105 n. l. Trajanus ovšem nabatejskou autonomii zrušil a rok nato se Nabatejská říše stala římskou provincií. Poté už následoval rychlý hospodářský pád, Řím nejprve opustil staré karavanní cesty a vzápětí začal preferovat místo Petry Palmyru a obchodní cesty po mořích. V roce 331 se císař Konstantin stal křesťanem a křesťanství se stalo uznávaným náboženstvím. Na území dnešního Jordánska se usadil kmen Banú Ghassan, který křesťanství přijal a vedl si poměrně dosti úspěšně i na hospodářském poli, příchodu perské říše a posléze islámu však neodolal. Celé Jordánsko bylo muslimy dobyto v první polovině 7. století. V roce 638 ovládl Jeruzalém chalíf Omar a prohlásil ho Svatým městem Islámu, místem, kde prorok Mohammed vystoupal k nebi z vrcholu Chrámové hory. Křesťané na celém světě byli pobouřeni tímto znesvěcením a kolem roku 1099 vytvořili křižáckou armádu a okupovali Jeruzalém. Následovalo téměř století křesťanské vlády. Po letech křesťansko-muslimských šarvátek, přibližně v roce 1187, opět získali navrch muslimové a v roce 1291 islámští Mamlúkové vyplenili poslední křižáckou pevnost. Po éře křižáků, kteří za sebou nechali pevnosti a hrady v Keraku, Adžlúnu, Šóbaku, ve Vádí Músa a na ostrově Faraon, se moci na území dnešního Jordánska chopili Osmané. Jejich uzurpátorský vztah k oblasti vedl k tomu, že beduínské kmeny na severu a kočovníci na jihu v čele s emírem Fajsalem v době 1. světové války aktivně napomáhali Britům v boji proti tureckému vlivu, o čemž příznačně vypovídá příběh legendárního Lawrence z Arábie. Když Osmanská říše po první světové válce zanikla, převzala kontrolu nad Palestinou Velká Británie a vytvořila stát Transjordánsko. Fajsalův požadavek, aby Arabové získali nezávislost, zůstal nevyslyšen a jako cenu útěchy dostal Fajsal do správy Sýrii, zatímco jeho bratr Abdullah Ibn Hussein byl ustanoven vládcem Transjordánska. Ten dostal k dispozici britské poradce, finanční pomoc a podporu na vytvoření bezpečnostních sil. Za své hlavní město prohlásil Ammán. Roku 1923 se Transjordánsko oddělilo od Palestiny. Král Abdullah časem získal na Britech plnou nezávislost, v toce 1946 bylo vyhlášeno nezávislé Hášimovské království. Ujednání z roku 1948 Britům zachovávalo určitý vliv jen ve vojenských záležitostech. Když byl 14. května 1948 ukončen britský mandát v Palestině, došlo ke vzniku palestinského konfliktu. O vládu nad tímto územím bojovali Arabové s Izraelci. Jordánsko zaplavily tisíce uprchlíků. Ještě před vyhlášením klidu zbraní roku 1949 jordánská vojska okupovala území, které se později stalo známým jako Západní břeh, a rovněž východní Jeruzalém – toto území zabralo Jordánsko. Král Abdullah Ibn Hussein byl roku 1951 zavražděn u mešity Al-Aqsá v Jeruzalémě. Poté, co byl jeho syn Talál shledán nesvéprávným a došlo k jeho sesazení, se králem stal teprve sedmnáctiletý Találův syn Hussein. Jordánsko začalo zažívat éru rozmachu. Turismus vzkvétal, do země proudila pomoc ze Spojených států. V roce 1967 propukla Šestidenní válka, kdy Izrael převzal zpět západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém. Během šesti dnů přišlo Jordánsko o příjmy z průmyslu i o zemědělskou půdu. Z okupovaného území proudilo do země několik tisíc palestinských uprchlíků. V 70. letech se jordánský král Hussein rozhodl zakročit proti palestinským teroristickým skupinám, které dosud jeho vláda podporovala, ale které už začaly ohrožovat jeho kontrolu nad západní částí země. 15. září 1970 proto vyhlásil v oblasti stanné právo (akce známá jako "Černé září") a došlo k téměř regulérní válce, když na pomoc Organizaci pro osvobození Palestiny přišly syrské jednotky. Vládní jednotky nakonec teroristy vytlačily; jejich základnou se stal Libanon. V letech 1980-88 Jordánsko v Íránsko-irácké válce podporovalo Irák. Roku 1991 v průběhu války v Perském zálivu kritizovalo vojenský zásah Západu v Iráku. V důsledku obchodních sankcí, které Spojené národy uvalily na jeho hlavního obchodního partnera, utrpělo jordánské hospodářství. Ve stejném roce skončil vládní zákaz politických stran, který byl v platnosti od Šestidenní války.V roce 1994 došlo k podepsání smlouvy s OOP a rovněž mírové smlouvy s Izraelem. Podle dohody mezi Izraelem a OOP získal Západní břeh samosprávu a roku 1995 začal Izrael svá vojska stahovat. To zvýšilo obavy Palestinců, že budou vytlačeni z oblasti a Izrael s Jordánskem si rozdělí kořist. Ve stejné době tedy Jordánsko usilovalo o dohodu s Arafatovou Palestinskou národní samosprávou. Jordánsko začalo znovu navazovat vztahy s Kuvajtem a Saúdskou Arábií zpřetrhané válkou v Zálivu v roce 1991. Král Hussein vedl zemi k demokracii – dosud nejsilnější politickou stranou byla Fronta islámské akce (Islamic Action Front), politická odnož Muslimského bratrstva -, ale po jeho smrti v únoru 1999 byla budoucnost nejistá. Pouze několik týdnů před svou smrtí jmenoval král Hussein svým následovníkem svého nejstaršího syna Abdullaha, přestože podle ústavy musí být oba rodiče krále arabské národnosti a muslimského vyznání od narození (Abdullahova matka byla britskou občanskou, která islám přijala před sňatkem s králem Husseinem). Král Abdullah II., monarcha, který se rád převléká za řidiče taxi a mluví se svými poddanými inkognito, má velkou velikou podporu většiny Jordánců i velké části palestinské komunity. Za jeho vlády se zlepšily vztahy s Izraelem. V roce 2002 se oba státy dohodly na přečerpání vody z Rudého moře do ustupujícího Mrtvého moře a v roce 2004 se rozhodly vybudovat výzkumné centrum na společné hranici. V stejné době posílilo Jordánsko své vztahy s Egyptem a Sýrií. První nezávislé volby proběhly v roce 2003. Většinu křesel v parlamentu získali nezávislí royalističtí kandidáti. Objevily se však známky, že jordánská zahraniční politika byla pod nátlakem. V říjnu roku 2002 byl v Ammánu zavražděn americký diplomat a v srpnu 2003 byl spáchán bombový útok na jordánskou ambasádu v Bagdádu. Zemřelo 11 lidí. Následující měsíc centrální banka zmrazila účty hnutí Hamas.

Kultura

Hudební, literární a umělecké tradice tohoto regionu jsou velmi bohaté.V roce 2002 UNESCO prohlásilo Ammán Městem kultury. Architektura dominuje především arabskému světu také proto, že islám zakazuje ztvárnění živých bytostí. Po celém Jordánsku najdete mešity, rozvaliny datující do doby Římského impéria a dále do minulosti, a úžasné mozaiky. Qusayr 'Amra je pozoruhodná pro své fresky, jedna z nich znázorňuje koupající se nahou ženu – což je velmi neobvyklé pro tuto část světa. Qur´an je jednou z nejlepších ukázek klasických arabských rukopisů, zatímco Al- Mu'allaqaat je nejstarší sbírkou arabské poezie. Jedním z nejznámějších arabských literárních děl je Alf Layla wa Layla, Tisíc a jedna noc, sbírka pohádek pocházejících z několika zemí a staletí. Mezi beduínská umělecká díla patří stříbrné šperky, pestrobarevné textilie a široká škála nožů. Islámské zákony zakazují jíst vepřové maso a pít alkohol a tento zákon je víceméně dodržován v celé zemi. Islám má také tendenci rozdělovat pohlaví, možná si všimnete řady stravovacích zařízení, která jsou určena výhradně mužům. Požádáte-li, ukáží vám „rodinnou místnost“, prostory situované stranou, kam mají přístup ženy. Při stolování si Jordánci zpravidla objednávají mezzeh, několik předkrmů, po kterých následuje společné hlavní jídlo. Arabský nekvašený chléb, khobz, se jí takřka ke každému jídlu. Dalšími typickými pokrmy jsou felafel, smažené cizrnové kuličky, shwarma, rožněné plátky jehněčího masa, a fuul, směs obsahující fazole, česnek a citron. Beduínskou specialitou je Mensaf, celé jehně včetně hlavy s rýží a piniovými oříšky. Tradiční arabskou hudbu v Jordánsku nejspíš neuslyšíte, ale zajímavá je kombinace arabského pěveckého stylu s doprovodem západních či tradičních hudebních nástrojů. Beduíni stále lpí na svých hudebních tradicích, skupiny Zpívajících mužů doprovázejících břišní tanečnici. Pohostinnost je základním kamenem arabského životního stylu. Pro jordánské rodiny, zvláště pokud žijí na samotě, je běžné pozvat cizince k sobě domů. Tato tradice vznikla v důsledku drsného života v poušti – bez jídla, vody a přístřeší by většina cestujících pustinou zemřela. Kamkoli v Jordánsku zavítáte, uslyšíte větu „Buďte vítáni“ a budete často zváni na šálek čaje.