Írán je muslimská země se zcela specifickou kulturou, kterou stojí za to poznat. Jeho území je poměrně nehostinné, ale zároveň drsně krásné. Velkou kulturní roli tu hraje jídlo servírované při zvláštních událostech a náboženských rituálech.
Kdy jet
Írán zaujímá velkou plochu a od toho se odvíjí rozmanitost počasí napříč částmi země a ročními obdobími. Na pobřeží Kaspického moře je klima mírné a vlhčí, na plošinách zase kontinentální a sušší, v horách je během celého roku chladno a na jihu a jihovýchodě je klima horké a pouštní. V Íránu je obecně sucho, na severu a západě jsou deště o něco častější. Jediným skutečně deštivým místem je pobřeží Kaspického moře. To je taky jediná část země, kde nebývá úplně slunečné léto.
Nakupování a suvenýry
Pokud sobě nebo někomu blízkému chcete přivézt typický suvenýr, zaměřte se na ručně tkané koberečky, pestrobarevné, často s květovaným motivem. Další krásou věcí, která vám může připomínat Írán, je ručně tvořená kaligrafie, vyšívané pantofle nebo výrobky ze stříbra, například misky.
Kultura
Jídlo v každodenním životě
Íránské jídlo je ovlivněno z jedné strany tím řeckým a z druhé strany tím indickým. Je totiž pestřejší než řecké jídlo, ale taky není tak ostré, jak tomu bývá v Indii. Íránci milují čerstvé potraviny coby součást pokrmů.
Sváteční stolování
Co se týče svátečního stolování, rozlišují Íránci to, které je součástí oslav, a to, které je součástí náboženských rituálů. U příležitosti příchodu Nového roku se často konzumuje ryba a pilaf se zeleninou. Druhý pokrm nesmí na stole při oslavách chybět, ale jen zřídkakdy ho oslavující snědí. Jde o samanou, sladký puding připravený z pšenice.
Během postního měsíce Ramadánu jedí muslimové jen v noci. Před svítáním pravidelně připravují hutnou „snídani“, která svou vydatností připomíná spíš oběd. Opakují to denně i před setměním. Součástí tohoto jídelníčku jsou smažené křupavé sladkosti z jogurtového těsta, které konzumenti namáčí do sirupu.
Íránci se o sváteční jídlo často dělí s lidmi v okolí. Například když porazí ovci, podělí se o ni nejen s rodinou, ale i se sousedy a komunitou, do které patří. Zapomenout nesmíme ani na zajímavý fakt, že zdejší obyvatelé rádi připravují jídlo pro potřebné, v rámci jakési charity. Nejčastějším pokrmem v tomto případě bývá pilaf s masem a žlutým hráškem.
Etiketa
Zdejší etiketa je vzhledem k tomu, že zde panuje islám, dosti specifická a pravidla bývají mnohdy složitější, než se na první pohled může zdát. Zmínit můžeme rozhodně časté setkávání s přáteli, rodinou nebo nejrůznějšími skupinami, jejichž členy se konkrétní lidé cítí být. Íránci se setkávají rádi, dobře totiž vědí, že je to jediný způsob, jak udržet mezilidské vztahy funkční.
Na návštěvu se sluší přinést dárek, bez výjimky. Takový dárek ale hostitel zpravidla rozbaluje až po odchodu dárců, což je pravý opak toho, co je slušné u nás. Taky se pokaždé, když někdo cestuje, předpokládá, že po návratu své blízké něčím obdaruje.
Během návštěvy by měl host sedět v čele stolu a taky, jako nejdůležitější osoba v daném čase na daném místě, musí dostat jídlo jako první. Zvláštní je, že host by neměl při návštěvě chválit děti hostitele – považuje se to totiž za projev závisti. Chce-li Íránec někomu vyjádřit úctu, sklopí před ním zrak. Cizinci si často myslí, že když hovoří s Íráncem a on se jim nedívá do očí, je neslušný – opak je ale pravdou. Pozor taky na dotyky na veřejnosti. Přátelé stejného pohlaví se mohou dotýkat před lidmi a Íránci na tom nespatřují nic erotického. To samé platí pro manžele. Dva lidé, kteří se ale ještě nevzali, se sebe navzájem dotýkat na veřejnosti nesmí. Výjimkou jsou malé děti. Jako první tu zdraví osoba společensky níže postavená.
Ceny
- Cappuccino – 55 Kč
- Menu pro dvě osoby v restauraci – 385 Kč
- Voda v restauraci (0,33 l) – 5 Kč
- Voda (1,5 l) – 8 Kč
- Krabička cigaret – 50 Kč
- Místní pivo (0,5 l, nealkoholické) – 12 Kč
